Paterson

Svérázná ikona nezávislého filmu a jeden autobusák, který při venčení buldočka každý večer zajde na jedno, v pauzách se pokouší o poezii, respektuje četně se měnící sny potrhlé manželky. Zatíná zuby. Témata se opakují, postavy přicházejí, ale žádné třenice nebo zásadní dialog nepřináší, a zase mizí. Prostě Jarmuschova oblíbená všednost a obyčejnost vyplouvá na povrch na dřeň. Absence děje, minimalismus, dlouhé záběry, ve kterých nepadne ani slovo. Dny jsou jiné, ale zároveň stejné. Ano, mohli jsme to čekat, ale kupříkladu docela podobné Zlomené květiny s obdobným tragikomickým hrdinou měly naopak svůj osobitý humor, který mi tady ve větším měřítku scházel. Nálada snímku místy prostě ubíjející, je mi líto. Zamyšlení ano, ale přiznejme si, že nijak zásadní. Utápíme se v situacích a slovech, které toho až tolik neřeknou. Tohle nemá šanci přežít. (18.02.2017)

Je to taková poezie všedního dne. Film tak příjemně plyne, nic se tady nehrotí, nějaké hluboké přepjaté emoce se nekonají (i tu nepříjemnou událost v závěru přijme hlavní postava se stoickým klidem) a nad tím vším se klenou Patersonovy básničky, z nichž některé se mi fakt líbily. Celé je to hozeno do takového chill-out modu, jak pomalu a rozvážně Paterson recituje své básně, tak klidně plyne i příběh a kouká se na to moc hezky. A Adam Driver je skvělý herec. Skvělý. Jeho je na nějaké šaškování ve Star Wars škoda (to už pochopil i Scorsese). (04.07.2017)

Myslel jsem si, že po dlouhých letech hladového hltání braku se už budu dalšímu Jarmuschově poetizování života "obyčejného" člověka a glorifikaci (nebo aspoň popularizaci) nejrůznějších loserů trochu cynicky ušklíbat, že když neuvidím litry krve, metry vyhřezlých střev, nebo kanibalské mutanty budu se kapánek nudit. Ale nestalo se, opět mě dostal. Tedy on ten jeho hlavní hrdina, vnějškově obyčený člověk z lidu, nebyl zase až tak úplně obyčejný. Nejenom že psal moc pěknou existenciální poezii, ale hlavně (skvělý) Adam Driver je fakt monstrózní zjev. Hlavu, uši, nos, ruce (a kdo ví co všechno ještě) má ca dvakrát větší než je průměr a celkově na mě působí dojmem nepříliš vydařené Frankensteinovy kreatury. A jako naschvál mu pak tvůrci za partnerku vybrali buchtu s vizáží Miss Persia, která byla ovšem na můj vkus až příliš medová a přeslazená a její postava pak v kontrastu s bigfootem Driverem působila nevěrohodně, vyumělkovaně. Ale jinak se mi Jarmuschův svět opět hodně líbil. Svět, ve kterém se s vámi čtyřlístek podezřelých uzenáčů v kabrioletu dá na noční ulici při venčení čokla do přátelského pokecu. Svět, ve kterém se dospělý chlap nebojí sednout si na rampu vedle dospívající holky a klábosit s ní beze strachu, že bude hystericky obviněn z pedofilie a lynchován. Svět, ve kterém si spolu muž a žena po večerech předčítají básně a přehrávají písničky, namísto toho aby neustále zvířecky kopulovali anebo čuměli na bednu. Prostě svět zidealizovaný, takřka snový, takový - přímo se štítím to napsat - laskavě hřejivý (fujtajxl!). Ale nebyl by to Jarmusch, kdyby se do děje nevloudil i stín smutku, kdyby se vlastně celý děj nenesl v duchu neurčité nostalgie a melancholie... (11.09.2019)

Příjemné rozjímání o věcech, které už jsme všichni viděli někde jinde. Chodit po světě s větším elánem a skládat básně na všechno, co se nám mihne před nosem, nás Paterson nedonutí, ale vnímat každý den jako jedinečný a hodný přátelské návštěvy restauračního zařízení, v tom nás Jarmusch utvrzuje každou roztomilou replikou a svéráznou lidskou postavou. Paterson není odpověď, je to doporučený návod, jak číst život.... a vůbec ne špatný. (05.03.2017)

Filmová poézia a krásna oslava obyčajného partnerského života... Aj keď sa tu na prvý pohľad nič také svetoborné neudeje, celý film pozostáva totiž zo 7 dní, v ktorom obaja aktéri žijú len takým obyčajným, bezproblémovým životom a jedinou vzrušujúcou udalosťou je, keď Paterson odzbrojuje v bare útočníka, no i tak je snímok nesmierne obsažný a hutný. Krása sa tu skrýva v jednoduchých detailoch, ktoré spočívajú v napohľad banálnych udalostiach, ktoré partnerov obklopujú alebo v ich gestách a prejavoch lásky. Tie v doprovode s poéziou, ktorú si hlavná postava píše, vytvárajú jedinečnú, vťahujúcu atmosféru a výsledný optimistický dojem. Z filmu srší taký príjemný pozitivizmus, že som normálne dostal chuť nejakú tú básničku napísať aj ja. Samozrejme bez veršov. 85/100 (27.03.2017)