Zabitie posvätného jeleňa

Tak mám za sebou další z dlouho odkládanejch snímků. Začátek je takovej pozvolnej ale zhruba kolem 40 minut se začíná stupňovat napětí. Pochválit musím i herecký výkony především pak mladýho Keoghan(a). Zdařilá je i kamera a hlavně zvuková složka filmu. I přesto že má film 2 hodiny tak jsem se nějak výrazně nenudil. Ale ten výsledek. Přišel konec a celý to podle mě tak nějak vyšumělo do prázdna. (26.05.2020)

„Bez obav, tobě se nic nestane. Ty jen musíš zůstat klidný. Řekl jsem to co nejrychleji. Doufám, že jsem tě nezdržel dlouho.“ Po předchozích 2 filmových zkušenostech s režisérem jsem čekal, že podívaná bude tak nějak „mimo“. Jenže tentokrát mi příliš nesedla. Ale popořadě. Pomalé budování příběhu a poznávání postav mě nijak nenudilo, spíš naopak. A ta Martinova prohlubující se citová „fixovanost“, vzrůstající časové nároky a jeho postupná „proměna“ mě dost bavily (Keohganova postava je správně děsivá a slizká). Jenže pak přišel první stupeň „trestu“ a film jakoby sám sebe začal trumfovat ve své absurditě, zvrhlosti a řekněme „mimóznosti“. Předhánění se sourozenců v „užitečnosti“, otcův dialog ve škole, matčin návrh v posteli…a vše korunuje posezení v obýváku s „ententýky“, to mě přepadl skoro hysterický záchvat smíchu nad tou koňskou dávkou trapnosti (a konec to věru moc nevylepšil). Pouhý průměr. Doufám, že Lanthimos si příště spraví reputaci a přijde s podivností co do kvality srovnatelné se Špičákem a Humrem. (03.02.2018)

Môžeme tento príbeh brať ako variáciu antickej tragédie, na ktorú odkazuje názov, osobne ma ale viac zaujali kresťanské odkazy a svojim spôsobom mi Zabitie pripomenulo matku!, čo sa nakoniec odráža aj na nejednoznačnom, či skôr drasticky rozdielnom prijatí oboch filmov. Aj tu máme niekedy do očí bijúcu doslovnosť a na druhej strane zase priestor pre mnohé interpretácie. Odkiaľ sa zjavili Martinove schopnosti? To je otázka, ktorá ma na filme dráždila najviac a každý si ju môže vysvetliť po svojom, respektíve ju nemusí riešiť vôbec a brať ju ako súčasť sveta, v ktorom žijú postavy a do ktorého má akúsi unikátnu možnosť na dve hodiny nahliadnuť. Osobne som vychádzal pri mojom čítaní filmu z úvodných, spievaných dvoch slov celého filmu. (01.12.2017)

Zásadní sdělení letošního Be2Can je, že Farrell s Phoenixem si nechali narůst vousy a Schmarc svaly. Za mě to vyhrál Collin Farrell, protože svalům já nerozumím a vousů má Collin tolik, že ani nepoznáš, jestli se teda směje nebo co. Ale podle toho, co mu na talíř nakrájel režisér Yorgos Lanthimos se spíš nesměje, hele. Posvátný a porcovaný jelen je zlo. A všechno ve filmu je zlo. Hudba - zlo, kamera - zlo, špagety - úplný zlý zlo. Zlo, který je napěchovaný nespravedlností, i když se samo nazývá odplatou. Funny Games all over again. A víc k tomu ani slovo. Už k ději stačilo. Nechte vytáhnout karty film, protože ten hrozně moc chce vyprávět a umí to. Jasně, asi je tam strašně samoúčelnosti a na rozdíl od Humra to celé převyprávíte v jedný větě o šesti slovech, ale nějak mi to nevadí, nějak na to dlabu. Lanthimos ubral na divnosti a rozmáchlosti, za to přidal na ucelenosti. Vyšla mu z toho taková jednohubka, uvnitř který se lidi nemohoucně plazí po zemi a já na ni měl zrovna vohromnou chuť. Farrell se možná nesměje, ale já už to asi celý rozlousk. Yorgos Lanthimos se totiž směje ohromně. Houby horor, normální vtip je to...jen si celou dobu říkáte, jestli se teda taky můžete smát nebo budete za psychopata. Pan Kastner vždycky říkával, že si každý z filmu odnese, co unese. A já se teď trochu bojím, co jsem to teda za člověka a co že to nesu. (30.10.2017)

Na tom filme su zaujimave dva aspekty. Prvym je styl akym to je natocene. Strohe dialogy a strasne chladne, odtazite, skoro az nezucastnene stvarnenie postav. To ma prvu polovicu filmu celkom bavilo a bol som strasne zvedavy, co sa z toho vykluje. Lanthimos ma svoj unikatny styl vedenia hercov, ktory je celkom fascinujuci. O nieco menej ma uz bavila vizualna stranka v ktorej sa Lanthimos rochnil natolko, ze film zaplnil mnohymi samoucelnymi scenami, ktore mi pripadali otravne a zbytocne natahovali stopaz. Bohuzial niekde v polovici filmu Keoghan rychlo popise Farrelovi co sa bude diat do konca filmu. V tej chvili som mal pocit akokeby mi niekto hnusne vyspoileroval zvysok filmu. Nasledne uz som len znudene sledoval ako sa to vsetko naplni a nedockavo som cakal, kedy uz konecne urobi nevyhnutne rozhodnutie. Trochu mi vadil nevysvetleny nadprirodzeny pôvod celej tej kliatby/pomsty/vyssej spravodlivosti? A potom to, ze Farrel po nevyhnutnej volbe neskoncoval aj s Keoghanom, ale v poslednej scene v bistre na seba este vsetci vrhali pohlady jak jedna velka stastna rodinka. Takze tak. Unikatny Lanthimosov styl mozno este niekedy otestujem, ale dufam, ze to bude film s lepsim pribehom. Nemusi sa to uplne drzat v realite, ale jeho pravidla a konanie postav by mohli byt logickejsie. 5/10. (18.01.2018)