...a spravodlivosť pre všetkých

Hodně zajímavý pohled na prohnilivý soudní systém v němž se najde jeden právník, kterému jde o něco jiného než o peníze a prospěchářství, jde mu o spravedlnost pro všechny. Al Pacino bravůrně ztvárnil idealistického právníka Arthur Kirkland a předvedl svůj další životní výkon (nominace na Oscara budiž tomu důkazem). Ale ani ostatní herci se nenechali zahanbit a podávají též slušné výkony. Závěrečný proslov Pacina ze soudního líčení je něco nazapomenutelného...... (06.01.2008)

Jako na koni. Dokonalá mixáž komediálních prvků prolnutými dramatem (a la Serpico) bojujícím proti systému s čestnými a ryze čestnými pohnutkami mysli až po trochu mrazivý thriller jakožto ukázku toho, na jak tenkém ledě se vlastně pohybujeme. Jak málo stačí k tomu, aby jedinec skončil za mřížemi (30.04.2017)

Nadčasový a skvělý námět, který měl tu smůlu, že byl zrealizován na nesympatickém přelomu 70. a 80. let. Nedokážu se zbavit dojmu, že ona lehká tragičnost a několikrát naznačená zbytečnost snažení a bezvýchodnost nástrah soudního systému by se v jiném období vyjímala daleko lépe. Bez prazvláštních účesů nebo soundtracku, který k dění na plátně několikrát vůbec nepasuje. A je to obrovská škoda, protože Pacino se do příběhu vložil jako obvykle s plným nasazením a já žasnu nad jeho dokonalou etudou v helikoptéře a padám na kolena z každého jeho monologu v čele s uchvacující finální řečí, která patří k jeho životním číslům. I proto mě tolik mrzí, že se scénář ve druhé polovině tak bezvýhradně ponoří do své moralistické části a žaluje z plna hrdla na americkou justici. S kapkou uvěřitelnosti bych šel podstatně výš. (29.09.2008)

Tady jsem neváhala nad plnou palbou ani minutu. Skvělý scénář, vynikající režie, herectví, všecko přesné, zajímavé, nenudící. Přehlídka charakterů, životních zkoušek, nátlaku, utrpení, osudových ran i rozhodujících momentů. Prolínání dvou světů, "prkenného" práva a příjemné reality.(milovaný dědeček, Arthurův soukromý život) Moc je v rukou člověka prostředek, důsledek, fatální proměnná. Kde najít rovnováhu? Někdo to ze sebe vyřve, někdo to vyběhá...život jde dál. (05.03.2011)

I když jsem tenhle film o pochybné soudní spravedlnosti viděla před šílenou spoustou let, nemůžu zapomenout na Al Pacina a jeho závěrečnou řeč, protože snad poprvé v životě se mi stalo, že jsem byla z hereckého výkonu v rozpacích. Byl totiž tak strašně niterný a téměř až intimní, že jsem měla pocit jakési nepatřičnosti z toho, že se herec obrací naruby, vydává ze sebe všechno do poslední kapky, smývá hranice mezi předstíráním a svými obnaženými emocemi a já tomu pijánko přihlížím. Taková to byla síla a to jsem ještě netušila, že u Al Pacina si na tento způsob budu muset zvyknout. (10.01.2006)