Zasľúbená krajina

Australáci nám čas od času připraví opravdickou lahůdku. Kdo mně zná, a čte mé komenty, ví, že po těchto záležitostech vyloženě jdu. O tomhle filmu jsem se ale dozvěděl jen díky kamarádovi desade, který mu udělal i sk titulky, za což mu patří můj dvojnásobný dík ! Sice jakž takž rozumím, ale ta australácká angličtina je zase přeci jen o level jinde... Tyhle australské historické dramatické filmy (nerad to nazývám westerny) jsou samostatný žánr, podobně jako severské kriminálky. Nikde jinde nic podobného netočí a kdo tomu přijde na chuť, bude hladově čekat na každou další věc. Většinou se v nich málo mluví, hodně putuje a hlas dostávají spíše všelijací kvákající ptáci či cikády... Záběry jsou dlouhé a v těchto filmech jde většinou vždy o něco dost zásadního. Hrdinové putují nebo žijí v čarokrásné krajině, kde by ale našinec rychle pošel žízní či kousnut nějakou tou jedovatou bestií na kterou by si lehl nebo ji si ji ráno obul s botou... Prach a pot jsou rekvizity, které k těmto filmům patří jak k agentu 007 - Aston Martin. Vzpomeňme na skvělý Proposition nebo Trackera! Tady tomu není jinak. Obsah zase jednou tak trochu prozrazuje více než by se mělo u obsahu prozrazovat, což mne vždycky umí nakrknout. Naštěstí jsem jej záměrně četl až po filmu. Ten. ačkoliv se dehrává někdy těsně po první světové, v tom buši by jste to nehádali a film mohl být klidně z poloviny devatenáctého století! Jak píše desade, Sweet Country je filmem o morálce a zlu. Zlu, které dokázal napachát jediný člověk vyšinutý z hrůz války, kterou zažil a přežil. Strašně mně potěšila účast Bryana Browna v roli zarputilého muže zákona i Sam Neil v pro něj trochu nezvyklé roli velmi pobožného farmáře (i když v Tudorovcích pravda hrál rovnou arcibiskupa z Yorku! :-). Skvělí byli i domorodí herci. Vždy když je sleduji, strašně si uvědomuji jak rád bych s nimi strávil někde tam daleko v planině nějakou noc pod otevřeným nebem a poslouchal jejich vyprávění a příběhy jejich předků... Tedy pokud by se ovšem nechovali jako ti tam v kmenovém území... Bohužel osud Aboriginijců je téměř shodný s tím co se stalo s indiány. Stejně i je kolonizace převálcovala, stejně i je je vykázala do rezervací a udělala z nich občany druhé kategorie. Rasově nenáviděné a diskriminované. Je, původní obyvatele jimž Austrálie skutečně patřila. A stejně jako potomci slavných indiánských kmenů i oni dnes živoří na sociálních dávkách nezřídka kdy zcela pod vlivem drog či alkoholu s vysokou mírou kriminality... jen pár z nich zná ještě staré příběhy a báje, jen pár z nich zná tance a zpěvy svého lidu. Film byl parádní! Házím tedy 5 bumerangů. * * * * * (30.07.2018)

Warwick Thornton je takovým majákem Australské kinematografie, který daleko vyčnívá v jinak celkem pustém okolí. Ač si od svého posledního výtvoru Samson and Delilah (2009) dal hodně načas, Sweet Country za tohle delší čekání opravdu stálo. Natočil krutý, ale zároveň spravedlivý film, s nádherně nasnímanými australskými scenériemi, které se mu jakožto režisérovi i kameramanovi v jedné osobě povedlo zachytit tak jak to snad dokáže jen rodilý Australan s unikátním vztahem ke své zemi a samozřejmě s velkým kameramanským talentem. Silný vztah Thorntona ke kultuře jeho země je očividný a Sweet Country je film přímo nasáklý upřímně krutou historií počátku dvacátého století, což pro původní Australské obyvatele nebylo zrovna šťastné období. Sweet Country události tohoto období vyobrazuje skrze příběh jednoho z domorodců Sama Kellyho, který už sice není otrok v pravém slova smyslu, ale stále je „blackfella“ pracující pro jednoho „whitefella“. Kelly v sebeobraně zabijí jednoho z bělochů ze sousední farmy, což se v této době skoro rovná sebevraždě, od této události se odvíjí celý příběh filmu. Thornton dělí Sweet Country do tří částí, přičemž každá z nich je jiná a každá má svoje odlišné žánrové kvality, co je spojuje je kvalitně odvedená filmařská práce. První část je rodinné drama na téma rasová rozdílnost, prostřední část je špinavá odplatná honba přes zaprášené Australské pouště a závěrečná část je napínavé soudní drama. Herecké výkony, s přihlédnutím k tomu, že hodně herců není profesionály, jsou kvalitní, přičemž jasným highlightem je výkon ostříleného Sama Neilla. Thorntonovi se musí také přičíst k dobru fakt, že všechny postavy vyobrazuje skrze střídmí a spravedlivý pohled zkušeného vypravěče, který ví, že nejlepší cesta k realistickému příběhu, je skrze opodstatněné činy postav. Všechno to začíná u názvu Sweet Country, který je kontrastem k filmu samotnému, po shlédnutí zanechává hořkou pachuť, protože je jasné, že země zaslíbená Austrálie v této době opravdu nebyla. Podobně vytváří Thornton dva proti póly uvnitř děje filmu, nádherné australské scenérie a citlivá práce kamery kontrastuje s krutým a špinavým dějem filmu. Opravdu vyzrálé dílo a skvělá Thorntonova vizitka. 84% (27.09.2018)

Silný námet aj úvod, ktorý ale po pár minútach stratí tempo a nechytí ho až do konca. Režisér to zvoral, lebo toto by za normálnych okolností bolo minimálne na 4 hviezdy. A keď sa ešte pridal strihačský škriatok, ktorý do niektorých scén šupol na pár sekúnd úplne inú scénu, ktorá bude nasledovať za 20-30 minút, tak to nechápem, ako toto mohli pustiť do distribúcie. Maximálne mi to znechutilo akýkoľvek zážitok z tohto filmu. (29.11.2019)

Asi nastal zazrak, lebo uzivatel Liventura okomentoval film logickym suvetim, kde vety navzajom na seba nadvazuju a dokonvca davaju uceleny zmysel. Uz to nie su tie bezduche vykriky do tmy :"Prilis jednoduche -prizemne". Gratulujem! Ako, jo, to spoluzitie Arorigencov s bielymi kolonizatormi bolo komplikovane a pre Aborigencov to dopadlo extremne zle. mame tu stret civilizacii, rasizmus a tuzbu po spravodlivosti. To vsetko este zasadene do nadhernej australskej prirody. Zaujalo, aj tempo na urovni, len skoda, ze chyba ucelenejsi pribeh a myslienka . 50 % (11.12.2018)

Prvoplánový šablonovitý doják o křivdě a nespravedlnosti na čestném a dobráckém aboridžinském dědouškovi, který polopaticky omílá už stokrát omletou pravdu o tom, jak zhovadile se někteří bílí osadníci (nejspíš většina bílých osadníků) chovali k domorodým Austrálcům. Točit to běloch, utrousím cosi o komerční vypočítavosti, vyčpělém sebemrskačství a salónním humanismu, ale od potomka původních obyvatel to beru. Navíc se natáčelo v nádherné krajině a už jen proto stojí film za zhlédnutí. Ale vyšší smysl a poselství, než jen vizuální krásu, v něm radši nehledejte. (20.04.2020)