Mŕtvi neumierajú

Jim Jarmush si plní sny – takto by se to ve zkratce dalo zhodnotit a nejjednodušeji popsat. Tak nějak tuším, že Jim měl tu vnitřní potřebu a že patrně i cítil určitý vnitřní filmařský rest, že za svého života musí ještě stvořit film se zombie tematikou, jinak si ty pohnutky nezávislého filmaře vysvětlit nedovedu. A tak si ten sen splnil, napsal si sám scénář, oslovil kámoše z branže a celé si to i zrežíroval. Výsledkem je ulítlá komedie, kterou nazývati hororem je myslím si přinejmenším velmi odvážné. Tvůrce filmu dává najevo, nejdříve jen v náznacích a pak už i zcela otevřeně, že se máte hlavně bavit a nebrat film rozhodně vážně či jako poctu tomuto žánru. Fakt, že dvoje kristovky má už tvůrce takříkajíc na krku a že těch příležitostí natočit něco podobného už nemusí být zas až tak mnoho, patrně přispěl k tomu, že závěr filmu je hnán až do určitého ad absurdum. Tlačení na pilu má však za následek i určitý nevyužitý potenciál některých postav. Ač nejsem fanoušek žánru, tak musím přiznat, že mě film bavil, neb zápletka má určitou hlavu a patu a o vtipné momenty rozhodně nebyla nouze. (04.07.2019)

Zpomalená, hipsterská, na opakování týchž vtipů a situací založená zombie satira, která si neustále dělá legraci z toho, že je zpomalenou, hipsterskou, na opakování týchž vtipů a situací založenou satirou. Někdy to funguje moc dobře, někdy moc ne. V kontextu Jarmuschových dřívějších žánrových dekonstrukcí je to film inspirativní (konvence žánru nejsou jen zveličené, vyjadřují se k nim i herci vystupující z rolí a komentující scénář), který je díky obsazení skvěle zvládajícímu deadpan humor a množství odkazů k (Romerovým) zombie hororům a jiným starým filmům (náhrobek se jménem Samuel Fuller) zároveň po celou stopáž obstojně zábavný. O hit léta nepůjde a vrchol Jarmuschovy filmografie, kde Mrtvým náleží paradoxní pozice filmu zároveň nejméně vážného i nejzávažnějšího (planeta je v rozkladu a aby mohla obnovit svou rovnováhu, bude muset jít člověk z cesty), to není (zvlášť vizuálně a propojením/variováním jednotlivých motivů to působí odfláknutě), ale naprosto nezvládnutý počin, před kterým varovaly ohlasy z Cannes, si představuji jinak. 75% (27.06.2019)

Jarmusch napsal postavy ma míru pro svoji ikonickou hereckou skvadru a nechává je hláškovat a vtipně mimózně reagovat na to, co známe ze zombie hororů. Za tónů mysteriózních kitarových rifů jako z Dead Mana ale v lehce svižnějším dějovém tempu, s konec světa z povzdálí pozorujícím lesním mužem Tomem Waitsem, ryze zombie rolí pro Iggyho Popa, který čerstvě vyhřezlé, krvavé střeva hospodyně zapíjí kafem z jejího kávovaru, a neopomínajíc zanícení a rozhled mladých žánrových geeků. Sympatická buddy chemie mezi duem poldů Murray/Driver, představujícím dvě generace jarmuschovských dramedy hrdinů. Příjemná oddechovka s překvapivě plnohodnotným gore, sice v ničem převratná, ale alternativně pojímající známé věci. Pro skalní jarmuschovce, kteří onehdy frflali na “komerčnost” Noci na zemi, to bude zase jedna Jimova přestávka. A jestli to Universalu vydělá v multiplexech, to teda nevím - pro popcornovou omladinu je to přes požehnaný body count a kvalitní CGI příliš starosvětské a málo dynamické, a jarmuschovci do nich nechodí. [Cannes] (15.05.2019)

Říkal jsem si, že když Jarmusch před pár lety dokázal natočit skvělý film o upírech, proč by nemohl natočit i skvělou zombiárnu, samozřejmě ve svém svérázném stylu. Ale namísto melancholie, vytříbené estetiky, dekadence a jemného humoru se rozhodl pojmout zombie žánr víc komediálně, groteskně, tedy víc plebejsky. A namísto u Jarmusche obvykle kvalitní hudby se hraje nějaká příšerná country. A to na mě nefungovalo. Způsob vykreslení zombií byl vyloženě špatný. Ne vizuálně, maskéři odvedli skvělou práci, ale jejich rádoby humorným a odlehčeným vystupováním, myšleným jako kritika konzumního způsobu života (mrtví ještě i po smrti neustále opakují slova-symboly své dřívější závislosti, jako "wi-fi", "coffee", "fashion" atd., hlas vypravěče nás na konci výchovně poučuje, že "tihle všichni byli mrtví už za živa"...). Otravně polopatická agitka. Zombie komedie můžu, ale absurdní zombie komedie s moralizujícím ocasem ne-e. A ty kecy o scénáři na konci (Driver a Murray v autě) mě už vyloženě nakrkly, tohle by se divákům dělat nemělo, to si Jime schovej pro nějaká svoje soukromá experimentální home videa. A za to taky nedám ani třetí hvězdu. Film tak stojí za vidění především kvůli hercům. Swinton se skotským přízvukem a katanou je výrazná a zajímavá jako vždycky (a vždycky jsem ji i podezíral že je mimozemšťanka), lehce vyšinutý Driver se zručně ohání mačetou jako nějaký Hutu ze Rwandy, dobří jsou samozřejmě Glover i Buscemi, rád jsem viděl i 'kidku' Sevigny, která chuděra příliš hereckých příležitostí nedostává od doby, kdy v mládí před kamerou přeblafla Galla, no a nečekaně příjemně mě překvapil policejní náčelník Murray, kterého jsem předem tipoval na to, že celý film zazdí nějakým svým obvyklým komediantským pitvořením. A on ho přitom nakonec zazdil spíš scénář a celkové režijní pojetí. (12.09.2019)

Film, ktorý svojím názvom aj obálkou jasne naznačuje, že sa máte pripraviť po stodvadsiatypiaty krát na zombiekov. Ok, aspoň že na to upozorňuje, tá obálka je fakt dobrá. A to je naozaj všetko, v celom filme sú dobré len masky a občasná tradičná country hudba. Ako sa hovorí, ani ryba, ani rak. Chcelo by to byť aj hororom, aj komédiou a nakoniec nevyšlo ani jedno z toho. (02.06.2019)