Mŕtvi neumierajú

NEVIDĚT ZLO NESLYŠET ZLO, ani když to říká Jarmusch. ***** Je to odvážný film, ironický a ani ne nijak složitě metaforický, a silně beznadějný. Jenom cynický není. A není ani absurdní ani mystický ani surreálný, a i proto to není žádný prvoplánový žánrový film o zombiech (a nedává smysl ho do té kategorie strkat a pokoušet ho s béčkovými horory a jejich postupy, jak budují překvapení a napětí, srovnávat - tenhle film si z nich dělá srandu, využívá je prakticky, alegoricky, nepokrytě, k nepřekvapivému, lakonickému vykreslení naší vlastní tísnivé situace ve světě, ke společenské kritice - a k ukázání toho, jak lhostejně se s ní smiřujeme, přes alarmující zprávy, které by nás měl zvedat ze židlí - a extrapoluje, kam nás takový přístup dovede už za pár měsíců. A zřejmě bez nadsázky. ***** Stejně jako nebyl žánrový film o zombiech Úsvit mrtvých (1978), i tohle je prostě hořce nemilosrdná společenská kritika, navazující a posunutá do dnešního alarmujícího stavu, kritika nesmyslného a děsivého propadnutí konzumu, která v posunu do aktuální reality světa bohužel dosti věcně a přiměřeně reálně zhodnocuje a vykresluje naši bezprostředně očekávatelnou budoucnost. Jarmusch natočil dno beznaděje, kam se už dneska společně hromadně propadáme, abychom si to mohli zblízka osahat, jak se budeme cítit, jak budeme reagovat, jak nebudeme moci uniknout, až přijde na věc a za pár let překročíme horizont poslední naděje na záchranu biodiverzity a udržitelného života na téhle planetě, a co to s námi a našimi hodnotami udělá dál - a ono už to z lidí dělá hyeny dnes, když se nechtějí dostatečně měnit, když nechtějí zachraňovat a pomáhat, ale pokrytecky si namlouvají, že se to všechno nějak samo srovná i bez jejich přispění, i navzdory jim a jejich ignoranci a krátkozrakému sobectví. ***** Jarmusch natočil i moje od roku 2008 dlouhodobě sílící beznadějné pocity z lidí kolem mě, z jejich nezájmu, nevole, nedůslednosti a pokryteckého starání se jen o sebe, vlastní sebezáchovu, kariéru a "rodinu", za kterou se považuje jen několik vybraných jedinců, natočil dost jednoznačnou vizi, jak to tady mezi námi bude brzy vypadat zblízka úplně všude, pokud lidi budou vytrvale dál nadřazovat konzum a vlastní pohodlí trvalým hodnotám a nezištné lásce a dobrotě a veřejnému a vespolnému prospívání všeho dohromady, života v souladu s prostředím. ****** Na jednu stranu je dost těžké pochopit, že to poselství, které z filmu neustále řve obrazem i slovem, všichni diváci vytěsňují, viz i komentáře na ČSFD a recenze - a to i přes ten závěrečný monolog poustevníka Boba, který musí pochopit i nejnatvrdlejší kořen, na druhou stranu je to typická neracionální reakce lidí, kteří se stydí za vznešené myšlenky, protože by jim komplikovaly život, kdyby se podle nich měli sami umravnit. Protože Jarmusch tím filmem ryje do každého, kdo staví hmotný prospěch a vlastní zájmy a obyčejné pohodlí nebo sebezáchovu nad alarmující stav světa, který už na nás přitom dávno dopadá. Nikdo s nikým nemluví dostatečně otevřeně a upřímně, dostatečný počet lidí nespolupracuje na prospěšných věcech, aniž by měli vlastní sobecké motivace, nepěstují se v dostatečné míře jiné než pragmatické a povrchní vztahy, nepečujeme dost o vzájemné porozumění ani o porozumění důsledkům našich činností, včetně těch pracovních, aby nás to měnilo, ale jakmile nám někdo platí, ochotně a zaslepeně děláme věci, které ničí hodnoty, smysl samotné práce, morální společnost i zdraví planety - jsme koupení, a tak nepečujeme, ale ničíme - a odnášejí to už nejen staří lidé, malé děti, příroda, vzájemná komunikace, bezpečné a důvěrné vztahy, mezilidské závazky, naše zdraví duševní i fyzické, naše schopnosti mít svědomí a zdravý úsudek, ale nakonec my všichni jako celek, celá společnost, kvalitou a prognózou dalšího života, jako bumerangem do týla. Ale nikdo se nechce změnit, ne tak vážně, ne tak moc, aby měl čisté svědomí, tak proč o Jarmuschovi raději pohodlně pokrytecky nenapsat, že natočil bláznivý letní biják pro legraci a bez vážnějších myšlenek. Nic není dál od pravdy. To, že tu strašlivou zkázu, do které se řítíme, natočil ironicky, neznamená, že ve svém posledním varování nemyslí každé slovo i scénu úplně vážně. Ukazuje nám reálně, jak nevěřícně budeme reagovat, až půjdeme doopravdy do kopru a nebudou zdroje, léky, jídlo, nebude na koho se obrátit, nebude kam před tím utéct. Bude to všude bezprostředně: zkáza, bolest, vědomí marnosti, bídného zanikání bez záchrany, bez pomoci, za možností nápravy, nesmyslnost a absurdita a beznaděj jako sklízené plody našeho vytrvale zaslepeného zrůdného setí jedovatých semen a nezodpovědného ničení. ***** Pro mě to je navíc zcela v řádu jeho filmů: od filmu o nedozírné moci soustředěného zušlechtěného asketického jednotlivce a od svědomí oproštěné klinické nedozírné moci nadnárodních koncernů ovlivňujících stav a osud světa, kdy ukazuje zcela doslovně "hranice ovládání", v novodobém samurajském filmu jogína proti organizacím sbíhajícím se k pomyslnému hlavnímu magnátovi (ale přitom nevíme jistě, na čí straně onen bojovník je, jestli univerzálního duchovního dobra, nebo jen jiného organizovaného zla), přes další už vyloženě nekrypticky metaforický snímek Přežijí jen milenci o trvalých hodnotách, které má smysl v čase pěstovat celá staletí kontinuálně, a na rozdíl od konzumu budou člověka zušlechťovat donekonečna, neboť donekonečna je možné hodnotně ladit vztahy mezi živými bytostmi a smysluplně prohlubovat láskyplné, soustředěné porozumění živému světu až po tenhle film, který varuje před tím krátkým koncem, kam nás zavede ta opačná cesta konzumu a pošlapávání hodnot. ***** Žijeme v době, kdy jako na běžícím páse vycházejí po celém světě takovéhle alarmující, děsivými fakty podložené články - a každý, kdo se trochu pohybuje v dokumentaristice nebo se věnuje sociálním a klimatickým otázkám, stejně jako odborníci v mnoha dalších pomáhacích oblastech a vědních oborech, kam podobné alarmující informace prosakují v konkrétních jevech, protože už je to skrze spojitosti patrné všude, ví, že nejsou nijak přehnané ani přitažené za vlasy: https://a2larm.cz/2019/06/pohled-do-propasti/ - takže komentáře, které píší o letním rozverném bijáku, vypadají v reálných souvislostech dětinsky alibisticky, a pokud mám z něčeho husí kůži, protože to má nádech hororu, tak jsou to právě ony, a ne snímek samotný - z něj na mě naopak dýchla nepatrná naděje, že ještě někdo chytrý a slavný vidí reálný stav věcí, připouští to veřejně a stojí mu za to pokoušet se nás varovat, zburcovat. I když možná už je to jen hořký výsměch z přetlaku zoufalství, příprava na horor budoucnosti z nevíry v lidi kolem sebe, že by se to právě s nimi ještě dalo odvrátit - a ty pokrytecké reakce a vytěsňování, s nimiž jeho snímek není přijat ve své obnažené výpovědi, tomu bohužel dávají za pravdu. Je mi právě takhle smutno a zle. *~ (17.07.2019) (menej) (viac)