Záhadná bouře

Moc se mi to nelíbilo, nevím proč. Možná proto, že to bylo takové chtěné. Vypočítavé. Nebo proto, že se tam vlastně celou dobu nic nedělo a celý ten příběh je roztahaný na dvě hodiny a devět minut zcela zbytečně, stačilo by čtyřicet minut nějakého mysteriozního seriálu. Navíc vlastně ten konec není dořečený - doposud se divákovi vše až doslovně snášelo pod nos, a najednou nevíme, co ten kluk udělal nebo neudělal, jak to zpětně celé zafungovalo (Vím, holka to někde v rychlosti vysvětluje včetně všech souvislostí, ale popravdě, pamatovat si celé není v možnostech obyčejného diváka.), a vlastně ani ten paradox, proč si ty linie pamatuje (všechny!), zatímco ostatní ani ťuk. Ta bouřka jsem doufal, že také bude mít mystičtější přesah, ale prostě se jen blýská a dojde k propojení minulosti s přítomností. V jednu chvíli mi pak už dokonce přišlo směšné, jak je tahle ženská vlastně pro tři muže (protože to vypadá, že nakonec skončí s tím pilotem letadel, že?). Navíc jsem těm postavím ale ani za mák nevěřil, přišly mi hrozně neživotné, všechny, jen figurky na šachovnici. (17.01.2020)

Tretí film (zo štyroch) od Paola Oriolu, ktorý som si pozrela. Nesklamal – ani atmosférou (zlovestná búrka), hereckým obsadením (najmä Álvaro Morte ma zaujímal, keďže ma nadchol svojou postavou El Professora v La casa de papel), príjemným prekvapením bola sympatická Adriana Ugarte a v roli detektíva Chino Darín (ach, tí charizmatickí Španieli!). Scenár je vystavaný dobre, dokonca aj divák ako ja, ktorý sa obáva mysterióznych filmov a nemá pre ne pochopenie, som na konci skonštatovala uspokojenie. Vzduch je nabitý elektrinou a vy od chvíle, keď Vera zasiahne do minulosti, viete, že toto nezostane bez následkov. (25.05.2020)

Hned ze začátku jsem si říkal, holka nepokoušej osud a neobracej minulost, můžeš být se zlou potázána. A ona i přes osobnostní hysterii neváhala a realitu převrátila. Adriana Ugarte je sice krásná a zároveň nosná část příběhu, ale kdyby nebyla tak hysterická, vůbec by k tomu převrácení historie nemuselo dojít. To, že změníte chod dějin, může způsobit cokoliv. To přece ví už třeba i malé dítě políbené teorií chaosu. Nicméně, budiž. Film Záhadná bouře by se bez toho neobešel a hlavně ta bouře, co se přehnala několik dní Španělskem, by pak neměla vůbec žádný smysl. Výsledek je ale více než solidní. Netflix má na španělské tvůrce čmuch. (13.04.2020)

Oriol Paulo zmiešal Okno do dvora s Frekvenciou a výsledkom nie je žiadna zlátanina, ale prepracovaný a logicky do seba zapadajúci scenár. Obrovskou výhodou je, že film sa nikam neponáhla a tak má divák v deji po celý čas prehľad a nikdy sa nestratí. Napriek tomu film dokáže v tie správne momenty prekvapiť. Kto ale pozná aj ostatnú Paulovu tvorbu, možno na niektoré veci dojde skôr, než tvorcovia zamýšľali. Priznám sa ale, že mne tá hlavná pointa došla až spoločne s prezretím hlavnej hrdinky. Popravde ak by film skončil v čase 1:50, nič by sa nestalo, Vera sa tu totiž ocitá v momente veľkej dilemy, ale aj nasledujúci dej, ktorý sa snaží všetko poctivo uzavrieť a aj tak učiní, ma nesklamal. Len ten predchádzajúci, prvý koniec, by mi k plnej spokojnosti úplne stačil. No a ak má niekto dojem, že Oriol Paulo je súčasný španielsky Hitchcock, tak s ním súhlasím. Kto mu v subžánri mind-fuck trileru dokáže v Európe v súčasnosti konkurovať? (25.08.2019)

Hodně slušný pohrávání s paradoxy při jízdě časem. Tématicky i kvalitou srovnatelný s Frekvencí či hustym serošem Dark. A i když né zas tak složitý jako zmiňovaný seriál (ale o to možná i líp), chvílema předvidatelný (přesto nechybí překvapivé momenty) a nějaké logické mouchy se také najdou, přesto mě to bavilo moc, napínavý dostatečně a vše do sebe ve finále celkem pěkně zapadne.  Španěláci teda v posledním období docela jedou! (07.11.2022)