Réžia:
Wes AndersonScenár:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrajú:
Benicio Del Toro, Adrien Brody, Tilda Swinton, Léa Seydoux, Frances McDormand, Timothée Chalamet, Jeffrey Wright, Bill Murray, Lyna Khoudri, Owen Wilson (viac)VOD (3)
Obsahy(3)
Pri príležitosti smrti svojho milovaného editora Arthura Howitzera jr. narodeného v Kansase v USA sa zamestnanci novín Francúzska depeša Liberty Kansas Evening Sun,- čo sú vysokom náklade predávané americké noviny so sídlom vo francúzskom meste Ennui-sur-Blasé, zídu, aby napísali jeho nekrológ a vzdali poctu jeho práci. Prúd spomienok vykryštalizuje do prerozprávania štyroch konkrétnych príbehov s názvami: Cestopis najsexi častí samotného mesta od The Cycling Reporter; Konkrétne majstrovské dielo, o kriminálne šialenom maliarovi, jeho strážcovi a múze a dravých díleroch; Revízie Manifestu, kronika lásky a smrti na barikádach na vrchole študentskej vzbury; a Súkromná jedáleň policajného komisára, napínavý príbeh o drogách, únosoch a dobrom jedle. To všetko v mierne absurdnom a s nadsázkou prerozprávanom filmovom príbehu. (Cinemart SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (218)
Režisérský styl Wese Andersona mám ve velké oblibě. Jeho snímky jsou osobitě “divné”, nicméně právě skrze to z jeho filmů přímo tryská tvůrčí svoboda v mozaice výrazných postav a košatého příběhu. Nejinak je tomu i v jeho nejnovějším snímku The French Dispatch, který kombinuje několik po sobě jdoucích příběhů, které zastřešuje dekonstrukce mýtu svéhlavého šéfredaktora a derniéra jeho plátku. Režisér zde opět velmi umně pracuje s načrtnutými motivy, vyprávěním a postavami, takže se před Vámi na ploše čítající 108 minut rozprostře filmový zážitek, jaký dnes už (bohužel) opravdu nemá obdoby. A už právě jen díky tomuto atributu byste tomuto klenotu měli dát šanci. Vážně to stojí za to. Skvělá práce! „Self-reflection is a vice best conducted in private or not at all.” ()
Je to krásne pitoreskné, je tu nespočet vtipov a fantastický casting a zo začiatku (najmä fantastická pasáž s Owenom Wilsonom) som si vravel, že asi mi ani nevadí, že to nemá koherentný príbeh. Nasledujúce rozsiahlejšie "poviedky" už ale na mňa tak dobre nefungovali. Problémy sú dva: po prvé chaotické vyrozprávanie, v rámci ktorého sa nielen tratí koncept napísaného článku (najmä v príbehu o väzňovi bolo strašne náročné rozumieť tomu, že ide o napísaný text), ale je ho problém aj sledovať, vnímať a chápať; za druhé nadužívanie čiernobielej kamery, ktorá berie veľa z estetiky Wesa Andersona. A estetiku Japonska či strednej Európy v minulosti Wes Anderson využil lepšie ako tentokrát Francúzsko. ()
V souvislosti s Francouzskou depeší se hodně mluví o tom, že ji ovlivnily filmy francouzské nové vlny nebo tvorba Jacquese Tatiho. Určitě to platí. Přijde mi ale o něco zajímavější uvažovat o Andersonově filmu jako o duchovním následovníkovi Občana Kanea. Stejně jako v případě Wellesovy klasiky jde o snímek na novinářské téma, ale - co je podstatnější - taky o film, který přímo pojednává o kontrastu (objektivní) fakticity a (subjektivní) zaujatosti. A stejně jako Občan Kane pro Wellese je podle mě Francouzská depeše pro Andersona jeho mistrovským dílem. Víc v textu na substacku. ()
Francouzská depeše ["a tak dále"] je další typická "andersonovina", která je příběhově a zejména formálně pokračovatelem jeho předchozích filmů - přesto působí svěže, svižně a rozhodně nenudí. Opět jsem se nechal okouzlit precizně rozplánovanými výjevy, které vynikaly svou plastickou dvourozměrností a byly doprovázeny hravou hudbou a tentokrát i animovanými scénkami. Žasnul jsem nad množstvím více či méně známých herců, kteří se občas na plátně jen mihli, ale přesto zanechali dojem. Stejně tak jsem se znovu nechal unést vytříbeným scénářem, v němž slovo absurdita (jako vždy) nabývalo nového významu. Ten, komu se nepříčí režisérův osobitý styl, si jeho nejnovější snímek zajisté užije a bude se rochnit blahem. ()
Wes Anderson natočil další hravou poctu tomu, co má rád - francouzské kultuře 50.-70. let a magazínu New Yorker. Oceňuji, že Francouzská depeše je zpracovaná tak, jak by ji v 60. letech i někdo natočil (což je rozdíl oproti lubitschovskému Grandhotelu Budapešť, který se v mnoha ohledech Ernstu Lubitschovi a Billymu Wilderovi spíše nepodobá). Za atmosféru, stylizaci, hudební doprovod a obrazové nápady by si Wes Anderson zasloužil i deset z pěti hvězdiček. Za scénář by to ale na plný počet zdaleka nebylo. Možná režisérovi chybí spoluscénárista - právě s Owenem Wilsonem nebo Noahem Buambachem Anderson napsal postavy podivínů, se kterými ale bylo jednoduché se lidsky ztotožnit. Více zde. ()
Galéria (40)
Zaujímavosti (10)
- Přestože Timothée Chalamet mluví plynně francouzsky, všechny své texty přednáší v angličtině. (ČSFD)
- Postavu Alumny, jenž ztvárnila Elisabeth Moss, měla původně hrát Kate Winslet. (ČSFD)
- Jedná se o devátou spolupráci Wese Andersona a Owena Wilsona po filmech Bottle Rocket (1994), Grázlové (1996), Jak jsem balil učitelku (1998), Taková zvláštní rodinka (2001), Život pod vodou (2004), Darjeeling s ručením omezeným (2007), Fantastický pan Lišák (2009) a Grandhotel Budapešť (2014). (ČSFD)
Reklama