Andor

Neočekávaně vyspělý počin ze světa Star Wars, který k úspěchu nepotřebuje žádný nablýskaný “fan service”. Tak přesně to je nový seriál Andor, který jde oproti ostatním projektům z tohoto milovaného univerza diametrálně odlišnou cestou. To je citelné zejména v rámci příběhové kostry, která v mnohých bodech spíše než klasické SW dobrodružství připomíná temné politické drama, jehož kontury s každým dalším dílem více a více houstnou. Tento ne zrovna přívětivý divácký přístup sice ne každý fanoušek přenese přes srdce, nicméně pokud se řadíte k té hrstce lidí, kteří na něco takto inovativního a neotřelého čekali dlouhé roky, tak dostanete vytříbenou seriálovou podívanou, která funguje na všech myslitelných frontách. Tento fenomenální, neřkuli překvapivý úspěch má vyjma tvůrců “na triku” i Diego Luna, jehož postava se v průběhu celého seriálu markantně vyvíjí, což výsledný dojem z celého seriálu ještě více umocňuje. Nesmím samozřejmě opomenout Stellana Skarsgårda, který zde absolutně vládne, či třeba Andyho Serkise, jenž je výrazným elementem v trojlístku nejlepších epizod. Pokud tedy stále váháte, zda si seriál Andor pustit, už vážně nemusíte. Tohle se totiž vážně moc, moc povedlo. Výborná práce! (Disney+) „We’re fighting against the dark.” (27.11.2022)

S01 - Velká spokojenost. Nečekal jsem to a popravdě jsem tomuhle seriálu vůbec zpočátku nevěřil, a on mi za odměnu vytřel zrak. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že seriál Andor bude lepší, než návrat nejoblíbenějšího Jediho Obi-Wana Kenobiho, tak bych se mu vysmál. Jenže ono se to stalo. Dostali jsme hodně moc povedený seriál, který parádně funguje, přistupuje k příběhu dospěleji a ukazuje nám nový pohled na svět Star Wars. Ve výsledku je tento seriál jedna z nejkvalitnějších věcí, které kdy pod hlavičkou Star Wars vznikly. Beze srandy, tohle je opravdu povedený, skvěle napsaný seriál, jenž má co říci a dodává celému světu Star Wars nový rozměr. A při tom stačilo opravdu málo. Ubrat na infantilnosti, ubrat pohádkový rozměr, dát pryč světelné meče, a vsadit na realističnost, špínu, pomalost, depresi a obyčejnost. Neříkám, že je to divácky vděčné. Musí se tomu jít dost naproti a změnit si malinko optiku pohledu a očekávání. Nicméně, když to uděláte, tak dostane filmařsky nádherný seriál, jenž šlape neskutečně. Brilantní dialogové scény, uvěřitelné postavy, výborné odvyprávění příběhů a samozřejmě luxusně natočené scény a momenty, které fungují přesně, tak jak mají. Seriál není bezchybný. Některé díly jsou pomalejší, najdou se logické chyby, lehce zamrzí, že se seriál tolik nevěnuje samotnému hlavnímu hrdinovi a moc se o něm ve výsledku nedozvíme. A kdyby v seriálu nebyly nějaké dějové linky, tak by to vůbec nevadilo. Naštěstí tyto nedostatky mi zážitek ze seriálu nezkazily a já si ho hodně užil. Andor je opravdu hodně povedený seriál a já se moc těším na druhou řadu. PS: Tony Gilroy ukázal, že originální přístup je cestou, jak postavit Star Wars jako značku zpět na nohy. PPS: Stellan Skarsgård je v této roli dokonalý, krade si pro sebe každou scénu a postaral se o jeden z nejlepších momentů z celých Star Wars. Klobouk dolů!! (26.11.2022)

Tam kde se naděje ve Star Wars začala ztrácet, tam kde fanouškovské srdce začalo vyhasínat, tak přesně tam se jako blesk z čistého nebe zjevil Andor. A já se za celý internet omlouvám Tonymu Gilroyovi, že kdokoliv pochyboval a tvrdil, že nic jako Andor nepotřebujeme vidět. Toto je to, co jsme vidět potřebovali. Tam kde jiné Star Wars projekty sází na bezdůvodné máchání světelnými meči a přehnaný fanservis, tam si Andor dává načas. Pomalu si buduje své figurky a jejich příběhové archy, nikam nespěchá a o to větší zadostiučinění se dostane při jejich zúročení. Dochází až k tak obrovským zadostiučiněním, že se díky nim objevují pocity, které jsem myslel, že už v této předaleké galaxii nikdy nezažiji. Jenže tam to nekončí. Je totiž protkaný myšlenkami, do kterých každá z postav se svým odlišným názorem na svět dává svůj kus dílu a tvoří tak neuvěřitelně kompaktní celek. I díky zápletce týkající se obyčejných lidí, seriál celkově překvapuje svou dospělostí a hlavně uvědomělostí toho, co chce vlastně odvyprávět. Je tak uspokojující sledovat, že se mu to opravdu daří. Kdybych měl jen něco zkritizovat, zmíním první tři epizody, které jsou o něco slabší než zbytek, ale jinak opravdu překvapení roku a já nemůžu jinak než *****. Haňte mě z fanboyovství, ale Andor je závan něčeho unikátního a nevídaného... No možná pochopíte. Možná ne a já vám to nemám za zlé. (05.12.2022)

Já samozřejmě naprosto chápu, že u Děsnejů musí jít příkladem v implementaci inkluzí a všech těch čupr kůl slůvek, které v současnosti ohromují nejen spolužáka Důfka, ale na (a)sociálních sítích a internetech obecně přes ně už skoro není kam flusnout, neb se z nich mileniálům tak krásně topoří Kierkegaardi a vlhnou Kapitály, nicméně jsem toho názoru, že jít v tomto až tak progresívně daleko, že se scénáristé zrekrutují z ústavu pro léčbu mozkových disfunkcí, může mít neblahé vedlejší účinky na výsledný produkt, např. že tento bude totální pičovina. A tak z pásu sjel v podstatě další Mandolín, nudně roztahaný, o hounu jsoucí, neb naprostými zbytečnostmi vatující (zejména ty prepubertální flešbeky byly mimořádně otravné), pročež ve výsledku nudící tak, že jsem již cca po třetině zavile fandil nesmírně sympaticky psychopatizující agentce Imstapa, aby všechny ty rádobytenoristy a hospodské odbojáře co nejdříve pochytala a byl by konec, a někde v půlce zvažoval vhození své hádédé do kýblu s karbonitem. Poté nicméně přišel zlom, kdy baron Harkonnen sundal rukavičky a začal již bez sebemenších skrupulí machiavellit jako o život, z invenční nouze do krimu uklizený hrdina začal hrdinovat, díly začaly mít i náznaky něčeho, co by se již dalo označit dějem, a vůbec to aspoň trochu začalo připomínat mateřskou Roug jedničku, tj. asi nejlepší hvězdné válkování od dob původní svaté trojice, pročež jsem pojal nesmělé podezření, že by to přece jen nemusela být ve výsledku zas až taková řídká seriálová stolice jako výše zmíněný assasínující Mandarín. O to bolestivější byl tedy pád do v současnosti již značně přetékající a řádně uleželé senkruvny Gaylaxatie moč a moč dalekokot, který se odehrál v dílu posledním, při jehož sledování jsem měl již po nějakých dvaceti minutách čelo a dlaň pravé ruky prokrvené více, než za první čtyři díly dohromady. Škoda, že to celé nesestříhali do nějakých dvou hodin (sestávajících především z epizod druhé půle) s kompletně předělaným závěrem, neboť by to pak býval mohl být celkem slušný celovečerák. Takto s hodně kyselým xichtem za milosrdné dvě, po kterých si ale asi budu muset vypláchnout hubu filmovým pokračováním. (12.12.2022)