Krajina medu

Těžko se to hodnotí. Sladkobolný dokument, který má určitou přidanou hodnotu v pohledu na svět dvou skupin lidí na zapomenutém Makedonském venkově. Hatizde zde žije v souladu s přírodou a sbírá a prodává prvotřídní med divokých včel. V tom ale přijíždí kočovná rodina, které není nic svaté a jde jim hlavně o své přežití a výdělek ať se děje, co se děje. Nepříjemné na sledování. Ať už způsob života rodiny ''ničemů'' nebo život Hatizde v chudobě, kde jde hlavně o to prodat trochu medu a postarat se o svou starou minimálně mobilní matku. Celkově v tom, ale nevidím tak oči otevírající zážitek. (01.03.2020)

Osud včelárky Chatidže veru môže spôsobiť, že z oka ukvapne nejedna slzička. Čo je vzácne v dnešnom svete, svedomie tejto jednoduchej osoby je úplne čisté. Či už voči ľuďom alebo prírode. Nezanechať po sebe na Zemi uhlíkovú a vlastne ani žiadnu inú stopu. Tento film mal získať Oscara, nie kórejský Parazit... Toť môj názor. (15.04.2020)

Výborný dokument zachycujúci tradičný a polotradičný život, ktorý ešte stále pretrváva na niektorých miestach Balkánu (najmä v hornatých častiach Albánska a Macedónska), navyše cez málopočetnú menšinu macedónskych Turkov. Scenérie vyprahnutých rozpálených hôr sa striedajú s emotívnymi scénami zo života Hatidze doplnené o konflikt s kočovníckou rodinou, ktorá prichádza do opustenej dediny. A pravdaže je tu aj humor (najlepší je jeden zo synov suseda, ktorý dáva hlášku za hláškou). Povinná jazda pre všetkých balkanofilov, ktorí radi objavujú v čase zamrznuté fragmenty zo zašlých časov. (09.09.2020)

Esteticky podmanivé, přesto pečlivě observační. Člověk musí obdivovat tvůrce, jak se jim podařilo dostat se k zúčastněným tak blízko, aby přestali vnímat štáb i v těch nelichotivějších, vyhrocenějších okamžicích. Makedonský venkov zde má určitý Tarrovský étos bezčasí, do kterého lze jednoduše propadnout a přesto vás na konci docela vyleká fakt, že takhle stále žijí lidé na tom samém kontinentě jako vy. Antropologické porno, které beru. (31.08.2020)

V súčasnosti populárnym spôsobom nakrútený dokument, ktorý samozrejme nepotrebuje hovoriace hlavy, postavy hrajú samé seba a film má naratív, podľa ktorého by bez problémov vznikol aj film hraný. Pre milovníkov sociálnych či etnických dokumentov absolútna extáza, pre priaznivcov dokumentov jeden z vrcholov tohto druhu kinematografie v tomto (minulom) roku a pre tých, ktorí dávajú prednosť hranej tvorbe, príjemná hodina a pol v kine. Do poslednej kategórie zaraďujem aj seba. (09.09.2020)