Muž so zajačími ušami

To přirovnání k Chvilkám skutečně není úplně mimo, jenže tohle na rozdíl od nich nemá jen solidní rozjezd, ale stejně dobře se to rozvíjí i dál a vše se nezasekne někde ve třetině. Svým způsobem se tu Šulík vrátil v určitých prvcích ke svým začátkům, aspoň svérázností a důrazem na psychologii postav, především té hlavní, ale dbá i na dostatečně představení těch vedlejších a jejich důležitosti, vztahu a ovlivnění vůči hlavní postavě. Ano, ta forma mi sice přijde přehnaně svojská a Šulík zde přichází se zbytečně velkým počtem nápadů, přičemž u některých se mu nedaří je správně zkorigovat, taky to není úplně dotažené a konec taky nemá takovou sílu, jakou by mohl mít. Jenže na poměry současné česko-slovenské kinematografie to má solidně napsaný scénář, podmanivou atmosférou, dobře se zde pracuje s postavami, filmařská stránka je svá a přitom neotravuje, hudba se do toho dost zvláštním, ale přitom naprosto přesným způsobem hodí a už jen kvůli tomu to strčí do kapsy spoustu jiných českých filmů. Včetně těch, které se snaží tvářit jako art, ale nemají na to. Líbilo se mi to a něco mi to dalo - a to o spoustě současných filmů z Čech a Slovenska říct nemůžu. Už jenom kvůli tomu si to podle mě čtvrtou hvězdu zaslouží, i když jen slabou. Každopádně jsem rád, že mě můj nejoblíbenější slovenský režisér opět nezklamal - sice na dost silný zážitek z Tlumočníka tohle nemá ani zdaleka, ale pořád je vidět, že on prostě umí. Btw zařazení mezi komedie mi přijde docela mimo a hlavně strašně mystifikační, protože na základě něj se na tenhle film podívá spousta lidí, pro kterou to prostě není (což nemyslím nijak špatně). Tohle je drama, hlavně drama. 4* (01.01.2022)

Zvláštny film. Vtipný, ale dosť svojským spôsobom. Podnetný, ale na tak veľa strán, až sa stáva zmäteným. S postavami, ktoré majú tak veľa chýb, že na dobré vlastnosti ani nezostáva priestor, no ktoré som si napriek tomu obľúbil. _____ Pozorujem určitý trend - keď v Česko-Slovenskom priestore "zvláštny film" vznikne, nadáva sa, že je príliš zvláštny a uletený. Pri všetkých tých vzťahových drámo-komédiach, ktoré u nás vznikajú medzitým a fungujú ako akási vata, sa zase nadáva, že sú ako cez kopírák. Mohlo by byť prínosnejšie pri filmoch menej hodnotiť to, či náhodou nevznikli v Česku alebo na Slovensku, či sme ich náhodou neplatili "my" z daní, a viac hodnotiť samotný film. Inými slovami by ma naozaj zaujímali hodnotenia Muža so zajačími ušami, ak by vznikol v zahraničí. _____ (Kino Lumière, film #1079, komentár #9) (14.07.2021)

Šulík si nakrútil tento film presne tak ako chcel, čo ale v tomto prípade znamená, že pre seba, ešte inými slovami, že jeho novinku pochopí určite menej ľudí, než dúfa. Krobotov ultimátny poker face sa k jeho celkom nesympatickej postave skvele hodí. Film o kríze umelca, ktorý sa ocitá v záverečnej tretine života je možno autobiografický, ale načrtáva témy, ktorým sa mohol venovať viac na úkor tých ďalších. Osobne by som si pozrel napríklad celý film venovaný plagiátorskej kauze, ale zase som pritom, že Šulík urobil film presne tak ako chcel. (02.07.2021)

56% je prostě zlatý řez, v této hladině se nechají najít ty nejlepší perly. V tomto případě navíc připomínka starých dobrých devadesátek, kdy se v televizi daly ze současné domácí tvorby vidět věci. Kundera nevykukuje jen z toho nešťastného škrabáka, ale skrz celý film; naštěstí Krobot (a s Kaisrem), takže zase jiný level. Konec teda slabej - jako sám život. "A jo vlastně." (27.06.2023)

Chlupaté slechy Miroslava Krobota jen stěží odvrátí nezajímavý ráz filmu. Oldřich Kaiser v úvodu sedí nahý v kuchyni, kdy je možné mezi nohama zpozorovat jeho odhalenou chloubu, končí po úmyslné otravě v psychiatrické léčebně. Scény z tohoto zařízení, jehož léčebné metody jsou uzpůsobeny potřebám filmu, jsou celkem zajímavé. Dále už to tak valné s filmem není. Stárnoucí spisovatel má o generaci mladší partnerku (Alexandra Borbély), se kterou čeká dítě. Při své okružní cestě autem stihne navštívit své dvě dospělé děti z nefunkčního manželství, po letech se mu jeho manželka, kterou přišel požádat o rozvod, přizná k dávné nevěře s jeho nejlepším kamarádem. Ano, Zuzaně Kronerové tvůrci za milence přisoudili právě Kaisera. A teď ta hlavní atrakce filmu, co je experimentálního rázu, a sice zaječí uši, se kterými náš hrdina slyší úplně vše. Jde o muže z jeho nové knihy, který sní autem sraženého zajíce a na druhý den se probudí s extrémně kvalitním sluchem a schopností zaznamenat myšlenky druhých lidí. Tyto pasáže se slechy jsou natočeny umělecky černobíle a nechybí ani promluvy různých postav na kameru. Většina prezentace působí nezajímavě, prolínání experimentálních pasáží s normálním průběhem příběhu stárnoucí muže nevykazuje ideální kompatibilitu. A film má tendence nudit. Martin Šulík měl k dispozici schopné herce, nedokázal ve mně ale vzbudit zájem o jejich osudy a postřehy ve chvílích, kdy promlouvají na kameru. Nejblíže úspěchu byl, když na place pobývali Oldřich Kaiser a Zuzana Kronerová. Celkově jsem ale film z podstatné míry protrpěl. 4/10 (17.06.2023)