Relikvie

Ne že bych byl natolik natvrdlý, abych ve filmech důsledně vyžadoval polopatickou srozumitelnost, přímočarost a jednoduchost, naopak si třeba skvěle užívám surrealistu Lynche, ale tohle jsem celkově nějak nepobral. Tedy spíš mě to vlastně moc nebavilo, protože rámcově je příběh samozřejmě srozumitelný - postupné ovládání psýchy senilní stařeny duchy/přízraky jejího předka/předků, prolínání se reality vezdejší s realitou alternativní/magickou (dům a jeho skryté prostory), a pak lehce hysterické finále se závěrečnou transformací babičky v jakéhosi gumového Gluma... eh, zkrátka nuda. Každopádně logika jde v tomhle filmu stranou, je spíš o pocitech, jak bývá u filmů s ženskou režií časté. Nic proti, ale to by ty moje pocity pak musely být jiného rázu, než 'rozvláčnost, nezáživnost, nazábavnost' apod. Postapa, thrillery nebo slashery jdou Australákům líp. Ale filmařina je to slušná a babča byla skvělá, ty její pohledy vyvolávaly husinu. (23.08.2020)

Posledných 20 minút ťaží maximum z mnohých tém, okolo ktorých sa film prvú hodinu ošemetne potáca, čím si vlastne ani nie som istý, či celkový dojem z filmu zvyšuje, alebo znižuje. Každopádne interpretácií sa ponúka hneď niekoľko, či už ide o bludisko v dome, ktorými sa musia postavy predrať, aby konečne pochopili dôležitosť rodinných pút, strhávanie kože reprezentujúce zmierenie sa so stavom, v akom sa matka nachádza a konečné rozhodnutie zostať, reprezentované oknom ako symbolom rodiny (nakoľko sa nachádzalo v dome, ktorý ich rodine patril minimálne tri generácie) a záverečná scéna s prevrátením úlohy rodiča a dieťaťa...nuž, je toho dosť a nebyť prvej hodiny, ktorá sa uberá relatívne bežným festivalovým krokom a netlačí na diváka už od samého začiatku (ako napríklad Babadook, s ktorým ho určite budú mnohí porovnávať) dal by som aj vyššie hodnotenie. Zároveň za najväčšiu chybu pokladám práve fakt, že Babadook bol vo svojom zobrazení duševnej nemoci ako určitej formy prekliatia nejednoznačný a nechával mieru skutočnosti nadprirodzena divákovi, tu je to omnoho doslovnejšie, čo ale samozrejme neuberá na možnostiach interpretácie diela. (25.07.2020)

Pomalejší atmosférický horor, který - stejně jako zhoubná plíseň - bují a rozrůstá se do netušených rozměrů a podrozměrů stejně jako jedna nemoc. Nejenže se jí pak už nezbavíš, ale přemění tě a člověk v ní ztratí i pojem sám o sobě. Relic není zas taková bomba a nebude pro každého, ale způsob vyprávění, vedení herců a jejich přesvědčivost mi z něj dělá jeden z nejzajímavějších hororů roku (nápad zrcadlení problému do příbytku), ač je prost násilí, netopí se v krvi a nemá jedinou lekačku. (10.09.2020)

Tři generace žen - dcera, matka, babička a starý dům. Matka s dcerou přijíždějí za babičkou, protože se několik dní neukázala, a tak sousedi informovali policii. Po příjezdu není k nalezení, proto matka vyhledá policii a společně se domluví na pátrání. Třetí den se najednou babička objeví v domě. Konflikty mezi postavami se pomalu prohlubují a babička i dům se postupně přestávají zdát tím, čím jsou. Výborná kamera, slušná hudba, solidní herecké výkony. Pomalý děj začne gradovat až směrem k závěru. Poslední čtvrtina má napětí i atmosféru. Dům v domě, klaustrofobie, zoufalství, hledání, ohrožení. Jinotajný konec nechť si každý vyloží po svém. Ne zcela špatné, ale jako celek mne to příliš nenadchlo. (17.07.2020)

Po prvních šedesáti minutách u mě měla Relikvie našlápnuto na maximální počet hvězd, jelikož tak mrazivě a znepokojivě působící film jsem už dlouho neviděl, v tomto ohledu to byla prostě atmosférická bomba, ale i zápletka v této fázi filmu byla výborná, napínavá, nepředvídatelná, netuctová a k tomu všemu naprosto perfektní výrazné postavy, v čele s nejstarší členkou rodiny, ze které šel strach z každého záběru, a po celou dobu jsem si jen říkal, matka, nematka, ta by šla, vole. Brrr. Každopádně, celých těch úvodních šedesát minut jsem si zkrátka absolutně kompletně užíval a čím dál víc jsem se těšil na vyvrcholení této podívané, kde jsem upřímně věřil, že mě autoři dokáží ještě pořádně překvapit. A taky že překvapili, ovšem totálně negativně. Po oné hodině pro mě totiž následovala naprosto nepochopitelná dvacetiminutovka, kde došlo k jakési zvláštní hře na bludišťáka, ovšem nedávající vůbec žádný smysl a logiku a celý ten znehodnocující závěr pak už jen podtrhla pointa, kterou lze tedy možná považovat za hodně nečekanou a asi i originální, ale v korespondenci s děním v první hodině pro mě i tak představovala zklamání. Ve výsledku tak nakonec s opravdu geniálně mrazivé podívané zbylo jen podivné torso, i tak jsem se ale nakonec rozhodl hodnotit přeci jen nadprůměrně, protože ta první hodinka je prostě famózní. Škoda, velká škoda zpackaného závěru. (12.06.2021)