Půlnoční nebe

Dalsi ambiciozny Clooneyho rezijno-herecky film, ktoremu vsak napriek mimoriadne zaujimavej teme chyba akakolvek uveritelna emocia. Kniznu predlohu nepoznam a neviem, ci je chyba v nej, alebo len v jej adaptacii, ktora jednotlive dejove linie nedokazala prepojit do funkcneho celku. Je to velka skoda, lebo "nieco" za tym vzdialene citit, ale pri sledovani je to vsak skor nuda a narastajuca tuzba po konci (filmu;)). (10.02.2021)

Připadalo mi, jako kdyby někdo vzal celou sezónu seriálu a sestříhal ji do dvouhodinového filmu. Zadání producenta by vypadalo asi nějak takhle. "Seznámení s postavami vynecháme, to jenom zdržuje. Uvedení do děje každý zná, bez toho se taky obejdeme. Sem prskneme tu záchranu na ledu, za něj mou oblíbenou zpívající pasáž a nakonec tam dáme tu scénu z šestého dílu. No tu jak ji všichni probrečeli. Závěr nějak ošolícháme, stejně není čas ukazovat oba dva." A jak řekl, tak se i stalo. Postavy možná mají propracovanou osobnost, ale nemají dost času ji ukázat, nálada skáče nahoru dolů a scény na sebe stěží navazují. Jestli by hypotetická seriálová předloha excelovala v konstrastu mezi optimistickou posádkou vesmírné lodě a zlomeným vědcem na umírající planetě, tak v tom film totálně vyhořel. The Midnight Sky chtěl být nový Interstellar, ale je nový Ad Astra. (01.01.2021)

Komorní sci-fi, zdráhám se naplno napsat artové, zřejmě, alespoň dle ohlasů a mého úsudku, cílí na diváckou menšinu. Připouštím, že mi chvilku trvalo splynout s příběhem a kratší stopáž by nebyla na škodu, ale směrem k závěru jsem byl lapen více a více a za závěrečnou pointu prostě musím k původním 3* ještě jednu přidat. Rok 2049 - Země je zničena - proč a čím není zcela jasné, ale pro film to není podstatné. Část lidstva se přesouvá na nově objevenou planetu, kterou je Jupiterův měsíc K-23. Ten se má stát novým domovem. Vědec, Augustine Lofthouse, zůstává na Zemi, kdesi v Arktidě na meteorologické stanici, a pokouší se navázat komunikaci s lodí, jež se vrací z K-23 na Zem. To se mu nakonec po řadě peripetií podaří, ale... Zvolna plynoucí příběh je vizuálně okořeněn jednak působivými obrazy nehostinného severu, jednak ještě působivějšími výjevy z vesmíru. A čert vem, jestli je tam podoba s Gravitací nebo jinými filmy. Také jde o nejnapínavější část v momentě, kdy je na lodi třeba zvenčí opravit komunikační systémy. Příběh plyne zvolna a pomalu, takže akčního diváka nejspíše utluče a možná ho ani nedokouká. Uspěchaná doba nepřeje klidnému tempu, které vyzývá k meditaci a přemýšlení. A samozřejmě pominu koupací scénu a mrazivé počasí, přes to jsem se přenesl. Rozumím ale obecnému přijetí snímku, jenž se s mainstreamem minul více, než je žádoucí. (05.01.2021)

„Polnočná obloha” , na ktorej veľmi dobre vidieť trebárs takú »Polárku« , samozrejme pokiaľ sa zrovna nachádzate v Arktíde, tak máte priam úplne najideálnejší výhľad sa ňou trošku pokochať, no ale posledný bádateľ v observatóriu Barbeau, tu neostal iba kvôli tomu, aby neustále obdivoval hviezdy na nebi, totiž má oveľa zložitejšiu úlohu, než sa vo februári, roku 2049, teda „tri týždne po udalosti” , môže zdať, to jest v blízkej budúcnosti, keď vesmírne cestovanie už natoľko pokročilo dopredu, že kdesi pri Jupiterovom mesiaci, jestvuje i akási (ďalšia) exoplanéta K-23, na ktorej je možný život, a tak sa to misia Aether rozhodne následne preskúmať, pričom nemajú ani najmenšiu páru o tom, čo sa zatiaľ behom tých dvoch rokov vlastne na Zemi stalo, čo boli naprosto odpútaní od domova, zmiznutí v diaľave desiatky miliónov kilometrov ? Zrejme pravdepodobne došlo k « nukleárnej zime » , a to konkrétne s fantasticky nepredstaviteľnou, všadeprítomnou radiáciou, že našťastie aspoň na severnom póle, je momentálne ešte stále dýchateľný vzduch, čím dostáva príležitosť, aby sa pokúsil kontaktovať spomínanú misiu astronautov, že nemá bohvieaký význam sa vracať domov. A nakoľko má jeho anténa veľmi slabučký signál, musí odísť do meteroologickej stanice u jazera Haven, kde by už mal konečne snáď trafiť klinček po hlavičke... ? A k tomu taktiež má aj: „menšie halucinácie, melancholickú náladu, flashbacky a prestrihy” . / Film režiséra, herca a producenta Georgea Clooneyho, vskutku naozaj nie je bohviečo ! Snímok, ktorý neuveriteľne strhalo publikum, aj kritika, som si musel skrátka pozrieť sám, aby som sa o tom presvedčil, kde vlastne visí celková pravda ? Obidva nezmieriteľné tábory sú blízko skutočnosti. Ja osobne som počinu prišiel na chuť, až zhruba za jeho druhou polovicou, kedy ma začal oveľa viac interesovať, pretože som si vtedy už plne uvedomil, ako nám strašne hrozí táto tzv. » filmová fikcia « ! Totiž, všetci sedíme na časovanej bombe, ktorá môže kedykoľvek explodovať, že sa ani nenazdáme, a už bude pre nás neskoro, čiže samotná predloha Lily Brooks-Dalton s názvom „Dobré ráno, polnoc” , tým pádom zdvíha varovný prst, keď nie je vôbec ďaleko vzdialená od reality ! Ak sa človek, povedzme čo by len trochu viac zamyslí, tak výpovedná hodnota bude pre neho automaticky väčšia, no zároveň musí preglgnúť i nepríliš zaujímavé spracovanie, ktoré miestami doslova bije do očí ! (27.12.2020)

Z nějakého důvodu jsem čekal pouze variaci na velmi mrazivý film Arctic s Mikkelsenem, ale k tomu se ještě připojila Gravitace, se kterou má Clooney své zkušenosti. A jak mám George rád a vždycky říkám, že když režíruje, chci jej vidět i před kamerou, tak tentokrát si zahrál zpočátku nepříliš vděčnou roli nemocného muže bojujícího s osudem a výpovědí svých orgánů, nicméně tu čtvrtou hvězdu musím zkrátka udělit za to, že to celkem plynule uteklo a ten konec byl fakt silný. Pro někoho možná příliš patetický a do jisté míry předvídatelný, ale na mě to zafungovalo perfektně, i když už Felicity Jones tolik nežeru tak jako dříve. Nicméně ano, čekalo se více a zklamané hlasy chápu...70% (28.12.2020)