Půlnoční nebe

Mám Clooneyho filmy, kde sedí na režisérské židli, docela rád, ale tohle se fakt nepovedlo. Je to hrozně utahané, nebojím se říci, že v dlouhých pasážích i nudné a nevynahradí to ani žádné silné momenty či hlubší filozofická myšlenka. No a v neposlední řadě samozřejmě naprosto očividná vykrádačka Interstellaru a Gravitace. Ani ten Desplat to tentokrát nezachránil hudbou, moc mi do toho neseděla. Zklamání a slabé 2 hvězdy, aspoň ten vizuál byl fajn. (Netflix 4k, orig.) (12.01.2021)

Další nedokoukaný film. Hlídá někdo Netflixu dramaturgii? Kvalita super průměrné televizní produkce až na úroveň jednoho dílu z nějaké čtvrté řady průměrného seriálu s průměrným scénářem a příliš mnoha prostředky na produkci. Smutné je, že se to stává na Netflixu standardem, že se dělá velké halo kolem něčeho, co by uteklo v devadesátých letech pozornosti někdy ve čtyři odpoledne na Nově. Nebo by to bylo zajímavější, protože by se to za těch něco málo peněz snažilo aspoň něco prodat do příštího dílu, ať to nepřijde o diváky. Tohle ale není ani volná ruka ani experiment, ale čistá nuda, která úplně ignoruje, že by se na to někdo třeba mohl chtít i podívat a ještě se u toho třeba i bavit. Zlaté pomalejší a rozjímavější, ale stokrát zajímavější a atmosféričtější Solaris. (19.07.2021)

Knižní předlohu jsem (zatím) nečetl, tudíž mé dojmy budou pramenit primárně z filmového přepisu. Po celou dobu stopáže jsem měl neodbytný pocit, že George Clooney chtěl natočit divácky přívětivější “Interstellar” Christophera Nolana, přičemž se ve scénáři zjevně inspiroval i několika dalšími snímky obdobného zaměření. Bohužel, tak nějak mu to ale vůbec nevyšlo, jelikož ze scénáře se stal zmatený a nudný guláš, v němž tyto elementy zcela selhávají. Dalším hřebíčkem do rakve je pak samotná posádka velmi zvláštně designované vesmírné lodi, jejíž interiér vypadá spíše jako nějaké podivné skladiště. Charaktery posádky jsou totiž absolutně nezajímavé, takže její osudy jsou Vám vlastně úplně jedno, pročež Vás postupem času začnou i vyrušovat od strastiplné a osamělé cesty ledovou pustinou. Pokud by tedy snímek The Midnight Sky byl primárně o této cestě za přežitím ve zdevastovaném světě, zřejmě by vzniknul povedený survival počin, který by krásně zakončil filmový rok 2020. Bohužel, s výše zmíněnými atributy a nefunkčním poselstvím je to ale jenom další nudná záležitost, jejíž ambice dalece přesahují schopnosti tvůrců. Škoda. (Netflix) „I'm afraid we didn't do a very good job of looking after the place while you were away.” (28.12.2020)

Takto hneď z úvodu, neviem či si na hodiny chémie na základnej škole spomínam dobre, ale tuším sa tá vec v ktorej sa odohrávali naše pokusy volala Petriho miska. A takýto pokus sa niekomu vydaril lepšie inému menej a niekomu nevyšiel vôbec. Keď do Petriho misky pridáte Interstellar, Martiana a Amundsena môže to vypáliť rôzne. Ak by sa toho ujal povedzme Ridley Scott bolo by to iné ako keby to namiešal James Cameron a úplne inak to dopadlo ked nad tým záštitu prevzal Netflix. Vzhľadom k tomu že dnešný deň je pre mňa špeciálny a že náhoda chcela tak aby sme tento film bez predchádzajucej dohody pozreli v ten istý drň a tú istú hodinu (ok ja som končil a najväčší filmový fanúšik svoje 8,1k hodnotenie začínal pozerať) tak som v hodnotení viac zhovievavý. Dobrých záberov bolo viac ako dosť ale príliš zdĺhavý dej filmu uškodil podstatne viac ako by bolo vhodné. (30.12.2020)

Komorní sci-fi, zdráhám se naplno napsat artové, zřejmě, alespoň dle ohlasů a mého úsudku, cílí na diváckou menšinu. Připouštím, že mi chvilku trvalo splynout s příběhem a kratší stopáž by nebyla na škodu, ale směrem k závěru jsem byl lapen více a více a za závěrečnou pointu prostě musím k původním 3* ještě jednu přidat. Rok 2049 - Země je zničena - proč a čím není zcela jasné, ale pro film to není podstatné. Část lidstva se přesouvá na nově objevenou planetu, kterou je Jupiterův měsíc K-23. Ten se má stát novým domovem. Vědec, Augustine Lofthouse, zůstává na Zemi, kdesi v Arktidě na meteorologické stanici, a pokouší se navázat komunikaci s lodí, jež se vrací z K-23 na Zem. To se mu nakonec po řadě peripetií podaří, ale... Zvolna plynoucí příběh je vizuálně okořeněn jednak působivými obrazy nehostinného severu, jednak ještě působivějšími výjevy z vesmíru. A čert vem, jestli je tam podoba s Gravitací nebo jinými filmy. Také jde o nejnapínavější část v momentě, kdy je na lodi třeba zvenčí opravit komunikační systémy. Příběh plyne zvolna a pomalu, takže akčního diváka nejspíše utluče a možná ho ani nedokouká. Uspěchaná doba nepřeje klidnému tempu, které vyzývá k meditaci a přemýšlení. A samozřejmě pominu koupací scénu a mrazivé počasí, přes to jsem se přenesl. Rozumím ale obecnému přijetí snímku, jenž se s mainstreamem minul více, než je žádoucí. (05.01.2021)