Půlnoční nebe

Takto hneď z úvodu, neviem či si na hodiny chémie na základnej škole spomínam dobre, ale tuším sa tá vec v ktorej sa odohrávali naše pokusy volala Petriho miska. A takýto pokus sa niekomu vydaril lepšie inému menej a niekomu nevyšiel vôbec. Keď do Petriho misky pridáte Interstellar, Martiana a Amundsena môže to vypáliť rôzne. Ak by sa toho ujal povedzme Ridley Scott bolo by to iné ako keby to namiešal James Cameron a úplne inak to dopadlo ked nad tým záštitu prevzal Netflix. Vzhľadom k tomu že dnešný deň je pre mňa špeciálny a že náhoda chcela tak aby sme tento film bez predchádzajucej dohody pozreli v ten istý drň a tú istú hodinu (ok ja som končil a najväčší filmový fanúšik svoje 8,1k hodnotenie začínal pozerať) tak som v hodnotení viac zhovievavý. Dobrých záberov bolo viac ako dosť ale príliš zdĺhavý dej filmu uškodil podstatne viac ako by bolo vhodné. (30.12.2020)

Snaha o přemýšlivé scifi, kde se toho příliš nenamluví, lehce se filozofuje o času a životě a relativně intenzivně se přežívá na severním pólu, potažmo vně vesmírné rakety. Místy sympaticky ambientní a zamyšlené, vizuálně vesměs působivé, avšak scénáristicky průměrné a značně nezáživné scifi, kterým si Clooney skalp určitě neudělá. Ve stylu zadumaného Solaris, či Ad Astra. (26.12.2020)

A na tohle scífko jsem byl tolik zvědavý... Kosmické lety, pozemské kataklyzma, osamělý vědec v pustině Arktidy, to všechno znělo tak slibně... Eh, no nic. Ale popořadě. Nejprve je nutno zmínit, že jeho knižní předlohu psala žena. Tudíž se v první řadě nejedná o sci-fi, ale o červenou knihovnu, jejíž příběh se odehrává ve sci-fi kulisách, což je velký rozdíl. No a když se pak takové látky režijně chopí Clooney na počátku své stařecké senility, je průser na světě. Nevím jak vy, ale já se ve scifárnách opravdu nechci dívat na to, jak se naoko mrzutý starý mládenec najednou "dojemně" stará o tuze roztomilouškou malou němou holčičku nalezenou v hlubinách polární stanice (zlatá Newt z Aliena 2!), jak po sobě tihle dva klauni cvrnkají hrášek u večeře, nechci poslouchat sentimentální a patetické tlachání party kosmonautů, které se většinou točí kolem něčeho úplně jiného, než kolem jejich letu, nechci se ve sci-fi dozvídat takové iracionální kraviny, jako že v blízké budoucnosti lidstvo zčistajasna objeví nový velký (soudě dle gravitace) Jupiterův měsíc, na kterém bují život a dá se tam dýchat a teplota je tak akorát a který jen čeká na to, až ho lidé zasviní svou přítomností. A "nečekané odhalení" při posledním rozhovoru kosmotěhulky a Clooneyho mě už dorazilo. Ale abych nebyl jen negativistický - po vizuální stránce je to moc hezké pokoukání. Jediná scéna, která mě hodně zaujala: srážka s rojem malých asteroidů s kosmonauty venku. (26.12.2020)

Řemeslně skvěle zvládnuté apokalyptické sci-fi se bohužel nemůže opřít o plnohodnotný děj, a to ani na (z)ničené Zemi (sbližování dědkovského Clooneyho s němou holčičkou a jejich pouť sněhovými pustinami ke stanici s výkonnější anténou), natož na z úspěšné mise se vracející vesmírné lodi (jejíž posádka se zoufale snaží navázat spojení a přitom opravuje, co jí scénář rozbije). Vypůjčuje si pohledy z Gravitace, svou zadumaností napodobuje Solaris a rodinná pointa se pokouší o Interstellar, nicméně nemůžu říct, že by mě svým pomalejším tempem nudilo, jeho prázdnota a melancholičnost mi naopak celkem sedly, tudíž jsem logiku nehledal (bych ji nenašel). (05.01.2021)

„Polnočná obloha” , na ktorej veľmi dobre vidieť trebárs takú »Polárku« , samozrejme pokiaľ sa zrovna nachádzate v Arktíde, tak máte priam úplne najideálnejší výhľad sa ňou trošku pokochať, no ale posledný bádateľ v observatóriu Barbeau, tu neostal iba kvôli tomu, aby neustále obdivoval hviezdy na nebi, totiž má oveľa zložitejšiu úlohu, než sa vo februári, roku 2049, teda „tri týždne po udalosti” , môže zdať, to jest v blízkej budúcnosti, keď vesmírne cestovanie už natoľko pokročilo dopredu, že kdesi pri Jupiterovom mesiaci, jestvuje i akási (ďalšia) exoplanéta K-23, na ktorej je možný život, a tak sa to misia Aether rozhodne následne preskúmať, pričom nemajú ani najmenšiu páru o tom, čo sa zatiaľ behom tých dvoch rokov vlastne na Zemi stalo, čo boli naprosto odpútaní od domova, zmiznutí v diaľave desiatky miliónov kilometrov ? Zrejme pravdepodobne došlo k « nukleárnej zime » , a to konkrétne s fantasticky nepredstaviteľnou, všadeprítomnou radiáciou, že našťastie aspoň na severnom póle, je momentálne ešte stále dýchateľný vzduch, čím dostáva príležitosť, aby sa pokúsil kontaktovať spomínanú misiu astronautov, že nemá bohvieaký význam sa vracať domov. A nakoľko má jeho anténa veľmi slabučký signál, musí odísť do meteroologickej stanice u jazera Haven, kde by už mal konečne snáď trafiť klinček po hlavičke... ? A k tomu taktiež má aj: „menšie halucinácie, melancholickú náladu, flashbacky a prestrihy” . / Film režiséra, herca a producenta Georgea Clooneyho, vskutku naozaj nie je bohviečo ! Snímok, ktorý neuveriteľne strhalo publikum, aj kritika, som si musel skrátka pozrieť sám, aby som sa o tom presvedčil, kde vlastne visí celková pravda ? Obidva nezmieriteľné tábory sú blízko skutočnosti. Ja osobne som počinu prišiel na chuť, až zhruba za jeho druhou polovicou, kedy ma začal oveľa viac interesovať, pretože som si vtedy už plne uvedomil, ako nám strašne hrozí táto tzv. » filmová fikcia « ! Totiž, všetci sedíme na časovanej bombe, ktorá môže kedykoľvek explodovať, že sa ani nenazdáme, a už bude pre nás neskoro, čiže samotná predloha Lily Brooks-Dalton s názvom „Dobré ráno, polnoc” , tým pádom zdvíha varovný prst, keď nie je vôbec ďaleko vzdialená od reality ! Ak sa človek, povedzme čo by len trochu viac zamyslí, tak výpovedná hodnota bude pre neho automaticky väčšia, no zároveň musí preglgnúť i nepríliš zaujímavé spracovanie, ktoré miestami doslova bije do očí ! (27.12.2020)