Apollo 10½: A Space Age Childhood
Réžia:
Richard LinklaterScenár:
Richard LinklaterKamera:
Shane F. KellyHrajú:
Milo Coy, Jack Black, Lee Eddy, Bill Wise, Natalie L'Amoreaux, Josh Wiggins, Jessica Brynn Cohen, Sam Chipman, Danielle Guilbot, Zachary Levi, Glen Powell (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Muž vypráví příběh sebe jako desetiletého chlapce v Houstonu roku 1969. Nostalgické vzpomínky se prolínají s neuvěřitelným povídáním o cestě na Měsíc. (Netflix)
Recenzie (73)
Ta animace je nádherná. Stejně jako atmosféra a feeling, kterej při sledování nutně vyvolá. Šedesátková muzika. Krásný film ()
Tyhle nostalgické filmy mi začínají připadat jako velké klišé, protože jednak jich je v poslední době hodně a taky jsou si podobné jak vejce vejci. Ať už šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky nebo devadesátky, vždycky autoři vzpomínají na svoje dětství, vždycky to mají plné odkazů na tehdejší kultovní díla, u kterých nutně musí i ostatní, kteří v té době žili, stejně nostalgicky vzpomínat, vždycky je ta doba prezentována jako bezstarostná a nejlepší na světě, skoro vždycky to je jen sled scén či slepenec vykradených zápletek z jiných filmů a seriálů (což platí hlavně o Stranger Things)... Opravdu málokterý takový současný film se to snaží využít v něco víc a ačkoli jsem u Linklatera doufal, že Apollo 10 1/2 bude jeden z těch výjimečných případů, tak jsem se bohužel mýlil a dostal jsem obyčejný nostalgický film splňující do puntíku vše výše vypsané. Což o to, dětství to mohlo být hezké a doba příjemná (když teda byl člověk dítě), ale na mě se to nijak zvlášť nepřeneslo a přišlo mi to víceméně průměrné, až na pár scén. Kdyby aspoň ta fiktivní cesta na Měsíc byla víc zapojena do celkového kontextu a nepůsobila jako nějaký jiný příběh, asi bych byl značně spokojenější, protože o cestě na Měsíc jsem snil jako děcko taky a kdybych čirou náhodou měl možnost letět do vesmíru, hned bych ji využil i teď. Jenže takhle to ze svojí největší možné přednosti kvůli nepropracovanosti udělalo tu nejnudnější a nejmíň zajímavou část. Škoda. 3* ()
Linklater tohle umí a Apollo působí jako útržek, popřípadě snová pasáž z jeho Childhood. Animace je fajn, stejně jako retro atmosféra šedesátých let.Osobně bych se klidně obešel bez té vesmírné výpravy a nechal se unášet jen vyprávěním o vyrůstání v relativně bezstarostných letech...60% ()
Apollo spája kľúčové linklaterovské esencie: atmosféru doby, nostalgiu, autenticky prerozprávané pocity/spomienky hl. hrdinu, pričom bonusom je tu podmanivá rotoskopická animácia, ktorá podčiarkuje detskú fantáziu a zanecháva punc originality. Linklater nás po strednej a vysokej škole vzal aj do dekády svojho (astro)detstva a ja som spokojný! (Akurát toho voice-overu mohlo byť v prvej, kúsok rozťahanej polovici menej.) ()
Ukázalo sa, že tento film nie je ani tak o vesmíre, ako skôr o cestovaní v čase, alebo presnejšie, o prenesení diváka späť do detstva. Je to štýlová meditácia o detstve, ktorá sa nebojí divákovi dopriať všetku sentimentalitu, ktorá k tomu patrí. Režisér Linklater nám stále presne pripomína, prečo je detstvo jedinečne špeciálna vec. 8,5/10 ()
Tak žalostné nepochopenie brilantného filmu sa mi už dávno nestalo. Sprvu za mňa, že "odpad!", ale po 20 minútach chillu a rozjímania mám to skoro za fullku. ()
Příjemný feel-good film, kterému s radostí odpustíte, že vlastně nemá žádný pořádný děj. Režisér Richard Linklater nám ukazuje, jak vypadalo jeho dětství v šedesátých letech a přibarví si k tomu skutečnost, že ho jako malého caparta poslali do vesmíru. Celá záležitost s vesmírnou misí je ale překvapivě spíše boková a řekl bych, že i nejméně zajímavá. Ale jako takové osvěžení filmu to funguje dobře. Styl animace je moc pěkný a Jack Black, který vypůjčil svůj hlas vypravěči, odvedl skvělou práci. Je to zkrátka výjimečný zážitek, který vám rozhodně vykouzlí úsměv na tváři. 8/10. ()
Sympatický, oddychový film s nenáročným dejom a menej tradičnou animáciou. Keď ho rozdelíme na dve polovice, v prvej tu máme dokumentárne predstavenie života 60. rokov v Amerike. Všetko pohľadom detí a s nonstop prítomným rozprávačom. Polovica druhá už je viac filmová a funguje ako metafora na detskú predstavivosť a pohľad na prelomovú udalosť akou pristátie na mesiaci bolo. Sledovanie som si užil, je to nápadité, s autentickým nádychom doby a ajkeď príbeh nemá žiadne zvraty a ani postavy čo by ste si pamätali po mene, tak som sa príjemne viezol na retro vlne. A musím povedať že mi to stačilo. ()
Hodně povedený film. Richard Linklater nám ukazuje své dětství v době, kdy se dobýval Měsíc. Mám radost, že tento film vznikl. Velkou zásluhu na tom má Netflix, jelikož v běžné produkci by na to nikdo nedal peníze a absolutně volnou ruku. Linklater to využil na maximum a jeho film je svěží retro výlet. Už jen fakt, že film tvoří dvě části, kdy jedna vypraví snový příběh a druhá jen popisuje život v Texasu ke konci 70. let, je nesmírně zajímavé, originální a působivé. Možná to není divácky nejzábavnější film, ale vypovídající hodnotu má film obrovskou. Linklater si natočil osobní a hodně zajímavý film, a byla by škoda ho minout. ()
Dospívání v pozdních šedesátkách (na periferii Hustonu), vesmírný program, parádní dobový soundtrack. A všechno hezky rotoskopicky takže i za výrobu se ušetřilo. Ona už ta forma není tak šokantní jako před dvaceti lety chce to kvalitní scénář, ale s tím Linklater problém nikdy neměl. Takže sláva (!) i na streamech to jde, originálně a autorsky. ()
Animovaný rozbor života amerického předměstí na sklonku šedesátek v tak koncentrované podobě až je encyklopedicky ubíjející...70% ()
Ach byt tak znovu dite. A tentokrat v sedesatych letech. A normalizaci vymenit za vesmirny zavod... ()
Příjemné 60kové retro, které by samo o sobě bylo dost silné i bez té astronautiky. Dost věcí bych z jeho dětství dokázal naroubovat i na své na začátku devadesátek. 8/10 ()
"Everyone, finish every bite on your plate. There are starving kids in Vietnam." Animovaný film, ktorý je akýmsi svedectvom danej doby z pohľadu texaského chlapca Stana (režisérove alter ego). Stanov detský život (obohatený o fantazijnú zložku) je v podstate predstavený ako jedna veľká atrakcia, tak trochu zaváňajúca konzumom, ale na druhej strane má svoje podmanivé čaro. Okrem veľmi zaujímavej témy amerického vesmírneho programu Apollo je tu obsiahnutých množstvo vecí neodmysliteľne patriacich do americkej kultúry, z ktorých ma veľmi bavil hlavne ten zasvätený prehľad vtedajších filmov a hudby (tá je inak skvelou zložkou tohto filmu). So samotnou animáciou som tak trochu bojoval, pripadá mi akási podivná (hoci pomerne originálna), hlavne zo začiatku mi vadili tie trhané pohyby a aj tá snaha o navodenie rozmazaného obrazu. Postupne som si ale na to dokázal zvyknúť. Mierna výtka smeruje ešte k nesúrodosti reálnej a fantazijnej zložky, keď to prelínanie medzi nimi pôsobí trochu nasilu. "You were always one little screw-up away from a beating from any number of the adults in your life. Parents, princípal, coaches, even your friend's parents who had these convenient "You can paddle my kid and I can paddle yours" agreenents." ()
Úvodná sekvencia s úsmevnými spomienkami na detstvo v 60. rokoch 20. storočia je skvelá a želal som si, aby zaplnila celý film. Pozitívnu náladu tohto malého umeleckého diela zvýrazňuje aj nádherná animácia. Nadstavbu o detskom astronautovi považujem za zvláštnu snáď len preto, lebo som nudný dospelý, ktorý už dávno zabudol na bezbrehú šírku detskej fantázie... ()
Zaujala mě především technika animace, a to víc, než příběh, což asi nebude úplně dobře.. Určitě by se mi to líbilo víc, kdybych šedesátá léta zažil. Jsou tu vlastně dva příběhy, povídání o životě na konci šedesátých let a povídání o úžasné cestě na měsíc. Ale je to trošku nesourodé...60% ()
Tak nějak ve mně ten film svou nostalgičností vyvolal lítost, že jsem tu dobu nezažil, nejlíp někde na západě. Ale je pravda, že ta linka s letem hlavního hrdiny do vesmíru byla docela zbytečná. ()
Úplně jsem si připomněla tu euforii, která let na Lunu provázela. Skvěle vystižená atmosféra doby i s kontextem společensko-politickým. ()
Prvá polovina nadpriemerná a veľmi vydarená! Šesťdesiate roky, prípadne začiatky sedemdesiate, v Americkom Houstone očami malých detí. Režisér Linklater nešetrí diváka a v takmer v každej scéne na neho vyvalí diváka niečo také, čo mu (minimálne čiastočne) pripomenie detstvo. (Skvelé hudby, kultové filmy a seriály – každý si príde na svoje.) Áno, viem, to je USA a mnohý z nás ešte nežili (prípadne žili v úplne inom svete). Ale alterego tých voľno časových (detských) aktivít (hra rôznych športových hier, spoločné pozeranie TV (prípadne počúvanie rádia), hra spoločenských hier a podobne v inej či onakej forme existovali aj v tej časti Európe, ktorá žila v tieni Sovietskeho zväzu. Aj v tejto forme bolo zaujímavé sledovať a pripomenúť si, že aký priamy a nepriamy ošiaľ spôsobil súperenie USA a Ruska v tom, že kto z nich sa ako prvý dostane na Mesiac. __ Problém je trochu s kostrou príbehu a druhou polovinou filmu. Príbeh – NASA niečo zostrojil s inými rozmermi a skúšobný let na Mesiac môže absolvovať len desať ročný chlapec mi príde aj na úrovni animáku „dosť sci-fi“. Druhá polovina filmu – ten z nejakého dôvodu stráca na dynamike. Jednoducho na kvality prvej časti nemá a jedná sa o výraznejší prepad. Takže z mojej strany „silná trojka“ za skvelú prvú časť (tú si veľmi rád spustím aj nabudúce). Netflix je na poli animáku stále silnejší, ako na poli „obyčajných“ filmov. Osobné hodnotenie: 78% (***) ()
Portrait of basic American NASA Family alebo Boyhood 2: Apollo. Na úvod by som rád začal priznaním, že trilógia Before okupuje moju topku romantických filmov a po dopozeraní posledného diela skladačky som mal Linklatera definitívne za môjho spirit animal režiséra. Po jemnom sklamaní z chlapčenstva, ktorý mal byť (a univerzálne vzato asi aj je) magnus opum pána režisera, mi srdce a ilúzie definitívne zlomila táto síce poctivo pocitová a atmosferická, ale fucking mediocre bezdejová banalita, a ja som pochopil, že okúzlenie oného trojlístka pramenilo zrejme z námetu a improvizovaného scenára a herectva dua Hawke Delpy a vôbec nie z rejžovho génia. Musel som sa zmieriť s faktom, že s Richardom sa nám duše míňajú. K Apollo 10 1/2 som dopredu teda pristupoval skepticky, a nedá mi spoilerovo cynicky nepoznamenať, že sakra on chalan nevie natočiť film aby stále neriešil baseball (či americký futbal) skrze na prvý pohľad minimálne charizmatického hlavného hrdinu (opäť, Boyhood). Ale ono sa to, čuduj sa Patrikov svet, akosi podarilo. Tentoraz sa síce opakuje poctivo pocitová a atmosferická, fucking mediocre bezdejová banalita, ktorá ale vyznie ako krásny, feel-good sen, a to skrze čarovnú animáciu a fantastický soundtrack. Je to naozaj strašne príjemná vec, pravdepodne osobná, ako je to v poslednom čase pri režiséroch zvykom (Cuarón, Branagh, Spielberg, a istým spôsobom nostalgicky aj Tarantino, aj keď všetci menovaní NEPOROVNATEĽNE umnejšie) a v istých momentoch to dokonca fungovalo osobne aj pre mňa samotného. ()