Najhorší človek na svete

Název je sice dost zavádějící, ale je to místy poutavá návštěva Skandinávie, kde třicátnici můžou pracovat jako pomocná síla v kavárně nebo knihkupectví a v klidu vyžijí. Problémy si tedy musí vytvořit sami ve vlastní hlavě a díky hromadě volného času i zážitkových drog se jim to také podaří. Závěrečné citové vydírání v nemocnici už bylo zbytečné. (11.06.2023)

Vzhledem k tomu, jak Aerofilms ten film rve všemi otvory (jeho trailer jsem viděl dobře patnáctkrát) a očividně se jím snaží zalepit dvouletou covidovou ztrátu, tak jsem na něj šel už automaticky v opozici. A tím vznikla naše fantastická vzájemná válka, která trvala až do samotného jeho konce. Jeden z mých prvních útoků bylo obvinění, že ona se velmi dobře buduje nezávislá a svérázná hrdinka, když jí film předepisuje tak dementní a jednorozměrný mužský postavy. Jenomže když chvíli nechá ty postavy mluvit o něčem jiném než o vztazích, najednou tak hloupé nejsou a padají z nich vlastně docela zajímavý detaily. Jenomže co když i tyhle pasáže popisují nějaké klasické mužské klišé, které já si ale neuvědomuji, protože jsem tím klišé? A teď nastávaly ty momenty, kdy jsem se bránil naskočit na jakékoli z naznačených témat, protože jsem se obával, že lezu do pasti. Párkrát se to ukázalo jako odůvodněné a přesto jsem občas propadl tradičnímu diváckému feel-good klišé "She's literally me!" (definitivně ve scéně, kdy se hrdinka toulá po města, vtírá se na cizí kalby, kde se dvěma semestry medicíny radí ostatním "z lékařské pozice" jak mají vychovávat děti), abych se pak filmu smál, jak si musí dopomáhat cancer plotem. Ten je ale najednou nejsilnější pasáží se skutečnou hmatatelnou přítomností konečnosti a vzpomněl jsem si skrze něj na Verhoevenův Turkish Delight. V závěru bitvy jsem již téměř uznal svojí plnou kapitulaci než si film nakonec nemohl pomoci a ono téma ženské nezávislosti musel demonstrovat skrze dilema mít/nemít dítě a strašně mě rozčílil poslední záběr, protože kdo si kurva dá monitor hned vedle sporáku?! Takže vítězství jde za Trierem, nicméně v deskoherních termínech to nakonec nedotáhl na Major Victory, nýbrž pouze na Minor. Ale zapotil jsem se u toho. (21.03.2022)

Tak nejako som čakal, že ma "The Worst Person in the World" zasiahne nejako silnejšie. Nemôžem povedať, že by sme tu mali zlý film. V jadre všetko funguje veľmi dobre. Postavy sú zaujímavé, počas tých 12 kapitol (plus prológu a epilógu) ich podľa mňa dostatočne dobre spoznáme, dialógy sú napísané excelentne a ku koncu som si uvedomoval, že som si predsa len k našim hrdinom vybudoval nejaké to puto a pochopil som ich. Myslím si, že najlepšie momentky filmu by som zhrnul v troch bodoch. Moment, kedy Julia zastaví čas a bude utekať, moment kedy skončia naši hrdinovia na lysohlávkach a na záver ešte časť keď Julia s Akselom spolu hovoria v nemocnici. Padnú tam asi úplne najlepšie dialógy čo som počul. A zarezonvali mi celkom v hlave. Najmä asi s tým, že dokopy stále vedú jeden s druhým v hlave zaujímavé debaty a ako to obom chýba. Pretože často z toho sa skladá život. Ostatné časti filmu sú podľa mňa funkčné, no tak nejako sa ma už výraznejšie citovo nedotkli. A to je asi to jediné čo mi z tohto filmu chýba. Nejaký emocionálny ráz, ktorý by tomu všetkému čo som videl a prežil dal nejaký ten finálny punc a lesk, aby som film bol schopný vysoko vyzdvihnúť. Ale skrz tú svoju komornosť a úprimnosť je ťažké spraviť, aby to ešte aj malo emocionálny výbuch v sebe. Ale nevadí. Aj tak si myslím, že ide o skvelý film, ktorý som veľmi rád videl a asi mi aj ostane ešte nejaký čas v hlave. Na takéto filmy s takýmito momentkami sa nezabúda. Hodnotenie: B+ (23.04.2022)

Nejhorší člověk na světě má po filmové stránce bezesporu hodnotu. V určitých částech jsem dokonce měla pocit, že se dívám na něco tak úžasnýho, že to snad ani nejsem schopna v daném moment pojmout. Hra s hudbou, zvukem a tichem byla prostě dokonalá. Stejně tak kamera a vizuální stránka filmu. Některé rozhovory, momenty jsou - bože můj - tak strašně dobrý a příjemně odvázaný. Výběr herců fantasticky doplňuje vizuální část, o které jsem mluvila. A přesto jsem si tolikrát zapřála, aby už byl konec. Aby kapitoly ubíhaly rychleji, a aby dál a dál neztrácely svoji původní svěžest. Aby se nepotápěly do nedýchatelna. Doslova jsem prahla i po tom nejmenší vtipu, abych se na chvíli zbavila zátěže. Film, ve kterém spatřuji střípky geniality, ale taky k němu cítím až mučivé nepochopení. (09.04.2022)

Ve vztahu roztěkané Julie a vnitřně již vyrovnaného Aksela se odrážejí všechny možné problémy a nectnosti současného světa, s nímž se dobrovolně řítíme do záhuby. Připadá mi docela zvláštní, že zde při tom volném pádu střemhlav probleskují šťastné okamžiky, které mají sílu diváka strhnout k radostné euforii. A přesně to se během sledování filmu párkrát stalo i mně. (85%) (17.04.2023)