Prázdniny v Ríme

William Wyler natočil neobvyklou pohádku pro dospělé, inspirovanou italským neorealismem - ve které se novinář setká s okouzlující princeznou aniž by o ní věděl. Jako jediný k ní tak dostane přístup a cítí příležitost, jak se proslavit díky exklusivnímu rozhovoru, jenže čím více času s princeznou tráví, tím větší náklonnost k ní jej poutá. Na to jak je snímek již starý neztratil nic ze své krásné atmosféry, jeho vtipy nevybledly a romantické scény zůstaly romantickými scénami. Prázdniny v Římě jsou velice nadprůměrným filmem, která skončí ještě dříve než vůbec začne nudit, jeho zařazení do zlatého fondu světové kinematografie je opravdu zasloužené, a pokud vás nezaujme samotný příběh, určitě si oceníte půvab Audrey Hepburnové. Rozhodně mohu jen doporučit... (28.01.2006)

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem musel provést drobnou revizi v žánru "romantická komedie". Kam se hrabou všechny Casablancy, tohle je ten nejkrásnější klasicky stylizovaný filmový sen. Udělat milionkrát omleté klišé způsobem, že mu opravdu uvěříte, je vážně umění, od režie až po herecké výkony. A Audrey Hapburn je snad jediná herečka, které to opravdu věřím a už jsem pochopil, co marně hledaly generace hereček před ní a o co se marně snažily generace hereček poté. (21.03.2006)

Nestárnoucí hollywoodská klasika. Sentimentální romantický film, v němž dokonce i cynický paparazzi objeví v hloubi sebe esenci gentlemana, setká-li se tváří v tvář s nejsilnějším emočním pohnutím lidské mysli - láskou. Filmová iluze štěstí. Překvapivý nehollywoodský konec, zvláště v intencích tohoto žánru. A Audrey Hepburnová byla skutečně nádherná. Člověk si nemůže vybírat. (24.12.2018)

Tento film je krásný, příjemný a lehký jako pírko. Audrey Hepburn princeznu ani hrát nemusela, ona jí zkrátka byla. Pohádkově krásná, princeznovsky elegantní a noblesní, andělsky jemná a lehce šibalsky rozverná. Vtipné a veselé scény se prokládají s nádhernými záběry italských uliček a jeho lidu. U takového filmu by člověk čekal (a přál si) spíše klasický "hollywoodský" happyend. Zde se ho sice nedočkáte, což ovšem vůbec nevadí, celkovému zpracování filmu to na kráse nic neubírá. (26.03.2009)

Na první shlédnutí se mi to jevilo jako klasická lovestory, které bohužel nemám co vytknout. Postupem času zjišťuji, že je to opravdu klasická lovestory, které nemám co vytknout ale ani nechci. Stejně jako ti dva, já si tento film zamiloval. Nádherná Audrey a chlapácký Peck, co víc si může přát srdce starého romantika. Film šlape jako dobře namazaný stroj a přitom nezapomíná být oduševnělý a lidský. A ten konec je jenom takovou třešničkou na dortu. Mistře, bravo, dostal jste mě! (15.10.2006)