Gilmour93

Po dvojce je maniakální švestka Matt Cordell bradou vzhůru šest stop pod zemí (tzn. že ji má zhruba na úrovni zemského povrchu). Stačí ale pár voodoo kouzel a je vzhůru celý! Ošklivě se na tom podepsaly problémy se scénářem, který Cohen odmítl přepsat podle požadavků producentů a po Lustigově režisérské improvizaci musela být dotočena nějaká vata, aby to mělo alespoň osmdesát minut (příkladem budiž první třetina, která je plná flashbacků a Maniac Cop při ní jen bloumá po městě a točí pendrekem jak mažoretka). Pozitiva? Lehce spirituální „candymanovská“ hudba syna Jerryho Goldsmithe a postava Roberta Daviho, co má hlášky, po kterých vysychá Hudson. Jeho poručík McKinney je prďácký, ať už se na policejní střelnici přeměřují penisy a klitorisy a nebo je po akci potřeba připálit cigareta a zippo není dostatečně cool. Zuhelnatělá ruka šmátralka něco v samém závěru naznačovala, ale tvůrcům už asi bylo jasné, že nemají dál co nabídnout..

Asi není v rámci série vhodné začít někde uprostřed, ale stačil jeden film, abych věděl, že Selleck v roli oboustranně okoralého policejního šéfa působí nenuceně i bez trenýrek a já mu věřím, i když s kšiltovkou PPD dělá PP skotské. Dá se předpokládat, že ten lehce melancholický tón, který se bije s televizní formou a kolísavou poutavostí kriminálních případů, je průvodním jevem i dalších Stoneů ztracených v Ráji..

Steam sunk, co se nejdřív v originálních kulisách a se znepokojujícím Citizenem Lábusem proplétá rozdílným chápáním lidské svobody, aby pak po Beethovenově Sedmé symfonii přehodil výhybku na kolej, která si už z Kafky tolik nebere a nebrala ani mě. Je paradoxní, že až z poslední scény jde cítit Amerika a k tomu zbytku se vůbec nehodí..

„The army doesn't like more than one disaster in a day. Looks bad in the newspapers and upsets civilians at their breakfast..“ Takové britské Alamo s lehkou viktoriánskou nadřazeností a bez keců Johna Waynea. S dlouhou expozicí postav, naivitou a zubem času poškozenými momenty válčení a historickými nepřesnostmi, z nichž některé podkopávali možné protiimperiální poselství (viz. zuluské pozdravné zpěvy po bitvě). A to můžou být ty hordy s nabroušenými mangy rády, že se při obléhání Helmova žlebu, pardon, misijní stanice neobjevil za úsvitu pátého dne Gandalf Bílý s Rohanskou jízdou..

Garlandův rozpačitý Salvador. V něm padla věta, že se musíte dostat blíž, abyste se dostali k pravdě, či chcete-li skutečnosti, věrnosti. Když se dostanete moc blízko, zemřete. Tady ta vzdálenost nebyla ideální, ať už kvůli špatně napsaným i obsazeným postavám, nebo kvůli nekonkrétnosti, kdy se mělo prvotně heroizovat pozorovatelskou nestrannost cejchu válečného novináře a až potom lehce alibisticky ukázat na nebezpečí polarizace národa (jak kdosi vtipně poznamenal, dát dohromady Kalifornii s Texasem je jako koalice salátového řetězce Sweetgreen a KFC). Jestli měl být vrchol intenzivních epizod Plemons vápenatý, pak ta pojítka mezi nimi, kdy se měly profilovat a vyvíjet postavy, neměly laťku moc vysoko.. Závěrečné militantní pornografii z D.C. už jen scházel Gerard Butler, samozřejmě na správné straně..

King Kong sexuálně žije a rádoby Indiana Jones s doktorkou Connorovou jakbysmet! Deset let po pádu z WTC dostal opičák umělé srdce o velikosti kontejneru na tříděný odpad a konečně pochopil, že s jeho rozměry je nutno hledat lásku ve vlastním druhu.. V sovětských kinech to sice mělo sukces, nicméně v depresích se zmítající Guillermin si tímto razantně zabouchnul dveře do Hollywoodu a já marně přemítám, jestli tam byla nějaká scéna, o které by se nedalo říct, že je bezcenná. Někteří ji najdou v srdceryvném závěru, do kterého John Scott zkoušel propašovat tóny z loučení emzáka s léčivým prstíkem, ale to už je jen křeč. Vlastně jo, jedna pobavila. To když se policajt z Beverly Hills Taggart stal součástí svého náhrobku..

Teen horrorscope, před kterým jsem si několikrát vyložil karty s dotazem, jestli se dá nějak vyhnout větě: „How we stop this?“ a odpovědí vždycky bylo jasné NE. Postavy sedící si na vedení posouvají děj průhledný jak celofán, pří strašení není ani stopa po invenci a z jump scares jen bolí čelist od zívání. Čím víc jste podobných filmů viděli, tím rychleji na tento zapomenete..

Žhavá pareunie ve stanu, v obytném přívěsu separé a v noci hledat, koho rozparé.. Parentální horůrek, ve kterém stejně jako v knižní předloze hraje hlavní roli německý ovčák Thor a šelmí soutěž o to, kdo komu důrazněji vyznačí teritorium (jinými slovy, jestli se Paré vymočí na boudu). Zatímco praktické triky jsou relativně v pohodě, ty digitální vyžadují jistou dávku tolerance, stejně jako osm střel z šestiranného revolveru, nebo vysoká spotřeba bílých tenisek na běhání. Nějaká psychologie postav? Jen v náznacích jemných jak pubický chlup werewolfa. Paréza strachem se nekoná, ale já se provinile bavil..

Šedivý Brosnan jako Jackal? Kdepak, Packal! Říkají mu sice Hodinář, ale to bude jen proto, že má několikrát přešitý ciferník. Za Millou na útěku, která se maskuje pouze změnou značky řasenky, je neustále pozadu, občas pracuje, jak kdyby mu chybělo kolečko a zákonitě směřuje k tomu, že už ani dvakrát za den nebude přesný.. Poté, co pátý element přežije restaurační bada-bum, už zbytek patří jen zbylým čtyřem. Hlouposti, Nudě, Klišé a Lacinosti..

„Youʼll die for our rhubarb pie!“ Ta přítomnost Genea Jonese byla příznačná. Kdysi se ho jako majitele čerpací stanice kdosi zeptal, kolik nejvíc v životě prohrál při hodu mincí a tou mincí je tentokrát na bok obrácená cisterna.. Nenechte se odradit hudbou při úvodních titulcích, co je jak ze studiové pohádky s Ivanou Andrlovou. Tohle je poměrně chytře napsaná rozvernost, která si pohrává s nevyzpytatelností a absurdností osudu a velmi ji sluší to, že v ní nikdo nemá nic jisté. Kdopak bude el ultimo hombre..?