andrii

Klovali černí kočí. Klovali havraní kati. Kolovaly, dřely morové móresy ve švech. Pěchotu činné naděje "protáhly"  peřejemi, lávou krve, dokud nepadly Arésovy (oh)lávky.

Nosný výřez z fondu figurativních zářezů.

S gustem. Konstruktér vinoucích se, ne(trosko)tajících kroků v obvyklém, neviklajícím se výklenku.

Později. Za kanárkovými stěnami. Káravé stíny by se z obou palet nabírat daly.

Ve vile s orlími lícemi. Klíčí vílí chvíle mámení. Kvílí, viklá vytušená zákulisní mimika tajemství marnivých, mramorových límců.

Vyhází všechny vychýlené kejkle, zející mračnými včerejšky. Tluče výlučně ponocující učně dra(v)čí, havraní výšky. Rozdává parte party lůna, za luny, jejíž služba je u konce.

Muž, u něhož je železným pravidlem nemaskované džentlmenství, charisma, třímat žezlo charakteru, udržovanou tajemnost.

Na charakterový příborník. Přeborník. Rezident, bez derniér. Svého času nezadržitelný motor, kmotr bránící tempo temna, (ch)rám rodiny. Berte ho, rabiáta filmových příbytků, beze zbytku. Od nártu po nitro.

Architekti iluzí v realitě lidí slz. Dál spolu překlenou prázdný klín, spuštěný v srdci křik?

Klání klanu nahnutých lánů, hmatatelných nálad.