Majkak

Marco Bellocchio nevysvětluje ani tam, kde si příběh o to říká. Dobrá, nechce psychologizovat. Má otevřené pole, protože historické prameny ohledně Edgarda Mortara nejsou jednoznačné. Mohl by vyprávět řadu variant, ale nechává protiklady, které nehodlá vysvětlit. Edgardo se stává oddaným katolíkem, je vysvěcen na kněze a jako kněz zemře. Divák se seznámí s vnějšími okolnostmi, historickými fakty, ale pramálo se samotnými protagonisty. Papež Pius IX. je zkarikovaný. Narážky na sexuální zneužívání nefungují, v kontextu filmu vyznívají účelově. Bellocchio rozpitvává a prodlužuje nedůležité motivy, příběh by zasloužil silnější psychologickou stránku, takto působí plochým dojmem. Stalo se, bylo to nespravedlivé, ublížilo to rodičům. A co Edgardo? Vypadá spokojeně nebo zraněně? Nezdá se traumatizovaný, když na smrtelné posteli touží pokřtít matku.

Až příliš na jistotu. Kódži Jakušo zachraňuje a vyvažuje před pádem do kýče. V každé práci lze najít smysl, a dokonce v ní nalézt zálibu. Ani čištění záchodů neumenšuje nic z lidské důstojnosti. Mlčenlivé opakování každodenní rutiny pojaté v maximálně pozitivní podobě. Ovšem sledovat totéž cca první hodinu je odvážná hra s diváckou trpělivostí, jak ostatně polohlasně konstatovala jedna divačka. Výsledný dojem záleží na divákově očekávání. Zda touží po hlubším ponoru do lidského osudu, anebo naopak si vystačí s pozitivní zprávou o strastech a radostech obyčejného života.

Největším překvapením paní, která suverénně tvrdí, že za nezájem o ošetřovatelskou službu může štědrý sociální systém, a nikoliv naprosto mizerné pracovní podmínky. Neplacená práce přesčas, to, že pečovatelky koupí jídlo seniorům občas i ze svého, z té minimální mzdy, co vydělávají, to je považováno za samozřejmé. Jako vážně? A co takhle změnit tento systém. Provozovatelé hotelu a farmy těží z faktu, že zatím pořád přicházejí migranti ochotní pracovat i za mizerných podmínek. Dokud bude k dispozici tato levná pracovní síla, sami nic měnit nebudou a pojedou dosavadní styl provozování byznysu. Jak říká ten mladý Slovák: Hodiny si nepočítám, co z toho, pokud bude chtít, stejně mě odrbe (přeloženo do korektnějšího jazyka).