lineker

Jsem rád, že se tvůrci nakonec v rámci děsu dokázali držet od začátku při zemi a to nejvíc si nechali na ne zcela uchopitelný závěr ( ale proč ne ). To stoupající napětí v malém studiu, kde to vše balancuje jako něco velkého, neuvěřitelného, a laciným talk show kýčem baví asi nejvíc. Z Ingrid Torelli jdou obavy i když je v roli zvídavé dívky.

Luca mne před časem zcela uzemnil svojí Suspirií, takže jsem nečekal o nic menší, zvrácený zážitek. Road movie dvou sick lidí, které ovšem spojuje zcela úpřimná a čistá láska. Guadagninovy filmy jsou opatřeny osobitým vizuálem a čitelným charakteristickým přístupem k směsici žánru. Tím vším opatřil i tohle dílo, které můžete prožít doslova až do morku kostí.

Spravedlnost nade vše. Je to dobře? Já věřím, že ano.

Ode ke zdi seroš a nejen žánrově. Dvě osoby, které se přitahují a zároveň odpuzují svou duševní poruchou. A úplně stejně to má s nimi i divák. Oba mne hrozně srali, ale zároveň jsem jich litoval. Bylo mne za ně několikrát silně trapně, a někdy bych jim oběma nejraději jednu natáhl. Ta nemožnost to rázně ukončit mne šla hrozně na nervy a já vůbec nechápal proč to nejde. Nechápu to vlastně doteď.

Seriál, který vás více něž bitvami a akcí provede japonskou kultůrou, zvyklostmi a osobními pocity jednotlivých postav na začátku sedmnáctého století. Tedy v době, kdy se schyluje k občanské válce a boji o šogunát.

Stojí to na tom nápadu, který je navíc zpracován takovým způsobem, že vás film prakticky nenechá odpočnout.

Klášter, novicka a dá se tušit, že se začnou dít divné věci. A jak jinak, než na základě v minulosti odehrané tragédie. Formálně se toho španělům nedá moc co vytknout, a některé pasáže působí i silně epicky ( zatmění slunce ). Ale celkově film, který nikterak nevybočuje ze stereotypů duchařiny v prostředí chrámu páně a jeho věrných řeholnic.

Řek si mne o "pět" omotal kolem prstu. Velkým příběhem, který je na své dřeni ošoupaným tristním dramatem, prachem obdařené knihy ze druhé řady knihovny nejedné znuděné paničky. To vše je však povýšeno takovým způsobem, ze kterého se tají dech. Těch 141 minut prolítnete rychleji něž Carlos Sainz zatáčku ve svých nejlepších letech. Artové a přece jdoucí divákovi v ústrety podbízivou chůzi skrz skoro až Zemanovský vizuál, kamerové hrátky, sarkasmus ze kterého by se jeden sesypal a především do morku kostí se vryvající herectví Emmy Stone. " Je to všechno moc zajímavé". "To co se děje". Emoce na desítce.

Nedokoukáno. Naivní, mimo realitu. Vědecké, laciné bajky pro diváky věřte/nevěřte. Já nevěřil. Ve srovnání s Akty-X je to takový spíše humorný bráška.

Nakonec ano. Za "mladou" Baconkou, pár slušných lekaček a vcelku originální hororový námět.