Zagros

Neil Gaiman je jistě pozoruhodný autor, nicméně já jsem s ním nějak zatím řeč najít nedokázal. Teda mimo Dobrá znamení, která napsal společně s Terry Pratchettem. Už první film dle jeho knihy Hvězdný prach se mi nelíbil. Také osoba režiséra byla pro mě problematická. Henry Selick a jeho Ukradené Vánoce skončily rovněž na dvou hvězdách. Koralína to tak se mnou od začátku neměla jednoduché. Navíc se mi nelíbila podivná animace a nepřesvědčil mě ani omletý příběh. Přesto nechám slabší tři hvězdy. Přeci jenom tam bylo několik zdařilých věci, občas se ukázaly záblesky tvůrčí invence a hlavní hrdinka byla nakonec vlastně sympatická. Tenhle typ filmů asi není pro mě, na vyšší hodnocení a doporučení to z mé strany není.

O statečném kováři je z dalších pohádek z dětství, která mě spíš děsila. Tvůrcům se povedlo vytvořit temnou atmosféru, která rozhodně není pro nejmenší. Pohádku jsem si užil až jako starší, když už jsem se tolik nebál ošklivé ježibaby a tísnivé hudby. :-) Každopádně pohádka měla napínavý příběh, zmíněnou temnou atmosféru, dobré obsazení tři hlavních postav, slušnou výpravu a exteriéry a přinesla i nějaké to poučení. Pro nejmenší děti bych ji určitě nedoporučoval, ale těm starším by se líbit mohla, stejně jako dospělým, kteří mají duši dítěte a občas ještě věří na pohádky. :-)

Téhle pohádky jsem se jako malý bál a nechtěl jsem se na ni moc dívat. :-) Tvůrcům se povedlo vytvořit místy až děsivou atmosféru (pro děti), za což tvůrcům vlastně patří z pohledu dospělého pochvala, ale pro malé děti to úplně není. Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že režisérem byl Zdeněk Troška a byl to jeho pohádkový debut. Je to hodně jiné, než jeho další pohádková tvorba. Dospělejší, méně ukřičené, vážnější a má to lepší atmosféru. Masky a výpravu si pamatuji už od mala. Stejně tak jako fungující hlavní dvojici v podání Jana Potměšila a Michaely Kuklové nebo dvě odporné (a skvěle nahastrošené a zahrané) čarodějnice. Kdybych to viděl starší, možná dám i vyšší hodnocení, není to vůbec špatné. Jen si nemyslím, že je to pro nejmenší a svým dětem to zatím pouštět nebudu. To je u pohádky pro děti mínus a v hodnocení se to projevilo, tři hvězdy.

Tohle byla taková jednoduchá hudební a především televizní pohádka na nedělní odpoledne. Televizní byla svou jednoduchou výpravou, chudými kulisami a zvláštně orvanými kostýmy. Slušné obsazení podalo slabé herecké výkony (možná dle scénáře a na pokyn režiséra) a celé mi to místy přišlo jako sebeparodie. Založit komedii na tom, že všichni ráčkují a u toho se podivně pitvoří, je odvážné. Mělo by se ale počítat s tím, že to nemusí klapnout… jako se stalo tady. Jednu hvězdu za to, že mě to jako dítě několikrát pobavilo a druhou za písničky, které se staly hodně známé a jako děti jsme některé z nich měly na deskách a občas poslouchaly. Kdo ráčkující princeznu neviděl, o nic nepřišel, doporučovat není třeba.

Jako dítě a především jako kluka mě to moc nebralo. Pohádka o princezně pche! :-) Jako dospělý už ale Princeznu se zlatou hvězdou dokáži ocenit. Líbí se krásnou výpravou, stavbou příběhu, obsazením, vhodným humorem a nakonec sem podlehl i tomu veršování. :-) Jde zkrátka o krásnou pohádku, na kterou se podívám vždy znova a rád. Navíc se velmi líbí i dětem.

K Příběhům včelích medvídků bych mohl okopírovat komentář od Broučků. Ač jsou vlastně tvůrci komplet jiní (předloha, režie, hudba i vypravěči), měli pro mě Medvídci podobné vyznění. Jako malého mě dokázali uhranou atmosférou a já se rád ponořil do jejich světa. Jako dospělý dokáži ocenit skvěle fungující celek a výborné jednotlivé složky. Navíc jsou srozumitelní i dnešní generaci děti, těm mým se to také moc líbí. Solidní čtyři hvězdy jsou rozhodně na místě.

U tohoto večerníčku se rozcházím s většinou, nikdy se mi nelíbil. Animace byla jednoduchá a podivně strohá a létající pes (strýček Fido) mi přišel také divný. Už v dětství se mi zdálo zvláštní, když zamával ušima a vzlétl. Mou představivost tím rozhodně neobohacoval. Ani dabing mě nijak neuchvátil. Zkrátka ne každé dílo se mi trefí do vkusu. Nechávám dvě hvězdy a svým dětem vyberu něco lepšího z mnoha jiných večerníčků.

Nedávno jsem viděl dokument Lidský rozměr, který se mi líbil tématem, myšlenkami i celkovým vyzněním, proto jsem si pustil i další podobný dokument s názvem Urbanized. Opět mě bavilo stejné téma (jak se města vypořádávají se stále vzrůstajícím počtem obyvatel), znovu jsem byl nadšen dobrými myšlenkami a především konkrétními skutky, které se pro obyčejné lidi dělají. Absolutorium zaslouží starosta Bogoty, který pozvedl místní MHD: nové autobusy, zastávky, více spojů a extra pruh v dopravě. Díky všem úpravám se člověk dostane s MHD pohodlněji, levněji a rychleji kam potřebuje. Taky se mi líbila jeho další myšlenka, kdy lidé dostali přednost před auty. Nejprve vybudoval cyklostezky, poté chodníky a auta zatím jezdí po polňačce (doslova!), než se najdou peníze i na silnice. :-) Všichni architekti a plánovači se už shodli na tom, že dopravní situaci a zácpy se nikdy a nikde nevyřešily postavením dalších silnic! To vždy vedlo jen k ještě větším zácpám. Řešení je jen jedno a velmi jednoduché, nepoužívat ve městech auta. K tomu musí být ovšem města přizpůsobena… viz Bogota a například Kodaň a jeho síť cyklostezek. V Evropě se máme ale skvěle. Problémy například v Bombaji jsou úplně jiné. Miliony lidí ve slumech… co s tím? Ale i tam dochází k pokroku. Prý se za posledních několik let snížil počet lidí na jeden záchod… z 900 na 600! :-) Oba dokumenty rád doporučuju, jen jsou už přes deset let staré, kdyby někdo věděl o něčem novějším…

Bílý žár je starší černobílá kriminálka s tradičním příběhem, dobrou atmosférou a skvělým obsazením. Zejména hlavní postava v podání Jamsona Cagneyho je přímo ďábelská. Všeho schopný vrah a zloděj, který trpí častými bolestmi hlavy, je paranoidní a navíc je až patologicky závislý na své matce... to je psychologický profil jedna báseň pro pořádně napínavý a překvapivý příběh. Jamesi Cagnemu jsem to všechno věřil a jen jsem trnul, co dalšího vymyslí a provede svému okolí. Po jeho útěku z vězení divák opravdu netuší, co bude dál. Neztratily se ani další herci ve vedlejších rolích Edmond O’Brien v podobně volavky, Virginia Mayo v roli krásky a partnerky hlavní postavy a také lehce ďábelská Margaret Wycherly jako matky hlavního padoucha. Kdo má rád noir kriminálky bude potěšen a kdo k tomuto žánru ještě nenašel cestu, má dobrou možnost. Bílý žár za pokus určitě stojí… čtyři hvězdy.

Po výtečném pokrmu Křidýlko nebo stehýnko jsme dostali chuť na nášup, a proto jsme se vydali do Grand restaurantu pana Septima. Tentokrát to ovšem bylo poněkud slabší. Louis de Funès tradičně perfektní, jeho nahrávači (Blier, celá banda četníků… teda pardon číšníků) skvělí a některé scény výtečné. Bohužel film si nedokázal udržet vysokou laťku po celou délku, linka o únosu je slabší a moc se to k sobě nehodí. Ze skvělé vtipné komedie se stává místy bláznivá crazy komedie a ta se nám už líbila o poznání méně. Na jednu návštěvu lze ale tuto restauraci doporučit, k opakovaným návštěvám se porozhlédněte raději jinde, možností je celá řada.