Zagros

Od režiséra Pietra Germiho se mi trefil do vkusu už jeho povídkový film Dámy a pánové, proto jsem se s chutí podíval i na jeho o dva roky starší snímek Svedená a opuštěná. Opět se zadařilo a u filmu jsme se společně dobře pobavili. Tentokrát nejde o povídky, ale o tradiční film. Režisér se znovu ponořil do prostředí italského maloměsta, do skupiny jeho svérázných obyvatel a jejich mezilidských (a lehce sexuálních) vztahů. To mu svědčí náramně a v tom prostředí je jako doma. Svérázné postavy staví do výborných situací a dialogů… spíše hádek… neustálých hádek, které jsou energické a správně italsky a sicilsky temperamentní. Co může být pro chlapa horšího, než když zjistí, že mu zneuctili dceru? Ta si navíc odnesla následek! :-) No a vražda ze cti se v Itálii trestala jen mírně. Nebo to vyřešíme sňatkem, ale koho honem rychle sehnat? Zápletka jako dělaná pro italskou konverzační komedii. Některé situace a scény byly na pět hvězd, bohužel ke konci občas komedii nahradilo drama (noční můry ve snu) a film místy zvážněl. To bylo zbytečné, protože jako komedie fungoval naprosto výborně.

Laura je kriminálka z žánru film noir, kde tím nejsilnějším je její atmosféra… jak už to tak u noir kriminálek občas bývá. :-) Zajímavá je i detektivní zápletka, kdy dojde zhruba uprostřed filmu k velkému zvratu, který diváka může překvapit a získat na originalitě. Nicméně mě příběh až tak nenapnul. Možná to bylo i tím, že jsem nenašel žádnou sympatickou postavu. Hlavní hrdinka byla nevýraznou „kráskou“, její milý byl sebestředný flákač, starý žárlivý „kocour“ byl samolibý a protivný a detektivovi chybělo potřebné charizma. Suma sumárum šlo o průměrný příspěvek do film noir žánru, který dokázal zaujmout na jeden večer. U mě pravděpodobně za nějaký čas zapadne do zapomnění. Ze stejného žánru raději doporučím jiné filmy: Key Largo, Bílý žár, Detektivní příběh… všechny mají výraznější a lépe zahrané postavy i napínavější příběh.

Nevím, zda se to občas stane také jiným divákům, mně se to stalo už podruhé… a sice to, že jsem se chtěl podívat na úplně jiný film se stejným názvem. :-) Až po nějakém čase jsem zjistil svou chybu, ale i tak jsem dal filmu šanci. Ani jsem nemusel, nestál za to. K plusům patřily dvě hlavní představitelky (Monica Belluci a Sophie Marceau), které i přes blížící se padesátku vypadaly k světu, místy tajemná atmosféra a občas zajímavý efekt. Výtek bylo rozhodně více. Především to bylo režisérsky nezvládnuté. Asi se není co divit... vzhledem k hodnocení ostatních filmů režisérky. Příběh od základu nedával smysl. (Možné drobné spoilery.) Halucinace hlavní hrdinky zpočátku nikdo neřeší, pak je všichni řeší blbě, aby si nakonec sama musela dojít k tomu, že jde o nevyřešené šrámy na duši z dětství. To by jí jistě nikdo celý život neřekl. Měnící se tváře a postavy jsou zajímavý nápad, ale tady to nedávalo smysl. Nebo lépe napsáno, jen mě to mátlo. Režisérka nedokázala s příběhem a s celým filmem dobře pracovat a poskládat to tak, aby to bylo pro diváka srozumitelné. Viděl jsem už mnoho zašmodrchanějších filmových vyprávění a většina z nich to dokázala ukočírovat lépe. Sophie jedna hvězda, Monica druhá hvězda a třetí… si film a režisérka nezaslouží.

Leopardí žena je doporučována knihou 1000+1 filmů, které musíte vidět, než umřete. Prý má úžasné tempo a vtipné odzbrojující dialogy. Nevím, kde na to autoři knihy přišli? Čekal jsem vtipnou a svěží komedii a dostal jsem ukřičené a nezábavné dialogy, pronášené topornou ústřední dvojicí. Katharine Hepburnová v mladších letech mě vůbec nebere a milou roztržitost jsem jí teda nevěřil ani omylem… byla to ukřičená protivnost. Ona alespoň s vyšším věkem vyzrála a v pozdějších letech a filmech (Lev v Zimě, Hádej, kdo přijde na večeři, Africká královna) podává mnohem lepší výkony. To Gary Grant snad hrát neumí vůbec. Viděl jsem s ním už šest filmů a stále hraje prakticky jen jednu figuru… a ne moc dobře. Možná to funguje na ženy, mě jeho projev spíš otravoval. Starší herci, i když dostali mnohem méně prostoru, mě aspoň občas rozesmáli. Film mi připomenul naši československou černobílou komedii Eva tropí hlouposti, která byla mnohem lepší. Nataša Gólová se pro tu roli hodila mnohem více a Oldřich Nový svým vystupováním, herectvím i komediálním talentem strčí Garyho Granta hravě do kapsy. Druhou hvězdu dávám tvůrcům za odvážné scény s gepardy. Mimochodem bylo docela poznat, že Katharine byla mnohem odvážnější než Gary, ten se raději nechal v těch scénách zaskakovat. :-)

Coheni mi nesedí, což jsem si vyzkoušel už několikrát. Přesto jim stále dávám šanci, protože na jejich filmech se alespoň něco zajímavého dá najít vždy. Opravdová kuráž slibovala neotřelý námět, pohled na Divoký západ očima mladé holky, což není tak časté. Z námětu tvůrci udělali klasický šablonovitý příběh. To ale není jako výtka, u Cohenů spíš naopak. :-) Místo jejich tradičních pokusů o humor je to tradiční western. Mladá hrdinka dostala jako parťáky Jeffa Bridgese a Matta Damona, ti ale předvedli spíš průměrný výkon a mě vlastně nezbývá než dát průměrné hodnocení tří hvězd, v rámci filmů od Cohenů jde ovšem o nadprůměr.

Knihu Tahle země není pro starý jsem četl ještě před filmem a moc mě nezaujala (Cesta byla mnohem zajímavější), přesto jsem filmu šanci dal. Lákalo mě zejména obsazení. To se povedlo a zkušení herci (Tommy Lee Jones, Javier Bardem a Josh Broslin) odvedli svou práci velmi dobře. Také se mi líbila temná atmosféra. Tím ale výčet hlavních plusů končí, protože jinam mě to moc nezaujalo. Z mého pohledu šlo drsnou, krvavou a průměrnou kriminálku z prostředí drog. S bratry Coenovými se nějak nejsem schopný naladit na stejnou vlnu. Tohle byl sedmý film, který jsem od nich viděl a mimo skvělé Fargo, to nikdy nebylo za víc než tři hvězdy a ty dám i nyní.

Téma silnější než samotný film, nebo jinak napsáno, příběh je nad formální stránkou, která je spíše průměrná. 12 let v řetězech je jen dalším z mnoha filmů o otroctví. Téma rasismu je v dnešní době až nesmyslně protlačováno, nicméně stále je silné a nějakou pozornost si zaslouží. Příběh Solomona Northupa je dostatečně nosný a je zajímavý tím, že se ze svobodného černocha stane opět otrok. O to horší je pro něj těch 12 let, které musí prožit v řetězech. Jinak jde o řemeslnou kvalitu, která ovšem lehce svádí k dojmu, že jde o kalkul tvůrců a snahu si zvýšit své šance na Oscarech. Přesto i tu menší čtvrtou hvězdu nechám, ale pokud vám film uteče, o nic zásadního nepřijdete. Na podobné téma raději doporučím skvělý seriál Kořeny z roku 1977 a film Útěk v řetězech z roku 1958, obě díla jsou lepší.

Výborný seriál, kde se otroctví zobrazovalo tím nejlepším možným způsobem (myslím filmařsky). Tvůrci divákovi podali celý příběh otroka jako jeho osobní příběh a příběh celé jeho rodiny. Využili větší délku seriálu a dokázali mě vtáhnout do příběhu a výtečně seznámit s postavami. Díky tomu jsem k nim získal pevné poutu a všechny jejich příkoří prožíval s nimi. Emoce byly velmi silné a hlavnímu hrdinovi jménem Kunta Kinte jsem držel mocně palce. Nenáviděl jsem otrokáře, otroctví a v hloubi srdce jsem odsuzoval rasismus. Jestli seriál ještě někde v dnešní době najdu, rád si jej zopakuji. Je velká škoda, že dnešní extrémně korektní masírka působí spíš opačným způsobem.

Američané natočili mnoho výborných filmů o Vietnamu (Apokalypsa, Olověná vesta, Četa), ale téměř se mezi nimi nenajdou komediální věci. Ono se není čemu divit, válka ve Vietnamu nebyla žádná sranda. Dobré ráno, Vietname je tak jedním z mála pokusů a nutno říct, že hodně povedených. Zásluha je to především Robina Williamse, který dokázal ustát tuhle náročnou roli, kdy se střídá v poloze ukecaného baviče a přemýšlivého introverta, který se hrozí nad stavem světa. Díky němu fungují obě roviny. U komediální mě rozesmálo několik dobrých scén a ta dramatická rovina mě opět přiměla dumat nad nesmyslností válek. I když „tradiční“ filmy o Vietnamu na mě působily silněji, tak Dobré ráno, Vietname se povedlo a za zobrazení války z netradičního úhlu pohledu si zaslouží čtyři hvězdy.

Tohle mě vůbec nechytlo a s tvůrci jsem se nebyl schopen naladit na stejnou vlnu. Možná je snímek silný svým tématem, to už bylo ovšem ztvárněno mnohokrát a většinou lépe. Tady mi nebyly sympatické postavy, nesedlo mi obsazení a vlastně nejhorší na tom bylo, že se nedostavily emoce, což je u podobně laděného příběhu zásadní. Film mi přišel stejný jako hlavní hrdinové… puberťáci. Ti také mají emoce na maximu, ale hlavně je nesmí vystavit na odiv, aby se jim někdo nevysmál. Emoce ve filmu jsou, ale dobře ukryté pod pubertální vrstvou. No, asi nemá dál cenu vypisovat negativa, za mě jsou to dnes dvě hvězdy.