Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Sci-Fi

Recenzie (392)

plagát

Severan (2022) 

Robert Eggers to zvládnul a natočil artový mainstream. Seveřan je sice nejpřístupnější z jeho dosavadní tvorby, ale přístupným bych ho nenazval. Jedná se o brutální a nekompromisní jízdu, která sice nevyhraje Oscara za scénář, ale odborníci na vikinskou historii si zřejmě budou uznale pokyvovat. Nejsem žádný super znalec, ale něco málo vím, takže jsem si strašně vychutnával Eggersovu práci s mytologií. Severská mytologie je svým způsobem krásná, ale postavená na velkém množství násilí i smrti a přesně tak to Seveřan zobrazuje. Bez romantiky, bez příkras. Jedná se o fascinující vhled, u kterého je divák zároveň rád, že je to jen vhled, protože v tomto brutálním světě by nikdo asi úplně přežívat nechtěl. Skarsgård dal do role Amletha maximum a ve spojení s pevnou režií podává naprosto bestiální výkon, který nejvíc vyniká ve chvílích animálního teroru, který s berserky přichází. Kamera je tu vskutku vymazlená a jednotlivé kamerové jízdy ve spojení s velkolepými i malebnými záběry komponují oku velice lahodící zážitek, který stejnou měrou vybízí k pořizování screenshotů jako ke sbírání čelistí ze země. Trestuhodné by bylo opomenout hudbu, kterou pro mě nejlépe vystihuje slovo masivní, práce se zvukem je zde taktéž mistrovská, protože perfektně ladí s obrazovými výjevy, ale zároveň je tak výrazná, že je prakticky nemožné ji přestat vnímat, stejně jako vychutnávat. Ve filmu není ani příliš akce či atrakcí, často se zpomaluje, konverzuje či se prostě zobrazují výjevy za života na přelomu 9. a 10. století, přesto celou dobu tempo neklesá a dvě a čtvrt hodiny utečou jakoby nic. Je to prostě neuvěřitelná jízda a musím říct, že Hollywood 90 milionů takhle dobře neinvestoval už hodně dlouho, je škoda toho bídného, ale očekávatelného box office propadáku, já jsem šťastný, že Eggers tuhle šanci dostal, protože je kinematografie zase o něco krásnější. Bojím se, že si k tomu většinové publikum cestu nenajde, je to sice přístupnější, ale pořád je to Eggers, pokud ovšem člověku tenhle styl sedí, tak asi nejde být nespokojený.

plagát

Doctor Strange v mnohovesmíre šialenstva (2022) 

Lhal bych, kdybych tvrdil, že nejsem zklamaný, protože jsem čekal skutečně víc. Leaky a trailery slibovaly velkolepou podívanou, místo toho jsme dostali klasickou Marvelovku s fajn zpestřením v podobě Iluminátů, ale jinak na mě celou dobu křičel ten nenaplněný potenciál. Multiverse slibuje leccos, takže výsledek působí jako takový chudý příbuzný NWH. Ve filmu je reálně asi pět postav, které se Raimi snaží nějak prokreslit, ale nějakým polovývojem projde jedna. Celý děj je velice prostinký, protože se dá odvyprávět asi v pěti větách. Navíc tam jsou občas příliš prkenné dialogy. To bych asi oboje přehlédnul, kdyby tam byl slibovaný fanservis v podobě cameí a různých odkazů, jenže ten tam je úplně minimální. Nerad kritizuju film za to, co není, ale sakra tady fakt mělo něco být. Naštěstí to celé režíroval Raimi, který si návrat k blockbusterům dost užívá a dokázal unylému scénáři vtisknout určitou jiskru. Snaží se jak o horror, tak i PG-13 gore, stejně tak tam sází fajn bizarní killy. Celé to vizuálně krásně vypadá a akce se taktéž povedla, jen to prostě obaluje slabou kostru. Možná třetí Spider-Man až moc namlsal, možná se Feige (snad prozatím) drží příliš blízko u země. Nakonec tedy jen lehčí nadprůměr, je tam ale Bruce Campbell, což se cení a jsou to rozhodně plusové body.

plagát

Moon Knight - Bohovia a monštrá (2022) (epizóda) 

Ty finále těm MCU seriálům fakt nejdou. Nebýt potitulkové scény, tak je to úplně o ničem. Na seriálovou tvorbu to furt vypadá skvěle, ale jak se snaží nenarušovat příliš kontinuitu celého universa, tak se v konečném důsledky nikdy nic nestane a vlastně o nic nejde. Čest Lokimu, ale jinak nám to vždy jen ukáže něco zajímavého a pak to skončí. Snad druh série dokáže gradovat lépe.

plagát

Anima (2019) 

Paul Thomas Anderson mě pomocí podmanivé choreografie, uhrančivých barev a stylové Prahy donutil si konečně poslechnout sólo tvorbu Thoma Yorka, která je stejně skvělá jako tenhle snímek. Takovýchto počinů je totiž trestuhodně málo! A já jsem vděčný, že jsem se k tomu konečně dostal.

plagát

Vyšehrad: Fylm (2022) 

Lavi je tak trošku dilina a já si myslel, že budu taky, když se na tohle podívám. Popravdě bych na film po tak trapném seriálu ani nevyrazil, kdybych před kinem nepotkal kamarády, když jsem měl zrovna dvě volné hodiny. Tímto jim děkuji, že mě na něj vytáhli, protože jsem se k mému obrovskému překvapení skvěle bavil. Vyšehrad je totiž dosti povedenou komedií, která je většinu času fakt vtipná a trapná je jen občas. Nechlámal jsem se sice tolik jako většina sálu, protože některé věci byly přeci jen trošku mimo, ale možná jsem jen suchar. Mnohokrát jsem se však od srdce zasmál a některé gagy jsou prostě perfektní. Scénář je sice předvídatelný a plný klišé, přesto náramně funguje. Film má začátek, prostředek a konec, přičemž má i smysluplný dějový oblouk, kde se postavy vyvinou. V českém filmu je tohle malý zázrak. Cameí je zde hromada a já si je jako dlouholetý fotbalový fanoušek velice užíval. Celkově jsem byl překvapen z režie i produkčních hodnot, protože Fylm působí jako takový malý český blockbuster a je vidět, že prachy v rukou šikovných filmařů dokážou stvořit super počin i v našich končinách. Byl jsem velice skeptický, ale jsem rád, že si Štáfek tento nekompromisní projekt vytvořil, stojí rozhodně za vidění a to já české filmy zpravidla nedoporučuji.

plagát

Projekt Adam (2022) 

Je to úplně v pohodě. Nikdo si z toho na zadek nesedne, je to celé takový fajn mix věcí, které by v filmu téhle kategorie být měly. Je to trochu akční, trochu vtipné a snaží se to být až moc dojemné. Žádný zázrak, ale všechno tu funguje, jak má. Především to ale zabaví, někdo měl rozum a nedal tomu dvě a půl hodiny jako má většina Netflix produkce, takže to nemá žádné hluché místo. Kluk není otravný, což je faktor, kterým se většina filmů s dětmi chlubit nemůže a Reynolds si jede to svoje, ale snaží se i ho to baví, takže cajk. The Adam Project je fajn jednohubka, která asi nezanechá dlouhodobý dojem, ale na kvality Netflix filmu to je pomalu klenot, tímhle stylem můžou v klidu pokračovat.

plagát

Legenda jménem Vox Machina (2022) (seriál) 

Po Invincible nám Prime Video naservírovalo další animovanou pecičku, která se ničeho nebojí a ukazuje vše, co se tvůrcům zlíbí. Škarohlíd by řekl, že je to jen taková fantasy jednohubka, ve které jsou navíc vulgarismy, krev a občas někdo vystrčí prsa. Měl by svým způsobem pravdu, ale shodit Vox Machinu tímhle způsobem by nebylo fér. Tvořit svět, představovat tolik hlavních postav a ještě vyprávět smysluplný příběh je na tak malém prostoru poměrně obtížný úkol, které se tvůrci zhostili s grácií a vytěžili každou minutu na maximum. Konečný produkt je neuvěřitelně svěží, zábavný a dokáže vtáhnout, což většina novodobých seriálů nezvládá, takže směle jen tak dál!

plagát

Batman (2022) 

Před projekcí na mě vyskočil článek, že Matt Reeves nechce ve své verzi Supermana, což se dalo čekat. Po projekci můžu říct, že by to bylo stejně rozumné jako kdysi plánované spojení Jump Street a Men in Black. Teď už vážně, Nolan svoji TDK Trilogy pojal velice realisticky, ale Reeves to celé posouvá ještě o level výš a dá se zde mluvit klidně i o hyperrealističnosti. Gotham je tady opravdu hnusný místo, které je plné bídy a deprese. Slunce zde nesvítí, zkorumpovaná je i vaše babička a navíc tu nejsou ani žádné sci-fi prvky. Inspirace u Finchera a hlavně Se7en je nezpochybnitelná, avšak jedná se skutečně jen o inspiraci, nový Batman je mimo jiné detektivka, ale taky je to gangsterka i příjemně přízemní akčňák. Z jednotlivostí nikomu čelist na zem asi nespadne, ale z jednotlivých vytříbených surovin Matt namíchal mistrovský a velice hutný koktejl. Ve filmu je toho dost a je to vlastně jediná výtka, kterou bych možná vytkl. Je totiž napěchovaný až k prasknutí. Otázkou je, jestli by bylo lepší trošku osekat a zkrátit stopáž, nebo naopak přidat ještě půlhodinku, aby se to všechno stravitelněji rozložilo. Snímek nenudí ani na vteřinu, ale je zároveň poměrně vyčerpávající. Za mě je to dobře, výplachových komiksovek je habaděj, takže tohle je svým způsobem balzám na duši. Vztah Batmana a Catwoman byl trochu na sílu, rád bych viděl i hlubší linku Bruce Wayna, ale v tom filmu v podstatě není nic špatně. Funguje ve všech ohledech a přestože se nejedná o klasický origin, jisté prvky tu zde přesto najdeme a jak víme, origin nikdy není nejlepší díl série, takže jestli je tohle Reevesův Batman Begins, tak The Dark Knight nás odpálil ze sedačky a zbourá kino. Já se toho nemůžu dočkat! PS: Snad se Pattinson už definitivně vykoupil z toho Twilightu, protože je tady opět skvělý.

plagát

Uncharted (2022) 

Nevím, jestli si jen správně umím nastavit očekávání, nebo jsem prostě jen obrovský fanda herní série, ale konsensus, že to není moc povedené, fakt nechápu. Pro mě to nemělo daleko k plný hvězdičkový palbě. Většinu času si člověk teda říká, že to je “jako Uncharted”, než že to Uncharted skutečně je, už jen kvůli tomu, jak si to vypráví vlastní alternativní příběh a nesnaží se to vecpat do herního universa. K Hollandovi jsem byl skeptický, ale dává si to na jedničku. To se ale nedá říct o Wahlbergovi. Ten během produkčního pekla zestárl z Natea na Sullyho a tahle role mu vůbec nesedí. Nejenže jako Sully nevypadá, což bych s klidem přehlédl, on totiž charakterově se Sullym nemá mnoho společného a je tu z něj poměrně nesympatická postava. Chloe je na tom líp, sice to taky není přesně ta Chloe ze hry, ale Sophia Ali je fajn a bavila mě po celou dobu. Ostatně jako snímek samotný. Ke hrám se odkazuje tak akorát často, má slušnou akci i povedený hlášky. Tempo nepokulhává ani na chvilku a po celou dobu si snímek drží atmosféru příjemného dobrodružství. Není to dokonalé, prastará svatyně, do které lze čumět kanálem, byla až moc velká kravina. Ty věčné podrazy byly po většinu času taky děsně otravné, jak jich bylo přespříliš. Záporáci se taky zrovna nepředvedli a ve všech hrách (možná mimo Golden Abyss) se objevili propracovanější postavy. Jenže jako celek to fakt byla zábava sledovat, stejně jako je zábava hrát ty skvělé hry a o to jde přece především. Uncharted baví po celou dobu a i když nikde neexceluje, tak ho budu vřele doporučovat všem fandům her i dobrodružných filmů.

plagát

Smrť na Níle (2022) 

Smrt na Nilu je ve všech ohledech lepší než její předchůdce. Má atraktivnější prostředí, větší rozpočet a prokreslenějšího titulního hrdinu. Jen jeden faktor má horší a tím je obrovitánská předvídatelnost. Nejenže k vraždě dojde po více než hodině, ale už před ní je jasné kdo a proč to udělá. Jasně, v rámci vyšetřování se objeví různé zvraty a peripetie, ale i přes pokus diváka zmást, to dopadá přesně podle očekávání. Branaghan to má řemeslně fakt vypiplané a mimo prkenné Gal Gadot, která neumí fakt vůbec hrát a její projev zní, jak když se naučila anglicky včera, bych tomu jinak nic nevytkl. Bohužel v tom nejdůležitějším film selhává a je to škoda, každopádně třetí díl bych si dal.