Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Sci-Fi

Recenzie (392)

plagát

Na hrane zajtrajška (2014) 

Nechápu, že jsem tenhle nářez takhle dlouho přehlížel, Edge of Tomorrow je totiž nehorázná pecka! Nejenže to celé skvěle vypadá a má to výbornou akci, ale zároveň to skvěle pracuje s postavami, má to hloubku a kupu super nápadů. Tom s Emily si to strašně dávají, děj dokáže překvapit humorem, ale i emocemi. Celé to skvěle odsýpá a i když závěrečná peripetie je poměrně předvídatelná, tak nad tím musím jen mávnout rukou. Baví to od začátku do konce, má to super postavy v propracovaném ději a zároveň to má po technické stránce ty nejvyšší parametry. Na první pohled se to sice nemusí zdát, ale tohle je velká paráda, která se musí vidět.

plagát

Svetová vojna Z (2013) 

Zombie žánr jde většinou mimo mě, ale Světová válka Z mě přeci jen zaujala natolik, abych jí dal šanci, ať už kvůli Pittovi či originálnějšímu přístupu. Film v podstatě nemá expozici, jde se rovnou na věc. Scénář by se chtěl zabývat tématy, jako jsou politická řešení situace či zkoumání viru z vědeckého hlediska. Bohužel tohle je blockbuster za stovky mega, a tak na řešení těchto témat je minimum prostoru. Tomuhle tématu by více slušel seriál. Nebudu si ovšem moc stěžovat, akce je vskutku epická a hordy zombies jsou opravdu monstrózní i děsivé. Snímek má tři tváře, každou třetinu filmu tu je jiná. Jednotlivě jsou sice cool, ale celek pak působí velmi nekonzistentně. V kombinace s uspěchaným scénařem to přeci jen kazí dojem z filmu, který se i přes problémové natáčení celkem povedl.

plagát

Ľadová archa (2013) 

Snowpiercer je rozhodně zajímavý počin, který krom super kvalitní filmařiny nabízí i kupu zajímavých myšlenek a podnětů. Člověk si zde užije brutální akci i pomalé filozofování. Jednotlivé segmenty vlaku mění film, jak stylisticky, tak žánrově. Děj několikrát dokáže překvapit a postava Chrise Evanse je skutečně propracovaná s poměrně velkou hloubkou. Po technické stránce filmu vlastně není co vytknout. Možná levné cgi, ale to je tam velmi málo a zážitek nekazí. Režie, herci i kamera jsou vynikající. Problém je se scénářem, občas diváka dostane a někdy naopak překvapí velmi nemile. Myšlenkami a výstavbou je to velmi bohaté, na druhou stranu tu občas hapruje logika a bylo by potřeba něco vysvětlit trochu víc do hloubky. Je škoda, že postavy občas vypnou mozek, protože pak se to chvílemi začne rozpadat. Každopádně to ani na moment nenudí a dvě hodiny utečou jak nic. S lepším koncem a bez logických kiksů by to byla plná palba, takhle to je jen slušná spokojenost.

plagát

Stratené mesto Z (2016) 

Ztracené město Z je příběhem o snu a touze. Skrze velmi pomalý děj se vydáme na výpravu a cestu životem s Percym Fawcettem, která zahrunje válku, džungli i politiku. Celé to je dlouhé a jakoby se to táhne po celou dobu, ale je to krásné a emotivní. Velkolepá cesta se vryje pod kůži, když to divák dovolí a nechá v něm velmi silný dojem. Chápu, že někomu příběh nemusí tak strašně moc sednout jako mně, ale herecké a režisérské kvality jsou nezpochybnitelné. Z technického pohledu je film na té nejvyšší možné úrovni, nešetřilo se, takže vše vypadá krásně. Herecký ansámbl i pan režisér předvedli neuvěřitelný výkon a je velká škoda, že tento klenot zůstane nedoceněn, protože tohle je prostě nádhera.

plagát

Castlevania (2017) (seriál) 

Zatímco první série byla jen takové naťuknutí, jestli tohle zaujme někoho i mimo Japonsko, tak dalšími sériemi se z Castlevanie stává regulérní pecka, která baví dějem i vizuálem. Postavy jsou rozličné a zajímavé, postupné budování světa a mytologie vtáhne a člověk se nemůže dočkat dalšího dílu. První dvě série tvoří relativně uzavřenou kapitolu a třetí naopak velmi pěkně načíná další. Přibylo postav i dílů, takže se jde více do hloubky a baví to čím dál více. Castlevanie byla v herním světě velkým pojmem, ale v dnešní době je tato série úplně mrtvá a vcelku zapomenutá, takže je fajn se do tohoto zajímavého světa ponořit skrze povedený seriál. Přestože anime nemám rád, tak toto mě skutečně nadchlo a těším se na další série. Čtvrtá a poslední série neudělala zbytku ostudu a jedná se povedené zakončení celého seriálu. Jsem rád, že se to neroztahalo a udrželo si to potřebnou kvalitu. Má to začátek, prostředek i konec, navíc to i celé skvěle vypadá. Rozumná délka z toho dělá jasnou volbu pro všechny fanoušky anime a dobrého fantasy.

plagát

Kde je moje tělo? (2019) 

I lost my body je velmi krásný a smutný animák, který dokáže zahrát na tu nejcitlivější notu. V originálním námětu je nám servírována plejáda podnětů a emocí, která dějem volně plynou a nechávají diváka v lehké melancholii. Ať už jednotlivé prvky či jako celek má tento snímek sílu a nabizí něco, co se k divákům v takto přístupné formě dostává málokdy. Není to dokonalé, ale dokáže to uhranout, což rozhodně není vůbec málo a každý, kdo má náladu na něco origináního s velkou dávkou citu, by se na tohle měl podívat.

plagát

Jumanji: Ďalší level (2019) 

Typická dvojka. Je to sice větší, ale není to tak vtipné, akce taktéž není přelomová a obecně chybějí nápady. Větší počet postav je demonstrací toho, že je potřeba to za každou cenu nějak ozvláštnit, ale neví se, jak to udělat kvalitně. Plot twist s důchodci není vtipný, naopak je místy dost otravný. Věci, které na poprvé fungovaly skvěle, nyní více či méně tápou a já se chvílemi dost nudil. Chybí tu tah na branku, dialogy jsou plytké a klišovité. Vtipy na jisté nelogičnosti her a nutnost sžít se s avatarem fungovaly na poprvé skvěle, ale opakovaný vtip již není vtipem. The Next Level je fajn rodinná jednohubka, která neurazí, ale zdaleka ani nenadchne. Dvojka Jumanji je prostě ten film, který je fajn, ale jedním dechem je třeba dodat, že jednička byla lepší. Trojka velmi pravděpodobně vznikne a já doufám, že dostaneme něco originálního a zajímavého jako byla třeba Zathura, protože potřetí to samé už by byla tragédie.

plagát

Ja, legenda (2007) 

Den před prvním zhlédnutím tohoto snímku jsem dočetl knihu, která se mi velmi líbila. Už po přečtení anotace mi bylo jasné, že z knihy zůstanou možná tak jména a název. Nemýlil jsem se, kdybych chtěl film hodnotit jako adaptaci, tak tomu musím napálit rovnou odpad, ale s předlohou to má tak málo společného, že není problém se od knihy zcela oprostit. Bohužel i jako samostatný film tu nemáme žádný zázrak. Snímek je víceméně jen expozice a pak trapné rádoby popcornové finále. Celé se to snaží tvářit, že je to chytřejší než normální zombie vyplachovačky, ale v reálu to je stejně tupé. To že se Will baví s figurínami a má hezkého pejska z toho nic chytrého nedělá. Za celou dobu nedostaneme propracovanou psychologii postavy, práci se světem či aspoň něco, co stojí za nějaké emoční vypětí. Místo toho Will chodí po New Yorku, místama tam jsou laciné jumpscary, jedná šíleně trapná deus ex machina a tupé finále. Nudil jsem se. Aspoň to není moc dlouhé. Alternativní konec je fajn, film by sice nezachránil, ale je mnohem lepší než to, co se dostalo do finálního střihu. Navíc v něm je i jediná věc, která by mohla být poctou a odkazem knize. Bída, nechápu, proč je tahle věc tak populární a chválená. Velké zklamání.

plagát

Star Wars: Klonové války (2008) (seriál) 

Clone Wars jsou skvělý počin, který musí potěšit každého správného SW fanouška. Vizuál je ze začátků slušný, později výborný a současně běžící sedmá série vypadá podle mě přímo luxusně. Obecně mi ten styl hodně sednul, je velmi specifický a myslím si, že se ke Star Wars dost hodí. Zároveň to celé díky němu vypadá mnohem dospěleji. Clone Wars neustále svou kvalitu zvyšují, ale trpí místy až obrovským rozdílem v kvalitách jednotlivých dílů. Máme tu fantastické linky jako je Maul a Savage s Nightsisters, otrokáře, Geonosis, Mortis či Umbara. Zároveň tu jsou díly s Jar Jarem, ubíjející díly s droidy či naprosto uspávací epizodky ze senátu, kde furt něco vyjednává Padmé. S postupujícími sériemi se tvůrci rozhodli dělat většinou 4-dílné minisérie, což je za mě výtečné rozhodnutí, které umožnilo dávkovat lepší příběhy. S postupem času tvůrci získali i odvahu a řeší zajímavější i odvážnější linky než jen věčné nahánění Dooku a Grievouse. V první sérii jsem si říkal, že Malevolence je dobrá linka, ale s Dathomirem z pozdějších sérií se to přitom vůbec nedá srovnávat. Kvalita linky kolem bratrů je o pár kategorií někde jinde. Seriálu ze začátku srážela i zmatená chronologie, ve které nebyl vůbec žádný systém a některým linkám dost ubližovala. Obecně jsou ale Clone Wars pecka, která baví a těším se až si někdy pustím ty nejlepší série ve správné chronologii znovu. Sedmá série sice ještě neskončila, ale nevěřím, že by můj názor nějak výrazně změnilo posledních 7 dílů, ale uvidíme. Každopádně CW je pro fanoušky povinnost a pro ostatní velmi dobrá seriálová volba. PS: 7 série je esencí Clone Wars. Slibný začátek, bídný prostředek a nakonec epické finále. Prostě klasika a pořád top záležitost.

plagát

Malé ženy (2019) 

Malé ženy jsou fajn film s výborným castingem a nadčasovou tématikou. Jako celek je to bohužel celé tak trochu nesourodé. Někdy tu máme propracovanou romanci, silné výjevy mezi sestrami i práci se zajímavými tématy. Jindy se film vleče nebo až moc spěchá či prostě znuzeně přešlapuje na místě. Děj není vyloženě předvídatelný, i když divák často tuší, co bude následovat. Samozřejmě příběh stojí a padá na předloze, která už byla napsána před nějakými desetiletími, takže některé jednání působí zvláštně. Postavy jsou občas hloupé a naivní, některé věci se dějí bez vysvětlení a dvě časové roviny jsou fajn, ale čas v nich ubíhá, jak se mu zachce. Vyloženě jsem se neztrácel, ale lepší chronologii bych ocenil. Jinak se jedná o příjemný film, který má přes své nedostatky, co sdělit a myslím si, že osloví diváky napříč generacemi.