Colby Sawyer

Je ironie, že odpudivý trailer na druhý střet Konga s Godzillou vyšel v době, kdy se v kinech objevil jeden z nejlepších blockbusterů roku, který je také o Godzille. Je sice náročné ho v českém kině chytnout, ale nakonec se mi to podařilo a tvrzení, že se jedná o nejlepší film s Godzillou, není ani v nejmenším přehnané. Minus One totiž není tolik o Godzille, ale o kamikaze pilotovi, který se stejně jako spoustu jeho spoluobčanů snaží vyrovnat s následky války. V podstatě se jedná o poválečné drama, kde se člověk zajímá o děj a postavy. V porovnání s americkou verzí, kde kvůli (ne)logice někdy bolí mozek, je to totální zjevení. Godzilla se objeví v prvních pěti minutách a místo otázek, které zpochybňují její existenci, tu máme směr, kde se řeší, co si s ní počneme. I přes nízký rozpočet funguje epika, protože Zilla je fakt ohromná i děsivá, akce suprová a u finále jsem měl husí kůži. Ten film je prostě vlastně velice realistický a bojuje se v něm hlavou, ne nějakými sci-fi blbinkami. Přestože konec je trošku laciný a předvídatelný, tak status jednoho z filmů roku rozhodně neohrozý. Hollywood už by se měl probrat, protože takhle se dělají blockbustery.

Nového Finchera jsem se po vlahých reakcích dost bál, protože druhého Manka jsem opravdu nechtěl, to se naštěstí nestalo. Killer má blíže spíše k Úkrytu nebo třetímu Vetřelci. V režisérově filmografii směřuje spíše ke chvostu než k čelu, ale průšvih to není. Fincher opět šáhnul vedle se scénářem, zatímco u Manka to bylo pochopitelné, tak tady si za to David může sám. Celé to je takové suché a občas to vypadá jak parodie. Řemeslně je to slušně odvedená práce, bohužel rámcuje něco zcela průměrného. Jo a taky nechápu, co na tom stálo tolik peněz. Příště už by zas mohl Fincher točit něco za míň chechtáků a hlavně pro kina.

Bohužel nad rámec wikipedie se tu nic navíc nedozvíme. Císaříková nezapře své dokumentaristické kořeny, ale právě ty jsou zřejmě důvodem, proč tu máme takového kočkopsa. Přestože by se mělo jednat o film inspirovaný životem, tak se to tváří jako dokument, který nic navíc neříká. Z dramatu zase chybí cokoliv, co dělá dramatický film filmem. Jemné náznaky tam jsou, ale většinou jde jen o prostá konstatování. Někdy chybí detaily (zranění bylo blbá náhoda, nebo důsledek přepracování?), psychologie postav neexistuje, rodinné drama končí u "z porna moc radost neměli" a třeba hlubší vhled do porno průmyslu taky chybí. Fajn je Aid Kidův soundtrack, ale nejzajímavější na filmu je fakt, že se zas po pár letech dostal do mainstreamové distribuce snímek s ratingem 18+, který je opravdu jen reklamní vábičkou, protože to je všehovšudy asi dvacet sekund, které Jejímu tělu nic navíc nepřinášejí. Z takovéhoto námětu šlo holt vytěžit mnohem víc, ale je fajn, že se jakž takž daří i něčemu jinému než další přitroublé komedii.

Dílo mistra po deseti letech logicky vzbuzuje velká očekávání, které většinou nelze ani splnit. Mijazaki tomuto hypu nejde naproti, protože si zvolil poněkud abstraktnější příběh, který divákovi dává velký prostor k vlastní interpretaci. Vícero filmů, které vytvořil, bylo rozhodně diváčtější a šly více “na ruku”. Myslím si, že až s odstupem pár let bude možné Chlapce a volavku pořádně zhodnotit, protože teď tomu chybí benefit oné nostalgie, kterou si s Mijazakim spojujeme. Nepochybuji o tom, že i z tohohle bude jednou klasika, jelikož tam všechno je. Od dechberoucí animace přes vtahující soundtrack až po příběh, který chytne za srdce. Jen je to celé možná až moc schované pod povrchem. Pro mě to na nejvyšší příčky Ghibliovek s největší pravděpodobností nevyšplhá, ale kdyby se takovýmto způsobem loučil každý mistr (pokud se opravdu loučí), tak by to byla fantazie.

Dokážu si představit, že ta prodloužená verze klidně může být za pětipalbu, ale kinoverze k tomu má daleko. I kdyby Ridley neprásknul, že tohle není ta "jeho" verze, tak by se bezpochyby objevily hlasy, že je to moc zrychlené nebo, že by to chtělo prodlouženou verzi jako Království Nebeské. Nabízí se otázka, když Scorsese může dostat tři a půl hodiny, tak jestli by stejná stopáž nestačila i Ridleymu. Tohle je především špatně pro kinematografii, když kina dostanou jen takovouto osekanou verzi. Aspoň nějaké speciální promítání té čtyřhodinové se mohly udělat, když kina zvládnou prodlouženého LOTRa. Takhle je Napoleon sled výjevů, které sice vypadají parádně, ale z velké části jim chybí kontext, pokud divák při dějepise nedával pozor, tak může být v některých chvílích parádně zmatený. Například návrat z Elby působí velmi random a širší evropský kontext v tu chvíli zcela chybí. Každopádně je to zábavné, když si vzpomenu na Exodus, tak oproti němu je Napoleon balzám na duši, protože u něj ani na chvilku neumíráte nudou, sice se občas člověk neubrání nadzvednutému obočí, ale nenudí se a hlavně takovýchto filmů se točí dost málo, takže je to pořád ještě filmový svátek, i když s výhradami.

Žánr young adult mě míjel, i když jsem byl cílovka, teď už x let nejsem, takže jsem ani nečekal, že by mě to mohlo chytnout. Pomineme-li zbytečnost celého projektu, tak je to celé vlastně ok. Nějaké romantické cringe momenty tam jsou, tento dystopický svět nedává smysl stejně jako v původní sérii a obecně tam chybí nějaká významnější výstavba ať už dějová či pozadí. Na druhou stranu to aspoň není žádná dojící série a jedná se o uzavřený příběh, který má prostředek, začátek i konec, což už taky není vždy pravidlem. Nemůžu tvrdit, že bych celý příběh předvídal, ale stejně tak i nepřekvapil. Bylo fajn vidět Dinklagea ve velkorozpočtovém filmu, i když nemá, co hrát. Blythe se snaží, ale nedá se říct, že by v původní sérii Hemsworth s Hutchersonem nasadili laťku, kterou by šlo nepřekonat. Zbytek je tak nějak nezajímavý stejně jako zbytek tvůrčího týmu, jo Lawrence je takový druhy Yates a taky by mohl zkusit natočit něco dobrého, ať mu nezůstane jen ten Constantine. Ale nebýt té nesmyslné délky, tak bych tomu asi i fandil, furt to je tak nějak lepší než velká část současného blockbusterového mainstreamu.

Tak po druhé sérii Loki definitivně skončil a opět ukázal, že MCU stále může být velice parádní. Nabízí se tedy otázka: Proč sakra tohle nebyl první film post-Endgame multiversové fáze? Jednak tomu seriálová forma škodí, protože kdybychom z Lokiho vzali jen to nejhlavnější, tak tu máme jednu z nej Marvel věcí. Bohužel je to seriál. Obě série v prvních půlkách přešlapují na místě a zbytečně děj rozmělňují, i proto mínus ta hvězdička, roztahané je to úplně zbytečně. Je politováníhodné, že tohle spousta lidí mine, protože je odradí první tři díly. Pro celý universe to děla medvědí službu, protože to je nejen napínavé, ale také to všechno tak trochu vysvětluje, samozřejmě v rámci možností těch všech časoprostorů. Navíc to postavě Lokiho dává druhý parádní konec, zřejmě ještě lepší než ten, kterým se vykoupil ve filmech.

Včera jsem viděl Marvels, které demonstrovaly, že se MCU hroutí. Den na to je tu finále a Lokiho, které je naprosto parádní a nabízí otázku, proč takhle povedené nemůže být všechno nebo aspoň většina. Škoda jen, že to zase tak zbytečně natahovali.

Nejhorší Marvelovka to není, DC srágory jsou ještě o level níž, ale sakra dobrý film to taky není. Nejlepší na tom jsou potitulkovky, které vyvolávají v člověku pocit, že příště už to bude určitě zas dobrý, protože vás většinu filmu bude hlodat, proč Marvel netočí radši Bladea, Fantastickou Čtyřku nebo milované X-Meny. Stejně jako u Black Widow nebo třeba Eternals na člověka křičí ta zbytečnost. Nikdo to nechtěl, v komiksech najdeme myriádu skvělých věcí k převedení na plátno no a my dostaneme tohle. Příběh je lame, plný cringe momentů, kde to vypadá, že plac navštívil unhinged Taika. Ústřední trio má fajn chemii, ale o nějaké smysluplné psychologii nebo vývoji nelze mluvit. Záporačka je vyloženě tragédie, kde její motivace je prostě to, že je zlá. Navíc má z neznámého důvodu po celou dobu psychopatický výraz a zuby připomínají smažku někde z nádra. Nevím, kdo Feigemu přesně přiložil pistoli k hlavě a řekl, že se pojede kvantita podle uměle vycucaných tabulek a na kvalitu sere pes. Dá se to přežít, ale už by Loki mohl celou tuhle fázi odpálit a začít znovu někde kvalitně.

Attack on Titan po dekádě skončilo a navždy zůstane jedním z nejvýznamnějších počinů audiovizuální tvorby. Nejenže to je seriál, u kterého jsem pocítil fyzickou neschopnost zvednout se od obrazovky, ale hlavně je to seriál, který ze mě udělal anime fanouška a ukázal mi krásy japonské tvorby včetně mangy, protože jsem na konec čekat nevydržel. Právě manga zůstane anime poražena, protože Isayama musel spěchat, zatímco MAPPA nemusela (a díky tomu jsme se dočkali bizáru v podobě “Final Season Final Act Part 2”) a dodala ještě lepší finále díky rozšířeným dialogům. Když se takhle zpětně podívám na plakáty a zavzpomínám na všechny ty zvraty a hlavně ten žánrový i narativní zlom, který to přineslo, tak se vlastně nestačím divit, kam až jsme se dostali. Přiznám se, několik slz na konci ukáplo a já jsem vděčný, že jsem si tuhle jízdu mohl prožít a doufám, že mě ještě někdy něco chytne jako Shingeki no kyojin.