Loki

Lokiho nakonec potkal podobný osud jako jeho oběť z prvních Avengers, agenta Coulsona – zemřel ve filmu a vrátil se v seriálu. V první třetině se musí Loki, toho času ještě nenapravený padouch z bitvy o New York seznámit a smířit s budoucností, jež ho měla čekat, se svou současnou situací i s více ranami pro jeho pýchu, než mu kdy mohl udělit Thor s přáteli. Protivníkem i parťákem pro toto sebepoznávání mu je agent Mobius Owena Wilsona, jenž dobře zvládá jak zábavnější, tak především i vážné scény. Hraje přiměřeně své roli i seriálu, v němž se objevuje, místo aby jen recykloval rozjívenou polohu ze svých starších komedií, což je něco, co bohužel není samozřejmé a třeba o Julii Louis-Dreyfus v předchozím Falconovi se to říct nedá. Výborná scenáristická práce jen máloco nechává mít pouze jeden smysl, jednu funkci, a tak třeba těžítka z Kamenů nekonečna jsou stejně tak zábavným gagem, jako zlomovým momentem Lokiho uvědomění si vlastní malosti a malichernosti svého prvotního vzdoru agentuře. Stejně tak hádka s Mobiem o tom, jestli si má nebo nemá stoupnout pro dramatický efekt své řeči, je nejen povedeným vtipem, ale také skvělou praktickou ilustrací jejich debaty o svobodné vůli. Později se už seriál nevěnuje introspekci bývalého asgardského zlosyna tolik a ne tak explicitně, nechává jej ale alespoň opakovaně nahlížet do pokřivených zrcadel v podobě různých jeho dvojníků. Wilsona jako Lokiho protějšek následně zastíní vynikající Sophia di Martino jako Sylvie, která s Tomem Hiddlestonem bez potíží drží krok a jejich špičkování je na seriálu snad tím nejzábavnějším. Kdo by to byl čekal, že seriálový Loki bude v jádru vlastně love story. Je to právě jeden intenzivní pohled, co naše hrdiny nakonec (zprostředkovaně) zachrání na ničeném měsíci, je to právě zamilovanost, co jindy ovládajícího se iluzionistu přiměje k nejvýraznějším projevům emocí. A co na tom, že jde o jinou tvář jeho samotného, k sebestřednému bohu falše se taková narcistní láska perfektně hodí. Stejně jako jeho opilá a sotva funkční metafora o dýce. Hudební podkres zajišťuje skvělý soundtrack, jež v sobě snoubí všechny tváře seriálu. A tak kombinuje futuristické zvuky thereminu a syntezátorů, klasické orchestrální aranže s důrazem na smyčce, staré skandinávské nástroje a také zvuky tikotu hodin. Vizuálně zase využívá jak futuretro stylizaci pro agenturu TVA, tak fantaskní stylizaci cizích světů a trochu asgardské estetiky. Po Halloweenu ve WandaVision navíc Marvel znovu našel funkční způsob, jak použít staré komiksové kostýmy, jež by jinak na plátně byly směšné. A je přiléhavé, že „klasický Loki“ je skutečně starý i jako postava. Samotné finále pak doširoka rozkopává dveře do dalších příběhů v MCU, tyto důsledky na sebe ale strhávají pozornost na úkor katarzí pro Sylvii i ostatní. Ti se naštěstí vrátí v druhé řadě, která na sebe snad nenechá čekat dlouho. (17.07.2021)

Naservírujte dyslektickým kokotům časové smyčky a paralelní světy od Dyznyho, a oni (furt ti samí), ač u tématicky podobných běžných vě-fa s naplno zapojenou míchou hystericky aplikují své wykydpedické znalosti časoprostoru, hledají v hovně nestrávené zbytky, kurví rejtynk dštíce síru, kolik tam našli „vjedeckích chip“, si tady budou slintavě cumlat palce a blahoslaveně ožužlávat leporela, bo přece Mrvel. Úsměvné. Musím ovšem připustit kapku antagonistické pocity, neboť, i když se jedná o zacyklený, sterilní popkornový kokotismus a je to vesměs nuda k posrání, po které by si Ódin patrně vypíchl i druhé oko, protože mu z Ásgardu udělali Assgard, jde rozhodně o dosud asi nejméně toxický i rakovinotvorný sériový zvratek plošně degenerativní provenience. Takže dva krásné rozškrábané puchýře. Jeden na Tfoubu Wilzna a druhý za to, že Loki není negr. Zatím. (04.08.2021)

Je ironické, že u seriálů se mluví o jejich potenciálu oproti filmům v mohutnosti příběhu - přitom u Wandavize i Lokiho platí, že to mohly být dobré filmy, ale byly natažené na seriály, které velmi záhy nemají o čem být a každý aspekt bolestivě natahují tak dlouho, až se odhalí jednak celková nepromyšlenost konceptu, na kterou by u rychlého filmu bylo možné nemyslet, jednak povrchnost postav a zápletek. (15.07.2021)

Loki je riskantný krok od Marvelu. Chápem ľudí čo ho budú milovať, chápem ľudí ktorým nesadne. Je odlišný, často bizarný, uletený, zvláštny a dosť stojí na nečakaných zvratoch. Nevyhol sa klasickým seriálovým chybám, nie každá časť je rovnako dobrá a veľa krát sa dej zbytočne naťahuje.(Toto platí skôr v 1.sérií). Najväčšie prekvapenie bol pre mňa Owen Wilson, dlhé roky ho nemusím a konečne som od neho dostal postavu ktorej som to žral. Od filmov je seriál oveľa viac komornejší, no stále osudový a dôležitý pre budúce smerovanie MCU. Bavil som sa, ide o niečo úplne iné ako som čakal, scenár je prekvapivý, prostredie originálne a Tv produkciu nie je poznať. Loki je miestami úplne iná postava ako predtým a ajkeď mi to to začiatku vadilo, na konci sa Tom Hiddleston stal mojím obľúbencom. A to by som pár rokov do zadu určite nepovedal. Toto musím Marvelu uznať ako nečakaný úspech, chytľavý a zábavný, v 1. sérií mierne pomalejší, v 2. mierne zložitejší, ale s tajomnou zápletkou čo odkrývate postupne a baví vás to. 1.séria  7/10  2.séria  8/10 (01.08.2022)