-bad-mad-wolf-

Když polodementní blockbuster začne žrát steroidy, sjíždět lajny koksu a sem tam k tomu přihodí čtvereček pod jazyk, vyleze z toho Nové impérium. Svítící japonská ještěrka s citlivým megaopičákem tentokrát doběhnou do finále, jež objevuje nový level pojmů "digitální bordel" a "vypnutý mozek". Jsou dost zábavní, jelikož se bez přestání něco děje - a tím myslím opravdu bez přestání. Od začátku až do samého konce jsou na diváka vrhány nové příšery, postavy, místa a situace, mezi něž patří mj. dentální práce na stometrové opici nebo krájení egyptských pyramid. Příběhem se nikdo moc nezabývá a naštěstí se nikdo nepokoušel ani o aktuálně tolik populární tříhodinovou stopáž, takže příběh outsiderského děvčátka rozjetý vlak nebrzdí a občasné vysvětlování dění na plátně si vesměs vystačí s několika větami. No, vysvětlování... příběh je nepřekvapivě monumentálně debilní, nedává prakticky žádný smysl a koneckonců i pohyby a dopady obřích monster vůbec nekorespondují s jejich velikostí - což je fuk, film si je toho dobře vědom. Triky jsou tak nějak adekvátní; spíš než ony zaujme atraktivní práce s barevnou paletou. Vyšší hodnocení ze sebe ale nevyškrábu - na to by tenhle crossover potřeboval nápaditější režii, větší odvahu a taky méně přítomnosti vedlejší vtipné postavy, která není VŮBEC vtipná.

Docela zdařilé cupitání po husí kůži arachnofobikově. Pohyby osminohých teroristů jsou vzácně přesné a film vedle očekávatelných situací nabízí několik skrytě vtipných momentek (hysterický lov koupelnového vetřelce). Obstojně funguje i sociální drama méně přizpůsobivých obyvatel jedné špinavé bytovky, jimž člověk snadno odpustí zdržující emocionální výlevy. Hůře odpustitelné je ovšem kokotské chování pánské sekce přítomných, jejichž zásluhou nezřídka fandíte spíše nakrknutým členovcům. Kupodivu mi nikterak nevadila absence vysvětlení pavoučí přemnoženosti a monstróznosti - ono je to takhle nakonec lepší, než se dívat na miliontou verzi bajky s názvem "Kterak se pavouček toxických sraček nabumbal a jal se vyhlazovat nejbližší vidlákov".

Celkem realistická odpověď na otázku, proč člověku trvalo tak dlouho, než se přemnožil, kolonizoval předlohu glóbusu a přestal požírat svoje mrtvé kamarády. Zdejší prehistoričtí obyvatelé sice zjevně znají holicí strojky, mluví podezřele moderně a nosí precizně padnoucí kožené oblečky, tvůrci kolem nich ale celkem schopně křešou atmosféru i napětí a postarali se o to, aby závěr filmu byl zajímavější než jeho úvod (což je vždy výhra). Bubákování ve tmě tvoří paradoxně nejnudnější složku filmu (temný les - cosi se pohne - vyděšené tváře - temný les - cosi se pohne - vyděšené tváře), mnohem zajímavější je celkový primal fear koncept (pudový strach z nepoznaného v časech, kdy byl pro člověka nepoznaný téměř celý svět) a jeho zdárné vyjádření. Kořeny všech válek, vyhlazování a emocemi znetvořených dilemat v oblasti poznávání mají kořeny hluboko v pravěku a jejich jednoduchost je pro demonstraci uvedeného ideální. Uvítal bych produkčně i obsahově bohatší remake. P. S. V komentářích k nalezení hotová esence pojmu "papouškování" - o horor tu totiž jde až v poslední řadě a smysl přirovnávání k Predátorovi chápe patrně jen ten, kdo s ním přišel první.