Nathalie

Nejlepším dílem Ivana Reitmana je...jeho syn Jason:)

Nevadí mi patos. Ani armádní ideologie. Ani roztřesená kamera. Ani cílení na hráče videoherních stříleček. Ani nudné usmrcování. Vadí mi jen ta všudypřítomná, všeobjímací, smrtelná nuda. Jeden z filmů, se kterým jsem dokonale inkompatibilní, žádný úsměv, žádná emoce, žádné naštvání, žádné eye-candies, žádná mentální stopa, prostě nada. Jakoby nikdy neexistoval. Což je unikát, z kterého filmu odejdete jako tabula rasa? :-)

Jakou roli v nasich zivotech hraje nahoda? Jsou nase volby determinovany? Je svobodna vule mytus? Je laska to, co prepisuje stvoriteluv computer? Videla jsem v posledni dobe zajimavejsi philomanci? Bezpecne znam odpoved jen na posledni otazku- nikoli.

Přístup balvana Franca k Oscarům by se dal charakterizovat takto: Frankly, my dear, I don´t give a damn. Ve 127 hodinách mu odpadla ruka, tady evidentně ústa a mozek. Anne Hathaway zas působila jako postava Rachel Berry z Glee, klubko nervózní energie, které se (bohužel) nedá vypnout. Jako kdyby si každý z nich vzal jinou drogu. V kombinaci s několika podivnými kolážemi to byl největší moderátorský výbuch poslední dekády. Mládí vzad, geronti /nebo Gervais nebo klokan Jackman/ na pódium. /originální verze/

Ačkoli je hlavním nehrdinou koktající král, tenhle film se ani na okamžik nezadrhne. Znovu se mi potvrdilo, že chytré konverzační drama v sobě může nést několinásobně víc napětí než tucet thrillerových lekaček.

Dechberoucí piruety po mrazivém, dokonale naleštěném povrchu. Jenže Aronofského představa lidské psyché je (jako obvykle) příliš mělká. A až bolestně černobílá.

Pokud tohle měl být korunní důkaz, že Katie Holmes umí hrát a Josh Duhamel není jen prázdným hezounem, pak Vám musím oznámit, že proces proti nim i nadále pokračuje.

Dlouhé vlasy, krátké vedení, těžká pánvička a lehká ironie. Rozkošná pohádka o kleci ze zlatých vlasů, v níž je bezbranná dívka Rapunzel vybavena kromě ošklivého jména i neobratnou ninjovskou taktikou, donebevolající naivitou a touhou najít si to své místo pod hvězdami. A zároveň pozná, že s milovaným člověkem po boku jsou hvězdy zářivější a svět barevnější, i když je to lump, co si ji vůbec nezaslouží. Nicméně v kontrastu s její matkou je každá bytost mužského pohlaví vysněným princem na bílém koni. :) P.S. Toho čmuchajícího psokoníka chci domů. (viděno v originále)

Předražený ekvivalent instantního fast foodu. Až na to, že si oba herci myslí, že když budou mluvit extrémně pomalu, napodobí hvězdy zlatého plátna jako Granta a Hepburnovou. Ve městě, které se potápí, se ale prohání dvojice retardovaných loutek s prošlou záruční dobou. Divák tedy paradoxně čeká, až konečně zmizí z plátna a objeví se tam někdo, kdo z karikatury své postavy alespoň nějakou jiskru vykřesal. Jako Paul Bettany, Timothy Dalton nebo Rufus Sewell. Což v praxi znamená, že ze 103 minut je snesitelných zhruba třináct. P.S. Nominace Deppa a Jolie na Zlaté glóby v herecké komediální kategorii je ostuda desetiletí. Zasloužili by shnilá rajčata. Nebo Zlaté maliny.

50% Cizí dítě ve společné péči dvou protikladů může být zábavná podívaná, pokud je dítě obdařeno vnitřním voice-overem, který posílá do háje všechny okolo jako v Kdopak to mluví. Jenže tohle nemluvně ale nemá pro děj filmu žádný smysl- prakticky nemluví, roztomilostmi neplýtvá a jeho roli ve filmu by lépe ztvárnilo štěně labradora jako v Marley and me. Katherine Heigl zvládá svoje role upjatých husiček natolik přesně, že se neodbytně vrací myšlenka, že tyhle blonďaté control-freaky vůbec "nehraje". Josh Duhamel má ten typ toho prázdného rošťáckého charakteru, na který se dobře dívá- a nic dalšího za ním není. Proč tedy mířím relativně vysoko? Ve scenáristickém týmu byl zjevně jeden talentovaný pisálek, který do banálního plastikového marastu kolem nasypal ostrou dávku hlášek a verbálních přestřelek. Ze života, jak ho známe. :)