alchac

No to mi ho teda vyndej! Z důvodu účasti členů Thorovic famílie jsem očekával další blivné Vyprštění (zde toliko s kašpárkujícím XXXL Gladiátorem na vrh) a naprosto překvapeně jsem dostal dost možná nejlepčí akčňák poslední pětiletky! Zápletka je sice jak vystřižená z mnou stále celkem oblibované Moderní Warfáry, kvůlivá čemuž jsem neustále šmátral na klávesnici na WSAD, kdykoliv se mladší Šunkomeč zatoulal někam, kam podle mě neměl (a hajzl navíc nereagoval ani na tlačítko „fire“), nicméně provedeno naprosto excelentně, akce je akční, bojová choreografie bojově choreografní, porážkoví Rákosníci nejsou příliš asfaltoví a dokonce i roní krev, ústřední hadrová hlava řádně odporná, Vrána na telefonu tomu dodává i přes mohutné panděro charismatický šmrnc a vůbec to má ten správný říz v duchu nejlepších RamboPredátorózních tradic – pročež zde opravdu netřeba šetřit superlativy a pěticípými! Na lože tedy dnes půjdu zase jednou s širokým úsměvem a dokonale ukojen.

Tihle kokoti na sněhu, nebo spíš na něčem daleko výživnějším, se sice zpočátku jeví jako taková sice pitomoučká, ale jinak celkem stravitelná oddechová komediální blbinka, kterou vskutku mohli být, kdyby Tikka po slabé půlhodince nepřisypal do hrnce nějakou opravdu výživnou duhovou masalu, nezamíchal to jednorožčím rohem a následně výsledný pokrm neservíroval jako hlavní chod skupinové agitační tranzistorové psychoterapyje, u jejíhož sledování jsem ve chvílích, kdy jsem se asi měl smát, zachovával takový pokrfejs, že vidět mě Eflek, okamžitě ukončí nehereckou kariéru, a jejíž klíčové oselství by se dalo shrnout jako „je úplně jedno, jaký jsi beznadějný zoufalý pablb, prostě z toho měj radost!“ A já tedy plně v souladu s tímto vrcholem zenové moudrosti uděluji zasloužený plný počet. P.S.: Dost by mě zajímalo, co to vlastně Fassbender v poslední době hulí.

Oproti předchozí Ďáblově lsti již dr. Runa prakticky nekašpárkuje, příběh více strhává a méně hluše lavíruje a prostředí pražského podzemí mi přišlo také o něco kulantnější. Ovšem prim tu z mého pohledu opět hraje ústřední dvojice Dvořák & Geislerová, jejichž vzájemná buddy chemie opět funguje tak skvěle, že člověk u jejich dialogů snadno překousne i občas přespříliš na sílu tlačenou sázku. Docela mě mrzí, že tihle dva nedostali s Ivanem šanci ještě v další minisérii, která by tak aspoň zase jednou mohla být vítanou protihodnotou za veřejnoprávní výpalné. K absolutní spokojenosti mi tentokrát chybělo jen to, že finálnímu rozuzlení se přece jen nepodařilo schovat „drobné“ alogismy ani za svým mohutným nadpřirozením.

Ajer potvrdil žumpoidní trend i v tomto pokusu o další recyklát Honzy Chuje (akorát tady mu asfaltoví padouši nekuchli štěně, ale vykostili bábu a navrch mu rosmrtali úly), u něhož ta absolutní nezničitelnost vadí daleko méně než bezskrupulózní „dějové“ oslí mostění, které je vydáváno na odiv takovým způsobem, že divák naprosto nemá pochyb v tom, co si scénářiťsta (aha, teď vidím, že stejný neumělec páchal podklad i pro čtvrté Expendebily, tím se to vysvětluje) myslí o jeho inteligenci. Chudák Jasoň měl co dělat, aby to udržel tak tak nad hladinou septiku.

Tradičně netflixovsky pitomý (blbé je to vskutku jen o trochu méně než např. Zachariášova Měsíční Rebelka), přeslazený, přesluníčkovaný atd. příběh amorem postřeleného Mij-Ka Ďu-Šííí-Na zachraňujícího svou lásku ze spárů šíleného MUDr. Mengelštajna. Naštěstí aspoň jeho parťák, Hodný, zlý a nerudný zKundysyn, je vcelku sympaťák a jako vždy velmi schopný fyzioterapeut, kterému jeden klidně uvěří i toho aligátora, a jak je v zemi kimči zaslíbené dobrým zvykem, je to řádně plnokrevné a bojově choreograficky docela kvalitní, takže jako uležet se to celkem dalo.

Tenhle Ranr je sice místy Bledý více, než by mu to slušelo, resp. na můj vkus se zbytečně stydí pořádně ukázat svého Dicka, nicméně kvalitního sci-fi, které není jen přebarvičkovanou pohádkou pro požírače pražené kukuřice, ale je hodno svého žánrového označení, je v posledních letech silný nedostatek tak nějak globálně, přičemž v našich luzích a hájích pak jde o úkaz tak vzácný, že to už spíš jeden narazí v MHD na dobrotivého altruistického slovenského miliardáře. Z toho důvodu tedy velkomyslně odpouštím většinu drobných vad a nedodělků a uděluji čtyři celé, byť připouštím, že příčinou bude možná částečně i odkrvení mozku způsobené silně hypnotickými horními partiemi Hrobovic Andy.

Pohádka o tom, kterak se Kalvera s Nekromongery vydal rekvírovat píci v Gándhíovicích nad Sluníčkovou a nedopatřením při tom nasrali slečnu Obi-Wan Brynnerovou, která s kreténským Sancho Panzou v zádech následně odcválala schrastit po galaxii Sedm dementních za účelem řádného Hovězdného zválkování agresorů, což jim v závěru „velepřekvapivě“ zkomplikoval (pozor, přítlačné křídlo!) Hoň Sólo, je jasným důkazem, že uvařit výživný a chutný ajntopf opravdu nezvládne úplně každý. Byť mě docela nemile překvapilo, že do sorty kuchyňských neumětelů tedy musím po zhlédnutí zařadit i dříve oblíbeného Zachariáše. Vykuchat z tohoto kusu všechny pozérsko patetické kydy, učebnicovou demonsraci artritické neakční antichoreografie a vůbec celkově absolutního scénáristického mentálního vakua, mohly z toho být takové docela hezké závěrečné titulky.

Il grande prudenzio. Ani by mi tak nevadilo, že je to ušito podle jednoho z nejohoblovanějších akčně thrillerových mustrů, nicméně to by provedení nesmělo být takové, že úvodní hodinku tohoto z 90 % němého filmu divák pouze vzdoruje spánku a ve zbytku stopáže protáčí oči nad zfilmováním jakési značně debilní videohry. Sice jsem nečekal víceméně nic, leč dostal jsem ještě méně.

Je to sice nepříliš invenční, nepříliš překvapivé, nicméně řemeslně obstojně zpracované, ergo v podstatě nenudící a navíc díky úvodu Honzovi Tesařovi musí fandit snad každý, kdo se někdy nevědomky nachomýtl v obchodním centru v době výprodeje a šťastně vyvázl jen s pohmožděninami či lehčím PTSD.

Tím Lynčem v obsahu opravdu nebylo vyhrožováno nadarmo, neb šlo o vskutku velmi zvláštní počin, ve kterém sice muselo hrabat i té dechovce v gramofonu, ovšem jinak je to celkem ukousávací nepříliš záživná nuda. Herecky ovšem vynikající, to nemohu říct. Takže i s přihlédnutím (přičuměním/přislintáním) k Páje v upnutém tílku za sumasumární slabší trojici.