Galadriel

Příběh, který už jsme sice několikrát viděli, ale podaný čistě, odlehčeně, z velké části velmi komorně a hlavně s tak dokonalým audiovizuálem, že jsem prostě spokojená a po dlouhé době mě zase někdo dokázal přesvědčit, že sci-fi stále žije.

Rebelka je, stejně jako ostatní Pixarovské počiny, technicky dokonalá a nápaditá v detailech a stejně jako Disneyovské filmy patřičně uhlazená a předvidatelná. Už neposouvá žádné hranice, nevymýšlí nové světy, ale i to v tomhle případě stačí na nadprůměr v dnešním animovaném filmu. Vedlejší postavy a dětské vtípky nejsou trapné, narozdíl od takového Turba a na (moje oblíbené) keltské fantasy prostředí vypiplanané do nejmenšího detailu je prostě radost pohledět. Navíc hlavní hrdinka je sympaťačka až na půdu a film ani na vteřinu neztratí spád.

Nesplněná očekávání... Náboženský úvod působil jak z nějakého nepovedeného agitačního videa, až jsem si říkala, že jestli v podobném duchu bude i zbytek filmu, dvě hodiny ho určitě nevydržím sledovat. Naštěstí byl začátek brzy za námi a nastoupila odyssea s tygrem na moři, která byla místy velmi napínavá, vizuálně bezesporu neskutečně zajímavá a líbivá a jako taková by jistě mohla fungovat i sama o sobě. A fungovala by mnohem lépe, než zabalená do rádoby duchovním přemítání a hledání boha. V tomhle balení nevím, co tím chtěl autor vlastně říct. Závěrečné "A bylo to opravdu tak?" také celkovému dojmu nepřidalo a jako celek to na mě celé působilo dojmem krásného vizuálního díla, které vzniklo opravdu jen a pouze pro to, aby bylo krásné (a ve 3D asi ještě krásnější).

Nudný a předvidatelný milostný příběh s toporným Affleckem a sympatickým Hatrnettem je střídán perfektně natočenými akčními scénami - tím jediným co Michael Bay umí. Ty ale nedokážou zaplnit téměř tříhodinovou stopáž, takže jsou střídány nudnými pasážemi s prázdným povídáním plným neuvěřitelných a velmi kýčovitých dialogů. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že tenhle film fandí válce a americké armádě víc, než by bylo zdrávo a ani trochu se mi to nelíbí.

Perfektní audiovizuální stránka, zajímavý námět, ani krásně temná a tajemná (a díky tomu i rychle odsýpající) první polovina filmu ze mě nedokázaly dostat pocit lehce promarněné šance a hlavně velmi špatného scénáře. To tajemno, kdy není nic vidět a člověk jen sedí zaražený strachy do židle, to Ridley umí. Stejně tak nadhazovat chytré otázky, které si může bystrý divák zodpovědět sám, ale ten méně vnímavý asi nebude nadšen, že nedostal pointu naservírovanou na zlatém podnose. Bohužel ale druhá polovina sklouzává někam do hlubokých béčkových vod, co se příběhu a chování postav týče, a dokázala mi zkazit poměrně dobře rozjetou podívanou. Je to velká škoda, protože našlápnuto bylo, ale dotáhnout do zdárného konce se nepodařilo.

Takovou audiovizuální nádheru a poctivé vyprávění, které Scorsese předvedl, už jsem hodně dlouho neviděla. Jak lépe připravit poctu největšímu rannému filmovému inovátorovi, než dalším filmem plným záhad a tajemna. Tepající prostředí pařížského nádraží vám od první minuty vtáhne do děje, do říše snů a na další dvě hodiny nenechá oddychnout.

Tenhle výborně natočený a ke konci značně napínavý dokument bych nedoporučila jen milovníkům a tanečníkům irského tance, ale každému, kdo chce poznat něco nového a zajímavého. Stejně jako já se ráda podívám na zajímavý film třeba z prostředí baseballu, o kterém nic nevím, stejně tak si myslím, že Jig je natočený tak, aby mohl zaujmout i nezaujaté diváky. Sledujeme příběh několika tanečníků, jejich trenérů, rodin, posloucháme, co všechno děti i jejich rodiče musí obětovat pro to, aby byli možná ti nejlepší na světě. Popravdě by mě docela zajímalo, jak filmaři vybírali ty, o kterých natočí jejich cestu na světový šampionát a jestli třeba neměli v záloze ještě další adepty a pak nevybrali jen ty nejzajímavější. Nicméně cesta z drsných tréninků vede až na šampionát do Glasgow, odkud i někteří z nejlepších musí bohužel odejít poraženi v nervydrásajícím souboji.

Surrealismus žije - aneb do nechutných extrémů dovedená parodie na všechny katastrofické filmy světa. Je to odporné, drzé a odvážné, ale úplně si nejsem jistá, co tím chtěli tvůrci vlastně říct.

Perfektní atmosféru a zajímavé zobrazení současné americké mafie (která je reálnější, než si většina lidí připouští) v mých očích kazí zejména nesmyslně nechutné scény vražd a doslova "poprav" - už se mi dlouho nestalo, že bych musela odvracet zrak od televize, ale Drive to dokázal. Napětí se dá ale krájet (hlavně hned v úvodní scéně) a tichý hrdina Ryana Goslinga rozhodně zaujme, ale jako celek to tak trochu vyšumělo v mých očích do ztracena. Což dohormady s pro mě samoúčelným extrémním zobrazením násilí (pohled na rozdupanou hlavu bych opravdu vidět nemusela a nemyslím si, že by filmu dodal nějakou přidanou hodnotu) hodně silně sráží výsledný dojem. Moje značně přehnaná očekávání nebyla splněna a o to větší je pro mě zklamání z díla, které je originální, opravdu pěkně natočené (co se týče audiovizuální formy), ale na můj vkus hodně roztahané a prostě a jednoduše mi nesedlo.

Velmi nenáročná akční komedie, nicméně bohužel komedie asi v úplně jiných místech, než bylo tvůrci zamýšleno. Naivní příběh, velké výbuchy, spousta krve, plané silné hlášky... Ovšem obnovením klasického akčního žánru bych to nenazvala ani náhodou. Chybí tomu ta naivní béčkovost osmdesátek a velmi nedotažené počítačové triky mi k drsnému akčňáku seděly ještě míň, než plastický Sylvester. Rozleptaný Rourke je slabý odvar toho, co ze sebe dokázal udělat slavný Sly, který se snaží být tak drsný, že už se ani nedokáže usmát, ani srozumitelně mluvit, i když se snaží zuby nehty být strašně cool a sází jednu drsnou hlášku za druhou. Takhle si opravdu nepředstavuju stárnoucí akční legendu snažící se o důstojný odchod (nebo ne?). Rozhodně jsem se ale nenudila a musím tvůrcům přiznat že přes to všechno, co filmu vyčítám, je to nejlepší akčňák, který jsem za dlouhou dobu vyjma Jamese Bonda viděla.