sedm.1

Že se bude jednat o dost neobvyklou podívanou jsem očekával, co jsem ovšem rozhodně neočekával, tak to že mi poměrně nečekaně sedne a že mi ty dvě hodiny ve společnosti toho nevšedního milostného párečku docela uběhnout. Paradoxní je každopádně fakt, že největší výhradu mám v podstatě k tomu, kvůli čemu jsem dal vůbec této podívané šanci, a to k poměrně zvučnému obsazení, kdy na mě celé to ústřední trio herců působilo neuvěřitelně nesympatickým dojmem, jejich výkony mě připadaly opravdu nepřesvědčivé a prostě mě ty jejich ksichty vadily a za celou dobu jsem se na ně nedokázal vůbec naladit. Jinak se ale jedná o film výrazný a nápaditý, taková svérázná romantika tu jednoduše ještě zkrátka nebyla a fakt mě dokázala zaujmout. Tempo to má nicméně více než vlažné, což v tomto případě ale zas až tolik nevadí, tedy na rozdíl od nefunkčních emocí, což vadilo dost, naopak atmosféra se ale povedla určitě na výbornou, a fajn je i nepředvídatelný dějový vývoj, který dokáže několikrát překvapit, a to i díky pár docela nekompromisním a poměrně odvážným scénám, které zde sehrávají opravdu významnou osvěžující roli. Závěr je pak poměrně silný, což lze též určitě připočíst k dobru, takže zkrátka ten film je originální, v dobrém slova smyslu zvláštní a rozhodně ne určený pro běžné publikum, rozdílné a rozporuplné reakce na něj jsou pak naprosto pochopitelné, a co se tedy týče přímo mé osoby, tak mě svým způsobem zaujal, nicméně jestli se jedná o snímek k doporučení, tak to si upřímně nemyslím.

Já tady nemám v souvislosti s touto Godzillou prakticky co řešit, pro mě se jedná o naprosto ryzí pecku, pět * jak vyšitých a dech beroucí zážitek, který ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Já prostě miluji tyhle monster destrukce, i když se tedy musím přiznat, že této japonské verze jsem se trochu bál, ale mé obavy byly sfouknuty jako svíčky hned během úvodních pár minut a pak už jsem byl jen jako v ráji. Co mám chválit vlastně dřív? Popravdě musím pro mě překvapivě jako první jmenovat zápletku, na které podobné filmy tedy rozhodně nestojí, tady je to ovšem jinak, zde se celý ten příběh kolem Godzilly povedl doslova na výbornou, a i když jde v podstatě o poměrně jednoduchý a přímočarý příběh, tak i přesto v něm funguje všechno, spád, napětí a především úžasné emoce, kdy jsem si navíc opravdu upřímně oblíbil hlavně ústřední pár, kterému jsem přál šťastný konec, ale i ostatní postavy tu jsou prostě fajn, a to nejen i díky skvělému castingu, ale i díky vážně nečekanému odproštění se od tradičního asijského přehnaného afektovaného chování, díky čemuž to nabralo i na mnohem větší přesvědčivosti a empatičnosti vůči všemu a všem. Skvělá je jinak ale i syrová a bezútěšná poválečná atmosféra zdecimovaného Japonska, no a co se týče samotné Godzilly a vlastně s ní spjaté akce, tak i zde musím dát jednoznačně palec nahoru, kdy sice může někdo kritizovat kvalitu a velkolepost efektů, s čímž já ovšem ani náhodou nesouhlasím, mě veškeré ty destrukce a řádění Godzilly přišli naprosto parádní a především to beru i tak, že se jednalo hlavně o poctu té původní japonské Godzille, kde platily trochu jiná pravidla, a i to se povedlo též na jedničku s *! Japonská Godzilla u mě zkrátka zabodovala na naprosté maximum, já jsem z tohoto filmu absolutně nadšený ve všech ohledech a mohu jen každému doporučit, jelikož to stojí vážně za to!

Barvy zla: Červená je kriminálka, kterou sice na jednu stranu musím skrz naskrz označit za velice průměrnou a rozhodně ne příliš výraznou podívanou, na druhou stranu si ale opět nemohu odpustit popíchnutí do naší kinematografie, vůči které je tento film i tak úplně jiný level a fakt můžeme všichni jen závidět, jak moc jsou naši severní sousedé v tomto druhu umění jinde. Nářkama nic ale nezměním, takže k filmu samotnému. Nejlépe bych to chtěl asi popsat tak, že v ani jednom ohledu není tato krimi špatná, zároveň ve všech těch ohledech se ovšem ale nejedná ani o nic, co by diváka úplně posadilo na zadek, jinými slovy, vše má své pro a proti. Zápletka tedy není nudná, má svižné tempo, sem tam nějaké to napětí a nějaký ten zvrat, a i samotné vyšetřování pak působí docela přesvědčivě, takže po této stránce ok. Na druhou stranu mě ovšem rozhodně zamrzelo, že celý případ je vážně předvídatelný, k čemuž navíc vůbec nepřispěje ani odhalení vraha v podstatě už v půlce filmu, a i když pak bylo v závěru přidáno ještě další odhalení, tak i to nepůsobilo nějakým šokujícím způsobem, jelikož i to tak nějak viselo ve vzduchu, takže tvůrcům se tu prostě příliš po celou dobu nedařila hrát s divákem ta osvědčená Hra na vraha, což považuji u tohoto typu filmu docela za zásadní problém. S atmosférou je to pak jako na vážkách, chvílemi nekompromisní a mrazivá, chvílemi naopak zcela nepřítomná, emoce tu jinak za mě nefungovali bohužel vůbec, a co se týče postav, tak vesměs byly trefně obsazené, sympatické, zároveň ale nikterak výrazné a prakticky žádná z nich na sebe nedokázala strhnout nějakou větší pozornost. Ve výsledku se tak skutečně jedná o sice funkční a působivou kriminálku, která ovšem nepřináší opravdu nic ojedinělého, či natolik výrazného, aby o ní bylo potřeba mluvit na každém rohu. Prostě pěkný průměr.

Řezník Xavier Gens pro mě byl vždy zárukou zábavné podívané, a ani Farang není výjimkou, i když to šlo v mnoha ohledech udělat nejspíš divácky ještě atraktivnější, nicméně já beru i v potaz fakt, že filmy tohoto tvůrce prostě nedisponují vysokými rozpočty a tak vlastně s tím, co má pan Gens k dispozici, tak z toho vždy dokázal vytáhnout docela slušnou divočinu. U Farang každopádně nejvíce snižuje jeho kvalitu zápletka, která je fakt hodně tuctová, nenápaditá a navíc minimálně v první polovině i chvílemi dost nudná, a to samé pak platí i pro většinu postav, které nelze označit jinak než jako nevýrazné, nezajímavé a působící kompletně jako přes kopírák, nehledě na to, že ústřední záporák je tu pak odfláknutý úplně, to vážně nebyl důstojný soupeř. S atmosférou je to pak tak nějak na hraně, díky upocenému a nehostinnému thajskému prostředí ji ale přeci jen považuji spíš za působivou, a napětí tu jinak kvůli předvídatelnému dějovému vývoji nefunguje vůbec, to bych ovšem zrovna v tomto typu filmu zas až tak nehrotil. Nyní ale již k pozitivům a ty mě oslovily zatraceně hodně, no a na prvním místě samozřejmě nemohu zmínit nic jiného, než to na co jsem se těšil nejvíc a co jsem v podstatě i vzhledem k jménu pana režiséra očekával, a to opravdu brutální a efektní likvidace soupeřů, kde se s tím ústřední hrdina vážně nesere a chvílemi to jsou vážně dost slušný jatka, což já velmi, velmi rád. Na druhém místě pak figuruje samotná akce, zde tedy převážně v podobě full-contact soubojů, kterých tedy bylo sice upřímně o dost méně, než jsem očekával, ovšem když už se přeci jen dostaly ke slovu, tak pro mě představují velkou parádu, choreograficky zábavná, přehledná, adrenalinová a jak jsem již zmiňoval, fakt nekompromisní řežba, a třeba konkrétně taková bitka v závěru filmu ve výtahu, to byli doslova ORGIE pro mé oko a duši, prostě neskutečný nářez a opravdu je jen škoda, že podobných pasáží zde bylo tak málo. No a nakonec určitě musím pochválit i představitele ústřední postavy, který sice možná hrát moc neumí, ale ta jeho nasranost to tu vyvážila více než dostatečně, navíc byl v té roli přesvědčivý, výrazný a prostě mě tím svým likvidačním ksichtem fakt bavil. Já bych zkrátka za posledních zhruba dvacet minut napálil této podívané nejradši plný počet *, protože to byla fakt šílená jízda, jenže nemohu, jelikož těch předchozích sedmdesát minut zas až taková zábava není, nicméně jako přímočaré, krvavé akční béčko funguje a působí Farang stejně dost dobře a já jsem tak ve výsledku určitě převážně spokojený.

Akční nářez? Ale no tak! Jeden souboj uprostřed filmu, druhý v závěru, to fakt nemohu považovat za akční nářez, nehledě na to, že ani jeden z těch soubojů není choreograficky ani výrazný a ani zábavný, prostě takové dvě syrovější bitky, které nabízí každé druhé lepší béčko. Příběhově se pak jedná o rutinní, naprosto nenápaditou a předvídatelnou revenge podívanou, v tomto případě tedy sice ozvláštněnou o indické prostředí a jejich tradice, aby to ovšem nějak změnilo výsledný dojem k lepšímu, tak to se za mě též vůbec nepovedlo, i když abych zase jen nehanil, tak to nehostinné prostředí podporuje poměrně vydařenou potemnělejší atmosféru, která tu patří k tomu ojediněle lepšímu ve filmu. Jednotlivé postavy pak mohu též jen těžko označit jinak, než jako tuctové a nezajímavé, a to včetně ústředního mstitele, který se navíc chvílemi chová jako vážně silně nevyrovnaný jedinec, co by potřeboval studenou a do klece, a co se týče záporáků, tak ti tu jsou zas pro změnu podáni tak jednoduše a ploše, že je divákovi ve finále úplně jedno, co a jak provedli a jak to s nimi dopadne, jelikož se o nich stejně nedozví vůbec nic. Tvůrci se jinak snažili celý film prošpikovat doslova skrz naskrz i emocemi, které tu ovšem také vůbec nefungují a film nenabízí ani žádné napětí, prostě těžko tu hledat něco, co by mě dokázalo opravdu oslovit. Dav Patel si zkrátka napsal a natočil svůj zřejmě vysněný projekt, ve kterém si zároveň zahrál i hlavní roli, což je sice pěkné, ale že by se jednalo o podívanou, co by ho měla posunou do vyšší ligy, tak to za mě ani náhodou, jelikož pro mě Opičí muž představuje prostě jen průměrný, ničím výrazný a vybočující akční béčko.

Přestože tento prequel hodnotím jen průměrnými 3*, tak si z něj odnáším převážně skutečně jen pozitivní dojmy, a jediný důvod, proč ve výsledku dávám jen ty 3*, tak to je za opravdu ne zcela povedenou zápletku, které chybí jednak větší záživnost, ale především nějaký výraznější ústřední nápad, jelikož tohle mi totiž přišlo jen jako takový narychlo spíchnutý, poslepovaný sled scének, vykradených z jiných, žánrově podobných filmů, tedy jen s tím dodatkem, že závěrečné rozuzlení mě oslovilo a bavilo již hodně, takže toho se tedy má kritika vztahující se k zápletce rozhodně netýká. Každopádně že se tvůrci nezamysleli nad alespoň trochu zajímavější dějovou linkou je to pak škoda o to větší, že vše ostatní v tomto filmu musím jinak označit za opravdu velmi silné a působivé, na čele s vážně zatraceně parádně znepokojivou atmosférou a vlastně i celkovou vizuální stylizací, kdy v obou těchto ohledech působí The First Omen opravdu ojediněle mrazivě a luxusně nepříjemně. Hodně dobře tu pak působí i několik jednotlivých creepy scén, které jsou vážně děsivé a nechybí tu ani pár opravdu funkčních napínavých momentů. No a v neposlední řadě musím určitě vyzdvihnout i veškeré postavy a samozřejmě i jejich herecké představitele, kteří vesměs působí výrazným a zajímavým způsobem, na čele s Nell Tiger Free, která v dnešní záplavě všech těch tuctových tvářiček je prostě jiná, myšleno v tom dobrém slova smyslu. Tudíž opakuji, ačkoliv hodnotím tuto podívanou jen průměrně, tak ve výsledku spokojený jsem a určitě jsem i pro vznik dalších dílů, jelikož pokud by byly zpracovány i oni v tomto nastoleném duchu, tak by z toho mohla nakonec vzniknout fakt působivá série.

S Madonnou v posteli je to jako s Prstem v prdeli. Kdo to má rád, ten to dělá a užívá si to, a tak je to i s tímto dokumentem známé zpěvačky. Kdo jí má rád, určitě si ho pustí a užije si ho. I když, po pravdě, já si upřímně myslím, že si ho užijí opravdu ale jen ti nejskalnější příznivci této popové divy, jelikož ten film toho skutečně příliš nenabízí, a to co nabízí, není ani záživné, ani zajímavé a především, a to je nejhorší, celý ten dokument nemá prakticky žádnou vypovídající hodnotu. Celé ty dvě hodiny tak divák sleduje jen nicneříkající záznamy z koncertních šňůr, tvořené částečně barevnými hudebně-tanečními čísly z vystoupení a částečně náhodně naházenými černobílými epizodkami ze zákulisí, kde se pak Madonna nejčastěji stylizuje do jakési ,,matky´´ svých gay tanečníků, kde jakoby na očko řeší jejich problémy, nicméně důvěryhodně to rozhodně nepůsobí, naopak, její nevěrohodná soucitnost a rady tu jsou až směšné a navíc dost často je poznat, že to bylo prostřihané celé tak, aby z toho ústřední hvězda vyšla jako nejčistčí duše na světě, ovšem ta její arogantnost a hvězdné manýry se stejně nepodařilo tvůrcům úplně zahladit, což jen potvrzuje zmiňované nulové poznání Madonnina charakteru. U ostatních postav, respektive účastníků, jsem měl pak navíc pocit, že nikdo z nich není zrovna dvakrát nadšený, že je natáčen, podle čehož se i vesměs tváří a otráveně předstírají spoluúčast, a též za míjející se s účinkem zde považuji i Madonniny pokusy o navození emocí, které nelze označit jinak, než za zcela nefunkční. Minimálně v této posteli to zkrátka tedy s Madonnou skutečně žádná zábava není a význam tohoto dokumentu proto jednoduše považuji za naprosto bezvýznamný a zbytečný, a to platí prakticky pro kohokoliv.

Atlas je zde zkrátka jen dalším ukázkovým příkladem zcela nesmyslně a přehnaně kritizované podívané, s hromadou mnoha uživateli naprosto zbytečně dehonestujících komentářů, většinou samozřejmě pocházejících z řad klubových a festivalových diváků, kteří se odmítají filmem bavit a chtějí od tohoto média jen umění,umění a umění. To ovšem Atlas očekávaně nenabízí, a proto ty drsné hejty, které jsou možná oprávněné, nicméně zároveň zcela nemístné. Atlas je totiž film, který je točený z důvodu cílového diváka pobavit a oslovit ho způsobem, který se opravdu neztotožňuje s potřebami intelektuálů a erudovaných filmových kritiků. Toť asi tedy k té všeobecně hloupé kritice a nyní již k filmu samotnému. Ano, Atlas skutečně nenabízí nic převratného, kvalitního, či v jakémkoliv ohledu výjimečného, na druhou stranu ale v ohledech, který by měl od takovéhoto typu filmu potencionální divák očekávat, tak v těch funguje více než spolehlivě, zábavně a přesvědčivě. Zápletku tak lze označit za opravdu svižnou a nenudící, jednotlivé tuctové postavy pak působí sympatickým způsobem, i když o věrohodnosti prdelaté Jennifer Lopez v ústřední roli by se nejspíš diskutovat dalo, ale že by vyloženě filmu ublížila, tak to ne, atmosféra a vizuální podoba filmu též vypadá dost slušně, no a co se týče toho nejdůležitějšího, tedy akce a efektů, tak je tedy poznat, že využití CGI tu sehrálo dominantní roli, nicméně alespoň pro mě rozhodně ne rušivou, navíc je důležité i zmínit, že vše po této stránce působí poměrně přehledně a dynamicky, a akce je vážně hodně a v závěru se to celé rozjede do vážně slušného inferna, které mě upřímně sakra bavilo. Abych ale zas jen nechválil, tak časté pokusy o emoce se zcela minuly s účinkem, no a pár vyloženě do očí bijících nelogičností se tu bohužel též vyskytuje, ovšem za mě ani jedno z těchto nepopiratelných negativ nemělo stejně nějaký zásadní vliv na můj výsledný dojem, který označím za velice uspokojivý. Atlas je prostě zábavná, efektní jízda, co sice příliš rozumu nepobrala, nicméně svůj cíl alespoň pro mě splnila na jedničku.

Solidní nálož, co nekompromisně rozhodí dost diváckých dušiček. Jako takhle, vyjadřovat se k tomu islámskýmu sajrajtu se tu vážně nebudu, protože to by mě nejspíš zavřeli, každopádně jsem rád za každý takovýto příspěvek, který poměrně otevřeně poukazuje na působení těchto vymatlaných mozků, a to nejen na jejich území, ale i v zahraničí, a je to tedy ve všech ohledech docela síla, i když zároveň každý ví, že je to jenom miniaturní zlomek reality, která je ještě mnohem, mnohem horší a děsivější. Důležité zde každopádně je, že se tu tvůrcům opravdu hodně povedla zápletka, kterou si dovolím označit za vyloženě strhující, a i když je sice poměrně přímočará, tak díky šikovnosti filmařů je zpracována velmi poutavým způsobem, který diváka chytí a nepustí, navíc má skutečně svižný spád, disponuje i hromadou vážně funkčního napětí, a v mnoha scénách i neskutečně silnými emocemi, dále nabízí velmi výrazné postavy, které jsou zároveň ale i skvěle a hlavně přesvědčivě zahrané a v závěru pak přijde i docela kurevsky silný šok, který jen podtrhuje celou tu šílenost kolem řádění té špíny. Jinak za parádně výrazné a působivé musím označit i atmosféru a vizuál, a akce je tu pak natolik intenzivní a věrohodná, že mi pokaždé pořádně přejel mráz po zádech, no prostě vůbec nic příjemného. A tak vlastně jediné, co musím tomuto snímku opravdu vytknout, jsou pro mě krapet nepochopitelné a zbytečné vložené taneční scény, jejichž smysl a důvod jsem naprosto nepochopil, a dost mi narušovaly jinak vážně silný filmový zážitek, který mě rozhodně nenechal chladným.

Kmotr III je parádním zakončením jedné z nejslavnějších filmových trilogií vůbec, i když i zde musím konstatovat stejně jako u druhého dílu, že laťka kvality prvního Kmotra byla nastavena tak vysoko, že se už ani jedno pokračování k němu ani nepřiblížilo, což ovšem nic nemění na faktu, že se opět jedná o strhující podívanou, patřící do zlatého fondu kinematografie. Stejně jako u druhého dílu mám nicméně i k tomuto pokračování pár výtek, které bych tu rád zmínil a mezi ty nejzásadnější rozhodně patří méně působivá atmosféra, což nejspíš ale zapříčinila změna prostředí, kdy se děj přesunul z New Yorku do Itálie a už to prostě není v tomto ohledu úplně ono. Trochu mě pak ještě nemile překvapila nevýraznost postavy Vincenta Manciniho, jenž tu byla jednak docela upozaděna a jednak i obsazení nevhodně vysmátým Andy Garciou mi nepřišlo úplně trefné, no a třetí negativum shledávám v tom, že už zde není tolik času věnováno fungování mafie jako takové, respektive vůbec rodině Corleonů a naopak se do popředí dostalo politikaření, církev apod.. Každopádně nic z toho ale není natolik zásadní, aby mi to znemožnilo si Kmotra 3 užít na plno, a proto musím zdůraznit i jeho pozitiva, kterých je mnohem víc a kvůli kterým je ten film tak boží, no a zde musím samozřejmě na prvním místě zmínit naprosto strhující spád, bavila mě i hodně výrazná zápletka, za opravdu parádní tu musím označit napětí, které především v závěru graduje na maximum, o jednotlivých postavách a jejich hereckých představitelích pak nemá smysl snad ani diskutovat, to je jeden velký luxus a co se týče dramatických scén a emocí, tak i ty patří k naprostému vrcholu. Tudíž i toto třetí pokračování je zkrátka dech beroucím filmovým zážitkem, který se řadí mezi snímky, který by měl vidět opravdu každý příznivec filmu a víc k tomu asi nemá cenu dodávat, je to prostě klenot a klasika.