Matei

Krásný a jednoduchý snímek, kde se toho neříká mnoho, avšak prožíváte spoustu. Zprvu film působí až moc idylicky a  povrchně. Hirajamo se vyžívá v mytí záchodů, den co den svačí to stejné, fotí to stejné a ještě se zalíbí studentce. Co si budem, ne moc reálný scénář. Samozřejmě, je důležité najít si v každých malých věcech zalíbení a Hirajamovi se to vskutku daří a je šťastný a spokojený, ale tomu jsem postupně přestával věřit. Obrat nastává v pasáži s jeho neteří, kde do té doby jeho život působil úplně bezproblémově a skvostně. Zde se ovšem projevuje jeho osamělost a vnitřní smutek a příběh dostává reálnější nádech. Oceňuji tak, že se režisérovi Wendersovi podařilo ukázat obě strany mince a ukazuje i ne tak příjemné chvíle, jako po většinu filmu.

Nic není v životě jisté, jenom smrt.

Musí se nechat, že film pracuje se zajímavým nápadem, kdy všichni víme, co se za zdí děje za zvěrstva, avšak ani jednou to nevidíme v nějakém explicitním podání. Ani nebylo třeba. Snímek tu hrůzu dokázal zprostředkovat jinými způsoby (náhlé výkřiky, střelba z pušek, neustále jedoucí vlaky), které ještě dlouho po filmu rezonují. Bohužel touto myšlenkou to nějak tak všechno končí. Poté se film stává nudný a pouze sledujeme život rodiny, která nám nic moc nenabízí. Film ve snaze udržet diváka u obrazovky, vnáší do děje různé prostřihy jako třeba termovizi nebo na závěr filmu rychlý náhled do muzea z Osvětimi z let dnešních, ale to mě spíš uvedlo do rozpaků, než abych to ocenil. Závěrem jenom dodám, že film určitě stojí za to vidět, bohužel utáhnout téměř dvě hodiny na jednu myšlenku je poněkud fádní.