Malarkey

Po třech sériích můžu s čistým svědomím říct, že tenhle seriál, ač je mnohými považován jako jedna z nejlepších spoluprací mezi Marvelem a Netflixem, si víc, jak tři hvězdy prostě nezaslouží. Atmosférou sice připomíná Nolanovu trilogii o Batmanovi, některými akčními sekvencemi pro změnu dokazuje, že tvůrci jsou milovníci akčních filmů, ale celkově vzato se seriál hrozně opakuje a příchod Punishera a Elektry to rozhodně nezachraňuje. První série mě uvedla do světa kupodivu ne úplně superhrdinského Daredevila, představila slušného protivníka Fiska, ale tak nějak nevytvořila patřičné emoce k hlavním postavám. Celé nadpřirozeno pramení z toho, že Daredevil je slepý a s příchodem slepoty se mu vyvinula řada jiných smyslů do absolutna. Dobře, námět to mělo položený docela dobře. Druhá série pak přinesla do hry právě Punishera a Elektru, kteří Daredevilovi trošku otevřeli oči, ale jinak v konstituci celého příběhu byli úplně zbyteční. Třetí série se opět vrací k první sérii a obnovuje boj s Fiskem, který byl jediný správný protivník Daredevila, a kde seriál začal, pak vlastně i skončil. Jediné, co mi po něm opravdu zbylo, tak série akčních sekvencí, které samostatné díly nejednou zachránily. Nejenom, že byly dobře natočené, ale ještě k tomu choreograficky působily neuvěřitelně dobře a kdejaký akčňák současnosti by jim mohl klidně závidět. Zbytek ale průměr…

Jirka Vejdělek tyhle životem ošlehané příběhy prostě umí točit. A co více...lidi mu na ně docela rádi chodí do kina, což je fajn, a tak vesele točí dál. Tátova volha je takový nenáročný příběh, kde každá role je obsazena dobrým hercem a každá role skrývá jisté poselství, které Vás buď pobaví nebo poučí. Osobně jsem bojoval s rolí Táňi Vilhelmové. U její postavy jsem často měl co dělat, abych přijal to, jak se chová. Nejenom, že mě mrzelo chování k manželovi, kterého hraje Martin Myšička a jehož postava mi byla snad nejmilejší z celého filmu, také mě překvapilo, jak bezcitná umí být ke své matce, kterou s nonšalancí sobě vlastní krásně hraje Eliška Balzerová. Na druhou stranu vše tu do sebe zapadalo jako klíč do zámku a mně se líbilo, že každý tu vlastně má svojí vlastní osobnost, kterou se prezentuje a je na divákovi, aby ji buď přijal a nebo odsoudil, což to druhé je jednodušší, protože rádi ve svých životech soudíme druhé, než abychom se podívali na sebe. Hezké, myslím si, že nebudu mít důvod se k tomuto filmu příště opět nevrátit.

Můj první kyperský film a rovnou slušná politická nálož. Na druhou stranu bych lhal, kdybych tvrdil, že bych u svého prvního kyperského filmu čekal něco jiného. Autoři to ale udělali vkusně a politické téma dvou znepřátelených frakcí vpravili do příběhu jednoho psa, který omylem přeběhl hranice a pániček se ho rozhodl hledat. Komedie to úplně není, pač jsem se moc nezasmál, ale hodina a půl uběhla jakoby nic. Vzorový evropský téma, průběh trošku naivní, ale pár momentů si pozornost rozhodně zaslouží. Za mě hodně slušná tříhvězda.

Za mě dobrý. Mirka Spáčilová sice blekotala něco v tom smyslu, že letošní předávání Lvů sice mělo úroveň, ale zato ho sledovalo nejmenší množství diváků u televize a pak psala nějaký hloupý argumenty, který vůbec nedávaly smysl, ale čert to vem. U ní už to člověk musí brát jako recesi...hloupou, ale pořád recesi. Já osobně jsem si letošní předávání docela užil, leč bylo místy trošičku nudné. To ale u předávání holt tak bývá. Některá ocenění jsou zajímavější, některá méně. S tím nikdo nic nenadělá. Nápady ale letošní ročník měl a to se sakra počítá! Václav Kopta, coby moderátor, mě velice mile překvapil. Už úvodní scénka, kde probíhá snad všemi scénami všech filmů, aby došel na ceremoniál, mě hodně pobavila. Stejně tak i In Memoriam bylo moc hezky připravené a mělo myšlenku stejně tak, jako nápad, že lvy budou předávat herci a herečky oblečení do svých rolí z nominovaných filmů. Nejhezčí momenty byly určitě u paní Plívové-Šimkové, Jenovéfy a Elišky, na které byla radost koukat, a kterými krásně hýbaly emoce. Po shlédnutí jsem měl dokonce pocit, že loňský rok byl u nás na filmy poměrně úspěšný a to je po roce předchozím poměrně příjemná vzpruha. Jen tak dál!

Musím se přiznat, že bych na rok 1966 nečekal tak krásně cynickej film, za což hodně může i samotný český dabing, který je na, v podstatě, nadpozemské úrovni. Na druhou stranu beru, že kde se v té době ochomejtal Paul Newman, tam se nebylo čeho bát. On byl prostě zárukou všeho dobrého, co Amerika v té době natáčela. I tady je jeho postava fantastická. Sype hlášky kudy chodí, stejně tak ale dostává i po držce. Je to takovej ten typ frajera, který Vám nedá do držky, ale zato má naprosto úžasně nevymáchanou držku, že stihne pourážet i plastové sedátko na hajzlu. Škoda, že film je tak strašně o ničem. Vlastně se jedná o kriminálku, která má v hlavní roli mrtvolu a vyšetřovatele, kterým je právě Paul Newman. Během sledování ale zjistíte, že Vám je celý příběh naprosto ukradenej. V hlavní roli je vyšetřovatel, který si celý film uzurpoval s přehledem pro sebe. A mně to teda vůbec nevadilo.

Takový ten klasický námět městského kluka outsidera, který na léto jezdí na venkov a je z toho celej otrávenej a nešťastnej. Jenže při letošním příjezdu na venkov pomalu zjišťuje, že něco pomalu končí a něco dalšího pro změnu začíná. Nevím proč, ale samotnej příběh mi doslova sednul. Prostředí amerického státu Rhode Island mi přišlo překrásné a připomínalo mi krásné dětské chvíle u rybníku kousek od Žďáru, kde jsem prožil dětství. Donald Sutherland, coby mentor, byl také naprosto perfektní. Přišel s celou řadou myšlenek a rad do života, které může říct jenom někdo, kdo už ze života okusil hodně. Mně se to prostě líbilo. Nemyslím si, že by film měl vidět každý dospívající člověk s nízkým sebevědomím. Film je spíš o klukovi, kterému končí dětství a začíná dospělost spojená se zodpovědností...a tím momentem si prošel každý z nás.

Michael Noer a Tobias Lindholm jsou borci už s příchodem jejich debutu s názvem R. U něj totiž dokázali, že mají nejen skvělé nápady, ale i to, že jsou prostě absolutní profesionálové a top ve svém oboru v rámci celé Skandinávie. R je hodně drsný a dost realistický příběh z vězení, které není úplně tak růžové, jak by si člověk představil, když by si přečetl jakýkoliv článek o Brejvikovi a jeho vězeňských patáliích v Norsku. Naopak. Trošku mi to na skandinávský vězeňský systém otevřelo oči a závěrečnou scénou utvrdilo, že Skandinávci jsou prostě borci na závěrečné filmové scény.

Musím se přiznat, že druhý případ detektivního týmu od Nejsvětější Trojice dopadl o hvězdičku líp. Co ale naplat, když u prvního případu skončil s jednou hvězdičkou a to měl ještě co dělat, abych ho vůbec dokoukal. Tady vyšetřování určitě svědčí samotné prostředí olomoucké zoo, které samo o sobě bylo hodně zajímavé a vytvářelo celou řadu zajímavých pasáží. Co ale dělat s herci, které si režisér nedokáže ukočírovat? Osobně to nechápu....v této minisérii není herec, kterého bych si v jakémkoliv jiném seriálu nebo filmu neoblíbil, ale tady jim to prostě nesvědčí. Nejlepší z nejlepších je tu překvapivě Martin Myšička a Miroslav Krobot. Když se třeba na scéně objeví Roman Mrázik a vyhodí pár svejch fórků, tak to skoro vypadá, jak kdyby to do konstituce celého příběhu vůbec nesedělo. V první dílu jsem měl pocit, jak kdyby se tu policejní vyšetřovatelé chovali jak blázni, druhý dil zase vytvořil situace, u kterých bych bral, kdyby je natočil úletář Vorel a pojal to jako třetí díl Gymplu. Závěrečná epizoda na mě pak působila ze všech nejlíp, ale v součtu s předchozími jsem pořád u dvou hvězd. Jak je možné, že renomovaný režisér, který mě nespočetně krát přesvědčil svým filmařským řemeslem, pak skončí u televizní kriminálky, u které mám problém, abych cítil běžnost, upřímnost a nedokázal si oblíbit jednu jedinou postavu...to je u detektivky docela problém, ne?

Dobře no...to se prostě může stát. Jako režisér si natočíte Vetřelce, Blade Runner a pak slávu utnete naprosto nezáživným, obyčejným a průměrným thrillerem s názvem dlouhým jak půlnoc. Už jsem si zvykl, že když je dobrý film, tak u něj v noci neusnu. Tady jsem usínal průběžně a neustále a nakonec jsem film musel dokoukat, s úctou k režisérovi, druhý den. Tohle se prostě nedalo. Tom Berenger je jako béčkovej sniper v pohodě, ale vážnější roli on prostě nedá. A zbytek není o moc lepší...jo jo...i mistr tesař se holt někdy utne.

No jasně, tohle je prostě totální úlet. Co také od Islanďanů čekat jiného. Většinu filmu si, v rámci rodin žijících kolem jednoho stromu, přijdete jak v českém Zítra to roztočíme, drahoušku s tím, že komediálně je to přeci jen trošku sušší, aby Vás závěr sejmul a utvrdil Vás v tom, že podobný film podruhý už jistě nezažijete.