Malarkey

Atmosféry tehdejší doby je taková, jako když mi chlapy vypráví, jak to za komunistů stálo za hovno, ale když ses trošku postavil režimu, tak to vlastně bylo docela fajn. Mně se to líbilo. Dokument stejně tak o skejtu, jako o tehdejší době.

Neobvykle industriální francouzské drama plné deprese a zmaru. Industriální proto, že režisér velice často zabírá prostory obřího přístaviště, které je všelijaké, jen ne hezké a dotváří tak celkový dojem k dost tak už ponurému a lidsky smutnému příběhu.

Netflix si opět našel dobrého režiséra a solidní námět. K tomu opět přidal herecký koncert v podobě Kevina Costnera a Woody Harrelsona a divák by si mohl říct, že může počítat s kvalitním filmovým zážitkem. Škoda ale, že na dvě a půl hodiny má film rozvláčnou a velice pomalou atmosféru, kterou jistě neoceníte v druhé polovině filmu. Nápad je každopádně skvělý. Líbil se mi. Za shlédnutí to jistě stojí. Pár scén je opravdu parádních, ale představil bych si zkrácení filmu klidně o hodinu a vůbec nic by se nestalo.

Ze série filmových příběhů o vyšetřovatelích z Olomouce je Vodník zaručeně to nejlepší, co jsem zatím viděl. A to ty předchozí příběhy byly, na můj vkus, hodně špatný. Hlavně v logice. Tady je nicméně také celá řada WTF momentů, u kterých bych dokázal do nekonečna diskutovat. Nechci spoilerovat, ale rozuzlení, jak je skvěle natočené, a tam teda opravdu klobouk dolů, tak je absurdní, protože takový jednoduchý zvrat by nevymyslela ani Agátha Christie a z ní jsem tam inspiraci trošku cítil. Přitom režisér tu ve třech dílech výborně buduje napětí. Buduje ho nejenom dobrou filmařinou, ale také poměrně alternativní filmařinou, na kterou si musíte zvyknout. Když totiž, například, zabírá kamerou dveře, tak nezabírá dveře, ale zabírá horní futra. Stejně tak i v případě, když v pokoji stojí lidi. Kamera nezabírá lidi, ale zabírá jen hlavy a strop. O zalíbení autora v architektuře ani nemluvě…sídlo policie uprostřed polí byl totální úlet. Je to zvláštní způsob budování napětí a dokazování určité kvality, která se může a nemusí vyplatit. V případě Vodníka se podle mě vyplatila. Po druhém díle jsme v mém okolí houfně diskutovali o tom, kdo by mohl být vrah. Třetí díl pak začal naprosto dokonalou scénou intervence celé rodiny v místě vraždy před dávnými lety, kde si všichni řekli, co potřebovali a dialogovka to byla stejně tak dobrá, jako v případě legendárních 12ti rozhněvaných mužů. A to je co říct, protože dialogovky v české kinematografii nejsou příliš časté…Zavěrečná scéna rozuzlení byla takřka dokonalá. Myšleno po vizuální stránce ve spojení obrazu s hudbou. Ale jak Klára Melíšková procházela bažinou a dálnicí? To bylo totálně WTF. Jelikož se mi ale líbilo prostředí, námět a způsob, jak tento příběh byl natočen a zároveň jsem přijmul některé zvláštnosti, tak nakonec dávám solidní čtyři hvězdičky. Vodník se příjemně vyjímá od toho všeho, co Česká televize běžně natáčí a v tomto případě to nebylo na škodu.

Všiml jsem si, že poslední dobou je populární točit romantické filmy o tom, jak se jednomu ve vztahu něco stane hned z kraje filmu a pak se film snaží být hrozně v pohodě a uvědomělej a dát tím vším najevo, že i se zdravotním problémem se dá žít. Těžko, ale dá. V tu ránu film založený na smutné události je vlastně hrozně pozitivní a fajn….a vlastně to není vůbec na škodu. Občas totiž není na škodu vidět, že nemocí život nekončí, ale právě naopak. A krásné je ještě i to, když se celý ten námět pozvedne o to, že se jedná o skutečný příběh. Za mě dobrý, příběh je romantika jako blázen, děvčatům připravte kapesníčky, protože to budou vodopády, ale i po herecké stránce tu divák může být spokojený. Andrew Garfield se tu doslova předvedl a Claire Foy jsem konečně zase viděl v pořádném filmu.

Já jsem se po shlédnutí filmu Ženy v běhu stal okamžitě po příchodu domů mužem v běhu. Nasadil jsem neposlušné tenisky, kraťasy, mikinu a vyrazil s větrem o závod za lepším zítřkem. Po běhu jsem si uvědomil, že mi je tak dobře, jako když jsem sledoval tento, Američan by řekl, "feel good" film, na který se hrozně hezky kouká. A nejenom na něj, ale i na děvčata nebo krásné záběry na Prahu. Super! Je vidět, že Martin Horský je člověk na svém místě a za ta léta si vytvořil rukopis hrozně příjemných komedií, které film za filmem povyšuje kvalitou na další úroveň.

Nad hodnocením tohoto filmu jsem hodně přemýšlel a pořád jsem nevěděl, jak se k tomu postavit. Nicméně nakonec jsem skončil u toho slabšího hodnocení. Nebudu přece filmu dávat lepší hodnocení jenom proto, že se odehrává v krásné přírodě a s krásnými záběry na Alpy, když se po stránce příběhu celých 105 minut nic moc neděje, režisér nic nevysvětluje a některé postavy tu jsou spíš k vzteku, než aby zaujali v kontextu se samotným okolím.

Podezřívám Kennetha Branagha, že tento film natočil jenom proto, aby celému světu ukázal, jak umě dokáže mluvit anglicky, coby slovanský oligarcha. Jinak vůbec nechápu, proč do takového průměrného špionského béčka s vysloveně špatnou akcí nakvartýroval tolik fajn herců.

DC se snaží, seč mu síly stačí a s Aquamanem už mu to docela i jde. James Wan na režisérské stolici je dobrá volba a Jason Momoa vlastně taky. Nedovedu si představit, že podobného vodního muže by někdo zahrál jinak a líp. Snad jen dodám, že největší překvapení pro mě byl Dolph Lundgren, který mě svojí rolí bavil a klidně bych si ho dokázal představit častějc. Problém s tímto filmem bych vnímal hlavně u scén, které se snaží být až tak strašně moc vtipný, že jsou vlastně děsně trapný. Jason Momoa se snaží mít humor Chrise Hemswortha, když se převlékne do Thora a ze začátku jsem mu to vůbec nežral. Postupem času jsem ale roztál a už to docela šlo. Stejně tak i Patrick Wilson je docela směšnej protivník, nevím, co na něm ostatní mají. No, vlastně, když tu píšu tento komentář, jsem až překvapen, kolik negativ bych na filmu našel. Nevím ale proč, jako s celkem jsem byl v podstatě s tímto filmem docela spokojený. Od DC příjemné překvapení, pro Marvel dnes stále rutinní standard.

Je tomu sice šest let od poslední série, ale ve skutečnosti se vůbec nic nezměnilo. Karel Roden je pořád zatraceně dobrej herec, a terapeut k tomu, a navíc k němu chodí pořád slušně ulítlé postavičky všedního pražského života, které neméně dobře hrají přední herci a herečky, o kterých je v dnešní době dost řeč, a kteří jsou kolikrát i dost vidět. A ti všichni předvádí herecké kolotoče filmové radosti, které ve spojení s psychologickými rozbory a terapeutickými mikrořečmi Karla Rodena (který slovem obecně šetří, ale na druhou stranu ví kam a kdy udeřit), vytváří solidní třetí sérii, na kterou bylo opět radost koukat. Nemá smysl podrobně rozebírat každou z postav, která se tu objeví. Na některé jsem koukal radši, na některé méně. Dokonce i díly byly sem tam slabší, ale to k tomu tak nějak patří. Ne každá terapie může být pro diváka nutně zábavná. Snad jen dodám, že nejzajímavější linie pro mě byla s Markem Taclíkem, která stejně tak i, pro mě, nejzajímavěji skončila.