Malarkey

Naprosto upřímné a lidsky silné rodinné drama z devadesátých let, které Amíci v té době uměli a uměli do něj dát patřičný nádech jedinečnosti a epičnosti, čímž si vydobili slávu a popularitu i u nás. Jen škoda, že Smažená zelená rajčata jsou z podobného těsta a známostí jsou silně v pozadí. Nezaslouží si to.

Řekl bych, že jak každá země má v komediích svoje guilty pleasure, tak Austrálie má svoje Pařmeny. Za mě dobrý, slušnej úlet.

Na remake docela pohoda. Nic novýho pod sluncem, ale na tu bandičku přechytralejch rádoby budoucích doktůrků z americké west side byla radost koukat, jak se jim ten životní sen pomalu sesypává do hranatý krychle...

Jelikož se českým filmům v televizi nebráním, tak občas dojde i na nějakou tu sračku, kterou tu předem odsoudí a já nevím, co si myslet. Jenže jelikož platí pořekadlo, že není všechno zlato, co se třpytí, a obráceně je to obdobně, Rodinku jsem si prostě pustil v domnění, že to třeba tak strašný nebude. Rodinka ale špatná je. Od odpadu to zachraňují jenom herci. Normálně to na mě působilo, jak kdyby si někdo myslel, že ze situačního, poměrně levně splácaného scénáře, který někdo napsal přes noc doma při svíčkách a čerstvě vypité flašky božolé, udělá celovečerní film. Jenže film, který Dušan Klein natočil kvalitou na úrovni rutinní epizody Ordinace v Růžové zahradě. Nezlobte se na mě, ale tohle někoho v České republice může dnes ještě bavit? Pochybuju...

Ze začátku je to teda docela úlet. V úvodu jsem měl totiž pocit, jestli si ze mě Chris Evans nedělá prdel, když ve filmu schválně chodí bez tílka a na laciný kecy balí Jessicu Biel. Ta mu to ale úplně nežere a tak mám po úvodu pocit, že se rozjíždí hodně slušný Beverly Hills 90210. Pak se ale na scéně objeví Kim Basinger, která má problém a v tu ránu se z filmu stává reklama na Nokii. Tenkrát asi dobrý, ale dneska je to poměrně k smíchu, když si uvědomím, kde dnes Nokie je a co v roce 2004 podle tohoto filmu uměla. O některých funkcích jsem totiž do shlédnutí tohoto filmu neměl ani ponětí, ale budiž. Postupem času se totiž rozjede docela slušnej akčňáček, kterej má nádech toho nejlepšího, co akčňáček může nabídnout. Takže nakonec překvapivě i spokojenost, u které bych ani nečekal, že vlastně skončím.

Michael Jackson byl pro mě vždycky takovej patvar, kterej ale dělal natolik dobrou muziku, že je pro mnohé tématem i v dnešní době. Pro mnohé je ale tématem i z jiné perspektivy, než z jaké by fanoušci Michaela zřejmě chtěli. Dokument Leaving Neverland, za kterým stojí HBO, a u kterého tedy díky tomu nemám obavy, že by byl výmyslem, představuje stinnou stránku Majkla, o které všichni ví, ale nikdy se o ní explicitně nijak zvlášť nemluvilo. Takhle zprostředkovaně od lidí, které zneužíval, je to ale síla. Čtyři hodiny jsou na dokument dlouhá doba, ale má to smysl. Určitě nezměním názor na jeho muziku, ale definitivně jsem na něj změnil názor jako na člověka...

Tohle se Anglánům povedlo. Nemusím tím samotný Brexit, myslím tím film Brexit. Ekonomické téma zhmotnili kvalitní filmařinou a představili mi období před Brexitem, které způsobilo, že se v Anglii nakonec rozhodli o vystoupení z Evropské Unie. V cizině jsem zažil mnoho Anglánů a je mi jasné, že když si můžou myslet, že Praha je samostatná země a Českou republiku neznají, tak stačí, aby na ně nějaký místní Tomio udělá oči, ukázal, proč je dobré vystoupit z EU a oni ho bez skrupulí následovali. Nic ale není tak povrchní, jak na první pohled vypadá a hlavní postava v podobě neuvěřitelně civilního Benedicta Cumberbatche, kterého byste si v tu chvíli spletli s místním intelektuálem v hospodě u Tetřeva, mi tu osvětlil celou řadu věcí, díky kterým na Brexit koukám z trošku širší perspektivy. Hodně zajímavý a dobře natočený film.

Taková poctivá esence Islandu. Ve filmu máte ujeté situace, splynutí člověka s přírodou, důkaz, že Islanďané mají islandskou odrůdu koně možná i víc rádi, jak sebe a pak je tu série absurdit, u kterých nevíte, jestli kroutit hlavou nebo se smát. Během sledování jste ale tak v šoku, že i zapomenete se smát. No a k tomu všemu je ve filmu tuna krásně ponurých záběrů na islandskou krajinu, které na mě fungují jako balzám na duši. Ale jo...sice je to ujetý a spíš na tři hvězdy, ale pro nadšení k Islandu jednu hvězdičku klidně přidám.

Hodně slušná epizoda. Z kraje je pohřeb a když se rakev pomalu sune do hrobu, začne v ní někdo bouchat. Po otevření zjistí, že ten, co byl v rakvi, byl akorát zřejmě dost na šlupku, protože ho chtěli pohřbít i s flaškou nějaký slívovice. Nicméně ouha, smrtka si na něj počíhá a den na to ho najdou zmrzlého ve škarpě s dírou po kameni v hlavě. Rozjede se tedy vyšetřování. Ben si dělá prdel z obezity příbuzného, který se jim nakvartýruje do penzionu, což na něj docela sedí. Strážmistr Fajfr se prolejvá Tölzským pivem a celkově má tento díl úžasně uvolněnou atmosféru. Na propršené nedělní odpoledne moc fajn odpočinek.

Takový ten zkousnutelný umělecký film, u kterého, když Vám sednou hlavní dvě role v podobě hereček Sidse Babett Kundsen a Chiara D´Anna, tak máte v podstatě vyhráno. Po shlédnutí filmu jsem třeba měl co dělat, abych vůbec usnul. Nakonec ale dávám tři, protože je tu hromada poetiky a orientace na motýly, nad kterými je potřeba přemýšlet a hledat souvislosti. Z toho ostatně i český název filmu. V rámci filmařského zážitku nicméně hodně avantgardní dílo. Pokud máte chuť na nějaký intenzivní zážitek, tak si místo pětiminutového zážitku na pornhub pusťte tento kousek. Podle mě budete spokojeni.