Malarkey

Musím říct, že jsem nečekal tak dokonale atmosferickej horor. Pro mě absolutně neznámý režisér a herci (respektive herec), který snad ještě ani nikde nehrál. Ono taky, pravda, co by vlastně hrál, když ani tady toho moc nenakecal. Nemluvný příběh nicméně naprosto dokonale vynahradilo prostředí Julských alp na pomezí se Slovinskem a naprosto brutálně tajuplná atmosféra, která spolu s hudbou dokreslovala tak dobrou atmosféru, že jsem tu hodinu a půl seděl a bez jakéhokoliv hlasu tupě zíral do obrazovky. A to i přesto, že jsem si myslel, že to dopadne tak, jak to nakonec dopadlo. Nicméně takhle zhypnotizovat mě hodně dlouho žádný film nedokázal a i právě proto si tenhle kousek zaslouží obrovský obdiv. Viděno na základě Challenge Tour 2015

A pak, že Slovensko nemá talentovaný režiséry. Tenhle povídkový film dokazuje, že minimálně talenty tam mají. Škoda jen, že je z většiny pálí hlavně politika, protože od první povídky jsem se nemohl zbavit dojmu, že o ničem jiném to vlastně ani nebylo. Nejlepší povídku si nicméně připravil Juraj Herz. Jak po stránce nápadu, tak zpracování. Výborná ale byla i ta poslední, kde se řešilo napadení Slovenska Finskem. Zrovna od Finska to sedí. Lepší zemi si snad tvůrce ani vybrat nemohl. Ještě ta povídka o tom chlápkovi, co odjel v mládí do Ameriky, prožil tam život a po několika letech se vrátil podívat na svojí rodinu, aby se utvrdil, proč vlastně odjel do Ameriky. To bylo docela drsný. Zbytek určitě nebyl nejhorší, jen ve mně nezanechal tolik emocí, jako právě tyhle tři. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Nenapadá mě jiné slovo, než geniální. Co děláme v temnotách je naprosto geniální parodie, co si dělá naprosto upřímnou prdel z upírů a sem tam i vlkodlaků. Ne z filmů, ani z konkrétních postav. Prostě jenom z upírů jako o. A věřím, že některé scény se po shlédnutí musí stát legendárními. Snad jenom, tedy, v případě, kdy se tenhle film trošku dostane více do světa. Koho by totiž napadlo, že něco takového natočí tvůrci z Nového Zélandu, že jo. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Hodně zajímavý film pohrávající si s myšlenkou volného pokračování jedné legendární westernové postavy. Škoda jen, že na úkor příběhu režisér dbal spíše na tu obrazovou stránku, která je úžasná. Nicméně setkal jsem se s hodně momenty, které mě neskutečně nudili, a které bych pro příště klidně a s radostí přeskočil. Každopádně je to western a k těm se já pokaždé těžce dostávám. To tedy znamená, že když bych náhodou tenhle film dal znova někdy za pár let, tak bych pravděpodobně i tu jednu hvězdičku přidal a scény, které mě předtím nudily, by mě náhle mohly zajímat. Nevím proč, ale žádný jiný filmový žánr ve mně nevyvolává takové protichůdné pocity, jako právě western. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Dost jsem na údajně nejlepší český film za rok 2014 byl zvědavý. Ono totiž točit ze světa multikulturních kočovníků není úplně prdel. Odráží se to nejenom ve způsobu života, který mnohý z nás nedokáže pochopit, ale i chudobou, ve které žijí, a ze které se opravdu těžce hledá cesta ven. Nicméně se mně hrozně líbilo, že režisér Petr Václav zvolil pro hodně těžké téma naprosto neznámé tváře a neherce. Před kamerou totiž předváděli naprosto neuvěřitelné výkony, čímž si mě získali. Horší to už bylo ale s tou lidskou stránkou, kterou jsem celkově v tom prostředí absolutně postrádal. Na lidskost není čas, nezbývá tedy nic jiného, než bojovat za přežití. Nejhorší pak na tom je, když Vás dolů sráží nejen lidi okolo, kterých ne a né se zbavit, ale i vlastní rodina. Název Cesta ven k tomuto filmu je pak absolutně vševypovídající. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Po některých názorech jsem se připravoval na cokoliv. Ony estonské filmy jsou trošku od rány. Nakonec jsem byl ale fakt mile překvapen. Režisér totiž z nepříjemných postav dokázal po pár tajuplných nocích v lese vytvořit vcelku sympaťáky, kteří by čisté místo na svém těle hledali marně. O to větší absurdita spojená s legrací to byla. Ve své podstatě totiž opravdu jde jen o to, že jeden politik jde do lesa se svojí manželkou a „kamarádem“ hudebníkem houbařit a ztratí se. To je námět sám o sobě dost divnej. Zpracování se mně ale líbilo, občas jsem se fakt zasmál a do toho v tom byla vidět určitá srážka normálního člověka s politikem, což dokazuje, že oboje není totéž a nikdy nebude. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Hanekeho filmy jsou v neustále kolísajícím kurzu o depresivní průser. Byla to Bílá stuha, byl to Funny Games a rozhodně na tom stejně je i Bennyho video, který je odporný už jenom popiskem, který se tady pod hlavičkou filmu na čsfd zobrazuje. Tudíž pro zvednutí nálady naprosto postačující film. Haneke to pak natáčí přesně v jeho oblíbeném stylu, který nudí a nudí…a nudí a nudí…pak se zaměří na onu brutální scénu, která je poctivě syrová a pak se opět vrátí k absolutnímu spánkovému stavu, aby celý ten vymyšlený špatný vtip zakončil dalším brutálním šokem. Já nevím, ale nějak už nejsem schopnej mu to žrát. Funny Games byly asi nejschůdnější, Bílá stuha to na mě uhrála absolutně hypnotickou atmosférou, co jsem nepochopil, ale Bennyho video je prostě průser. Benny je klasický případ zmrda a jeho zmrdská rodinka ho za vraždu pošlou ještě do Egypta, aby se psychicky trošku srovnal. To samo o sobě není v pořádku a jelikož to režisér moc dobře ví, dělá všechno proto, aby to ve filmu všem v pořádku přišlo. To vytváří otázky a na mé duši šrámy, protože mi to bylo silně nepříjemný. Já bych Bennyho radši pověsil do průvanu za koule. Bohužel se nestalo a nestalo se tak ani na konci. Po tomhle filmu si už asi žádnej Hanekeho další film nepustím. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Pro mě dosud absolutně nejlegendárnější díl. Midnight Lady v plném proudu, urážky černochů, závěrečný pěstí a pád do kaluže, do toho zátah v bordelu, kde Schimiho poznává jedna tlustší děvka vedle druhé. No a mezi tím příběh o únosu kluka přítelkyně Schimiho. Snad dokonce i vyjímečný díl, kde Schimi má nějakou ženskou trvanlivěji jak půl hodiny v posteli. Výměna je absolutní klasika. Na to se dá koukat pořád a nikdy to neomrzí. Tannerovy tanečky na diskotéce s knírem tak dlouhým, že by s ním mohl bábám naproti němu sundavat kalhotky, tomu dodávají patřičnou korunu. Legendární epizoda.

Fotbal mám rád a o tomto příběhu jsem přitom vůbec nevěděl. Tvůrci ze Srbské repre udělali absolutní mazánky, které prostě musíte mít rádi. A to vlastně vůbec nevadí, že jste neviděli první díl, který vypráví o tom, jak se tato banda kluků na mistrovství světa v Montevideu vlastně dostala. Celý příběh tak začíná cestou na mistrovství světa, která ve třicátých letech musela být silně náročná. Líbilo se mi, jak tvůrci představili pár situací, které by se v současné době za žádných okolností nestaly. Třeba ten průser s dresy. Na druhou stranu právě tyto absurdní situace vytvořily humornou stránku celého filmu. A nekonečné narážky na Jugoslávii a drzý kecy toho Chorvata tomu jen a jen pomohly. Jediný problém jsem tedy nakonec měl snad jenom s délkou. Bejt to kratší, byl bych radši. Vše ale vynahradil závěr, kterej představuje snad nejhorší zařízlej zápas v dějinách FIFY. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Neznám jediný korejský film, který by nebyl něčím nezajímavý, i když věřím, že i u nich se takové kousky najdou. Nicméně v porovnání s jinými asijskými zeměmi mám pocit, že právě ty jejich jsou nejblíž nám – Evropanům. Viděl jsem ďábla natočil hodně zajímavý režisér a já byl dost zvědavý, jak se s takovou myšlenkou popere. Zhruba v půlce filmu se to pak zlomilo. V tu chvíli jsem si totiž myslel, že pakliže se nestane nějaký zvrat, mohl by klidně být i konec. A taky že jo. Do té doby neutrálně kladná postava představila takový brutální zlom charakteru, až jsem čuměl. V tu chvíli se z filmu stal lov na zrůdy. Škoda jen, že to bylo zbytečně dlouhý a úplně zbytečně natahovaný. Každopádně závěr jako takovej za to rozhodně stál a původní tříhvězdičkovou pocitovku vyšperkoval na solidní čtyři. Viděno na základě Challenge Tour 2015