Malarkey

Milý příběh z milého španělského prostředí v období Francovi nadvlády. Ta pro mě do dnešní doby neznámá herečka Natalia de Molina zde ukázala, jak umí být krásná, což jí tam potvrdil nejen ten mlaďas, ale i ten učitel. Ve skutečnosti ale po proklikání pár obrázků na googlu radost jemně opadla. Nicméně právě ona a samotný příběh podpořily celkové vyznění neskutečně milého příběhu, který tak nějak hezky plyne a i když skončil, tak mi bylo moc hezky, ale i tak jsem cítil, že víc jak na tři hvězdičky to prostě necítím. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Kukuška má naprosto skvělý příběh. Namíchala do kopy jednu Laponku, jednoho ruského vojáka a jednoho vojáka pro změnu z Finska. Ti se během druhé světové války musí dohodnout a jelikož je Laponka ve svém obydlí již několik let sama, bude od chlapů něco požadovat. Především sex. Celý film je ale odvyprávěn tak překrásně a upřímně, že se na film budete usmívat od začátku do konce. Závěr pak potvrdí klasickou frázi, že nic není věčné a i jedna kapitola Kukušky bude muset skončit. Viděno na základě Challenge Tour 2015

U takových filmů, jako je Sto krvavých akrů, se dá očekávat naprosto cokoliv. Především jsem zvědavej, jestli se dočkám nekorektní zábavy, která by mě mohla bavit. Nestalo se tak a spíše jsem koukal na klasický horor plný vědomě debilních lidí, které tam postupně vraždí v neméně debilních momentech. Takže klasika. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Win Wenders není úplně režisér pro mě. To jsem zjistil hned po shlédnutí tohodle filmu, kterej má sice hlavní roli vcelku charismatickou, ale po tom Palermu prochází tak bezmyšlenkovitě, že každá další minuta byla spíš utrpení. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Island mě opět přesvědčil o svých filmových kvalitách. Okamžik zkratu je možná dost náročný film na sledování a těžko se v něm hledá jakákoliv postava, ke které by se vytvořil určitý vztah. Pořád ale má hodně kvalitní příběh založený na pravdivých událostech a k tomu hodně slušnou gangsterskou atmosféru. No a i přesto, že herci zrovna nejsou v nominaci o nejsympatičtější postavu, pořád dokážou zaujmout a to je podstatné. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Tenhle film jsem dal hlavně proto, že započal Skandinávský festival v Mladé Boleslavi. Snad jenom škoda, že pořadatelé vybrali zrovna tenhle kousek jako první, protože věřím, že dokáže hrozně moc lidí odradit od dalších filmů, které už třeba tak abstraktní a absurdní nejsou, spíš naopak. Celkově bych řekl, že právě tenhle autor je hodně mimo v rámci všech dobře známých a zajetých pravidel v rámci filmů ze Skandinávie. Má osobitý humor, osobitý způsob vypravování a hlavně osobitý náhled o některé lidské vlastnosti, které by ve svých filmech rád zobrazil, ale které jsem v tomto filmu za boha nemohl najít. Přišlo mi to prostě naprosto příšerný. Nejenom ty nekonečné záběry, kde se nic nedělo, ale třeba i fakt, že snad skoro všechny věty, které ve filmu byly řečeny, byly řečeny dvakrát. Většinou proto, že ten druhej v tom dialogu (ať už v jakémkoliv) byl brutálně nahluchlej. Hospoda u Kulhavé Lotty nicméně způsobila, že jsem film udržel alespoň na jedné hvězdičce. Ta je ale hlavně za tu absurditu celýho filmu, u které jsem se občas zasmál, ale spíš se většinou hodně divil, na co jsem to vlastně vůbec koukal. Po druhý bych to už asi nedal a spíš si prostřelil mozek. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Zátiší není lehký film na shlédnutí. I tak věřím, že když ho zkusíte a vydržíte prvních 20 minut u té zvláštní, neobvyklé a tiché atmosféry, budete ve výsledku spokojeni. On totiž Joe není úplně normální chlap. Je sám, má divnou práci a pracuje s mrtvolami, což samo o sobě není úplně výhra. Každopádně i takový Joe má pocity a film Zátiší je nádherně dokáže představit. Včetně nádherného až snového závěru, který je sice smutný, ale zároveň veselý, protože podkresluje celý život člověka jako takového. Díky nádherným kulisám anglického venkova u moře, a příběhu jako takového, stojí za to tenhle film vidět. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Od Divokých historek jsem tak nějak nevěděl, co mám čekat. On film skládající se z povídek většinou způsobí, že u některých zaujme a některých zase tak moc ne. Tenhle film to ale zvládl naprosto luxusně. Snad ani jedna z těch šesti historek nebyla špatná, natož pak průměrná. Jen některé byly dokonalé a jiné „jen“ výborné. Po shlédnutí filmu jsem si uvědomil, že jsem se ještě nesetkal s povídkovým filmem, u kterého bych se těšil po skončení jedné povídky hned na tu další. Divoké historky to ale s přehledem zvládly a každou tou povídkou si mě okamžitě získali. Nejvíc se mně líbila ta o dvou chlapech, co se u toho mostu parádně porvali. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Alex je prej v Holandsku hrozně úspěšný režisér. U mě svojí absurdností zase tolik neuspěl a to ani u Seveřanů, kteří jsou údajně jeho nejúspěšnějším filmem. A já se ani nedivím. Svojí absurdností tady vytváří celou řadu situací, u kterých jsem nevěděl, jestli se smát nebo kroutit očima z nepochopení. První půlka, která byla spíš k smíchu a vedla by spíše ke čtyřem hvězdám se nicméně přehoupla do druhé půlky, která je daleko vážnější a zkouší zasáhnout i pár lidských charakteristik. Já ale tyhle brutální filmové skoky nemám moc rád. Ani pes, ani kočka. Takovej kočkopes. Jako všechny ostatní Alexovi filmy. Viděno na základě Challenge Tour 2015

Vlastně ani teď nevím, co ten závěr měl znamenat a jak jsem si ho měl vysvětlit. To je také bohužel ta jediná kaňka na jinak hrozně zajímavém příběhu, který se zároveň dočkal naprosto luxusního zpracování. Na pět hvězd měl tenhle film nakročeno svojí tajuplností od samotného počátku. Jen jsem si ty tři příběhové linky nedokázal spojit ani rozpojit a už vůbec jsem si nedokázal vysvětlit, co je realita a co fikce. Ten nápad jako takový je ale přesně to, co činí tenhle film tak zajímavým a když mi ho někdo dodatečně dovysvětlí, budu moc rád. Viděno na základě Challenge Tour 2015