Malarkey

To, že Vám zatknou manžela a odsoudí ho na několik let, je průser. Netušil jsem ale, že je to o to větší průser, když jste černoška. První půlka byla o sebeobětování, druhá pak ukázala, že lidé jsou sobecká stvoření. Ta druhá mimochodem byla daleko zajímavější. Celkově vzato ale průměr.

Já nevím, že ti černoši neustále žijí v jisté diskrimaniční bublině. Možná na tomhle filmu něco bude a nejspíš určitě na tomhle filmu něco bude, když to natočil velkej bojovník za lidská práva černochů Spike Lee. Jen si myslím, že pro Čecháčka je absolutně nevypovídající, protože jedinej možnej černoch, kterej se tady kdy objeví je tak maximálně Mireček a stejně si myslím, že k takovejm národům jsme spíš benevolentní, už jen proto, že jsou exotikou, než abychom se stavěli na stranu americkýho venkovskýho burana. Drama to tedy bylo vcelku zvláštní, natočeno záměrně hodně amatérsky a s hodnotným příběhem tak maximálně na druhou půlku kontinentu.

Smrt na stadionu je jedna z těch vydařenejších epizod se Schimanskim. Dominuje jí především skutečnost, že hlavní roli mají fanoušci fotbalového týmu MSV Duisburg. Tenhle díl začíná brutální fotbalovou řežbou, kde fanoušci dělají takovej bordel, že Chachaři spolu se Sparťany by se od nich měli učit. Jakmile skončí zápas, což je samo o sobě div, že vůbec skončí, lidi začnou odklízet svá sedadla a po jedné partičce tam zůstane mrtvola. Jelikož je Schimi na zápase, okamžitě se rozhodně případ vyšetřovat. Není to ale Schimi, aby ho nevyšetřoval po svém. Vytipuje si partičku vejrostků, nakoupí jim lahváče a leje s nima, aby se do jejich prostředí infiltroval. Jednou ho ale tak nalejou, až zjistí, že je z kriminálky a tak ho sejmou, svlíknou a povalej doprostřed stadionu, kde ho najde jeho parťák Tanner. Pak jde všecko ráz na ráz a vrah je vcelku překvapením. Nicméně celejch 80 minut se na to suprově koukalo a kromě chlastu a dobré zápletky tu padla řada hlášek mezi Schimim a Tannerem, kterej byl až nebývale drsnej na úkor toho v jaké situaci se neustále nachází.

Je vidět, že film natočili dva neuvěřitelně praštění pošuci. Na druhou stranu musím říct, že jejich naprosto spontánní výlet jsem si užil opravdu na maximum. Ono totiž je hrozně jednoduché jednat tak, jak radí rozum. Jakmile se mu ale vzbouříte, tak rozhodně neprohloupíte. Ne pořád, ale jednou za čas to rozhodně není na škodu. Dva sympatičtí tvůrci - Florencia a Gonzalo, by Vám mohli vyprávět. Jedno takové náhlé setkání totiž dali do kupy a celé to srovnávali zábavnou formou se zvířaty. A mně se to moc líbilo, protože právě na tyhle spontánní příběhy já nedám dopustit. Na ty se totiž nezapomíná, stejně jako v životě.

Setkání dvou herců, jakými Joe Pesci a Danny Glover jsou, jsem si nechtěl nechat ujít. To jsem ale nevěděl, že tahle jinak ucházející roadtripová komedie, bude plná dost naprosto brutálně trapnejch scén, kterejm vévodí snad ta ke konci filmu, kde se Danny Glover a Joe Pesci perou s krokodýlem. Hned jsem si vzpomněl na film Ed Wood, kde stejnej režisér točil scénu se zfetovanym Belou Lugosim, jak se v bazénku pere s šesti hlavou olihní.

Big Ben je klasik a když jsem u tohoto dílu viděl, že jeho máma Resi půjde soutěžit do nějaké televizní soutěže, rozhodl jsem se tenhle díl dokoukat. Už jenom kvůli ní to totiž stálo za to. Pakliže Vám Big Ben nevadí, tak přesně víte, co dostanete. Dvousetkilovej Ottfried dostává pojeb od matky v jednom kuse, ta zase leze do prdele nějakému slavnému moderátorovi. Mezitím se stane rutinní vražda, která se tak nějak vyřeší. Ale za ty všecky kecy kolem to stojí za to vidět. Závěr mě pak totálně sejmul. Ottfried natře starostu, že ho má natočenýho, jak v rezidenci na kopečku provozuje orgie a on mu na oplátku ukáže video jeho mámy Resi, jak si krade otázky do soutěže, které se zúčastní. Aneb ze života Bad Tölzu...

Představte si, že jste puberťák a doma máte otravnou matku, která to s Vámi myslí samozřejmě jinak, než dobře. Pak jí rupnou u žehlícího prkna nervy a půjde do první hospody, co v ulici potká, lejt. Jak byste řekli, že to dopadne?

Richard Ayoade natočil velice zvláštní adaptaci na Dvojníka od Dostojevskeho. Uvedl ji totiž do velice zvláštního pseudo světa, kde jediné, co je opravdu zajímavé, je práce (a nebo pití). Jesse tady hraje vyslovenýho chudáka, který není schopný ničeho. Jakmile se ale objeví jeho dvojník, začíná se vše pomalu měnit a vyjasňovat. Jesse mimochodem v tuhle chvíli perfektně představuje svůj herecký um, kdy hraje dvě naprosto rozdílné postavy. Škoda jen, že ta linka s jinak skvělou Miou Wasikowsky nebyla víc ukecaná. Mia tady totiž hraje takovou cudnou holčinu, která zničehonic překvapí, ale ve výsledku mi nic zásadního neřekne. V druhé půlce filmu mě její jednání dokonce i rozčilovalo. A ještě víc mě rozčiloval Jesse, který stále nebyl schopný žádného zásadnějšího momentu. Tedy až do konce, který pojal úplně jinak, než by tak nějak člověk chtěl vidět. Ale tak co, konec jako konec. Jen právě proto nejsem schopnej dát větší hodnocení, než tři hvězdy. Nicméně kvůli hercům a zvláštnímu prostředí tenhle film stojí vidět. S komedií ale tady rozhodně nepočítejte.

Scarlett Johansson tady vypadá, dle mýho soudu, hodně dobře. To je ale jediný pozitivum tohodle filmu. Objektivně si nicméně myslím, že film na jednu nebo dvě hvězdičku není. Je to totiž totální artovka a tak by se na ní mělo nahlížet. V průběhu filmu jsem to ale nebyl schopnej dokázat, protože to zajímavý sci-fi téma bylo nacpaný do průběhu typu - Scarlett jede autem. Zastaví. Nabere kolemjdoucího na svoje křivky. Kolemjdoucí ji chce ojet. Ona ho přitáhne k sobě domů a kolemjdoucí se utopí a zakonzervuje v nějaký tekutině, ve který je Scarlett pošle do vesmíru. Tečka. Takhle se to děje poprvý, podruhý, potřetí a mezitím Scarlett jede autem a nemluví. Jen jede a kamera zaměřuje čistě na ní nebo na silnice kolem. Nicméně Hádek s upozorněním na Českou Republiku překvapil, dítě na pláži dodalo patřičnou depresi, sloní muž šokoval a závěr tuhle brutální šílenost absolutně oddělal. Trochu mi tenhle film připomínal Valhalla Rising. Jen s tím rozdílem, že tenhle mě dokázal víckrát šokovat, ale i nasrat. Jo a ta muzika? Z tý mi je blbě ještě teď.

Angus Sampson je totálně nesympatickej černohubec a zvyknout si na něj je fakt psychologicky náročný. Musím se přiznat, že s ním jsem měl fakt velkej problém. Jakmile si ale užil Thajsko a domů jel s bůhví o kolik kilo těžším žaludkem plným heroinu, začala to bejt docela zábava. Nejenom, že mi to představilo pár australských zákonů, které pravděpodobně nikdy nepoužiju, také mi tu představila možnej způsob obživy a pár zkorumpovanejch policajtů, kteří tomu dávali ten správný nádech sviňskosti. Nebejt tam oni, tak za ten sevřenej žaludek Angus dostane jednu hvězdičku, s nimi to ale byla vcelku zábava a celkově s nimi vyústila k celkem schopnýmu závěru, na kterej jsem v průběhu filmu dokonce i čekal.