Myslivir

Mladé a půvabné studentky pracující jako tajní asasíni pro vládu, která tak kontroluje kriminalitu a terorismus v zemi a udržuje je na úplném minimu.  Premisa sice zní zajímavě a zábavně, seriál s ní ale bohužel nepracuje naplno. Hlavní hrdinka totiž odmítá nepřátele zabíjet, a tak ubírá většině akce (které, byť není vyloženě špatná, také není mnoho) něco, co by Lycoris Recoil odlišovalo. Seriálů, které staví na dvou velmi odlišných hlavních postavách, jejich dynamice a lelkování ve stylu slice of life žánru , je mnoho. Utahanou první polovinu tak zachraňuje spíše konec celého seriálu, kde i přes slabě vystavěného záporáka vybublají i nějaké ty emoce.

Ačkoliv předlohy  obou děl sdílí společného autora, nehodlám Moba s One Punch Manem srovnávat. Bylo tak učiněno v minulosti již mnohokrát a další takové srovnání by už nikam nevedlo. Já bych místo toho hledal paralely v porovnání s nejpopulárnějšími šóneny nové generace. Demon Slayer, Jujutsu Kaisen i Chainsaw Man totiž staví stejně jako Mob na velmi podobném principu fungování jejich fikčního světa. Ve všech případech se totiž hlavní hrdina po jakémsi splynutí s démonem přidává do organizace různorodých lovců, kteří ještě roztodivnější démony loví. Na rozdíl od těchto akčních krváků však Mob vítězí na jednom velmi důležitém bitevním poli - tam, kde jiná díla postrádají patřičnou hloubku postav, Mob zvládá vykreslovat zároveň s fascinující animací akce také složité postavy, jejich problémy, komplexy, kladné i záporné stránky. Nepřekvapí tedy, že i "vedlejší" hlavní postava, Reigen, mnohdy zastíní svými linkami samotného Moba, jehož lze upřímně považovat za jednoho z nejvíce sympatie vzbuzujících protagonistů akčních komedií. Svoji komediální stránku si seriál ovšem plně uvědomuje také, a projevuje se to zejména ve velmi výrazné animační stylizaci, díky které většina postav vypadá značně karikaturně. Komičnost však ale i lehce škodí, především ve druhé polovině poslední série, jež působí podivně nevyváženě a konflikty působí vykonstruovaně. Dalším problémem jsou antagonisté, kteří po relativně krátké době přestanou vzbuzovat strach a pocit kompetence. Nic z toho ale není důvodem, proč zavrhnout Mob Psycho 100 jako celek.

Jestli celému Fate univerzu něco scházelo, byla to právě tahle civilní a přízemní odbočka. Opravdu pozoruhodná je zde práce s worldbuildingem, jelikož jsou magie a její pravidla ukázány z jiné perspektivy, a detektivní nátura zápletek příběhu jedině prospívá. Jen prvnímu a závěrečnému dílu chybí nějaká větší provázanost se zbytkem, tak jako i seriálu jako celku chybí výraznější postavy (s výjimkou ústřední dvojice).

Tak tohle byla docela rána do žaludku. Film stavící víceméně jen na finální bitvě k mému zklamání selhává tam, kde měly být ty nejepičtější momenty celého Grand Orderu, a to z docela jednoduchého důvodu - drtivá většina postav, co se objeví, v žádném anime nikdy nebyla, takže pokud divák nehrál mobilní hru nebo nestrávil celé hodiny čtením wiki článků, při nástupu hrdinů vidí jen unikající potenciál. Celá bitva působí jako scéna z Avengers: Endgame, ale člověk nezná dvě třetiny postav. Akce je překvapivě horší než v Babylonii a jakoby místy chyběla i hudba. Finální záporák také moc netáhne, chybí mu pořádný build-up.  Po zhlédnutí zůstane na jazyku jakási hořká pachuť, jelikož film jako takový není až tak špatný. Potenciál byl však větší.

Kdo by byl čekal, že animátoři z CloverWorks nakonec budou svojí animací schopni konkurovat Ufotable... Akce je velmi dobrá a konzistentní, plynulá, dobře ozvučená. Silně vrávorá pouze v oblasti CGI, jež je bohužel prostě jako pěst na oko. Jinak i tempo je slušné, byť samotný příběh je možná až příliš "levelový", komické odlehčovací momenty překvapivě fungují a postavy jsou mnohem lepší než v předchozích částech Grand Orderu, které byly nesmyslně adaptovány pouze jako krátké filmy. Nejzábavnější bude asi dvojice Gilgamesh a Merlin.  Jediná věc, která Babylonii brání v získání vyššího hodnocení, je příliš velké množství fanservisu.

Konečně Netflix vypustil "adaptaci" Zaklínače, která není úplné hovno. Atmosféra a hudba v kombinaci s praskáním ohně jsou 10/10. Jako hudební prvek, který si člověk pustí o Vánocích do pozadí, to funguje to lépe než populární vánoční písničky.

Stejně jako u prvního dílu (kde je teda zmatení z vynechání předchozích pěti singularit VÝRAZNĚ větší), i zde klíčové momenty a reakce postav chybí, přechod mezi prvním a tímto dílem je příliš vachrlatý. Akci a epičnost/monumentálnost však zvládá o poznání lépe, hudba i akce jsou lepší, i Mash konečně dostane souboj jeden na jednoho. Nejstudenější sprcha ovšem přichází v podobě hlavního záporáka - Artoria Pendragon jakožto The Lion King vlastně ve finále nic moc neudělá.

Byť je víceméně celý úvod líně tvořen v podstatě jen expozičními dialogy, poskytnutá vysvětlení však ani zdaleka nebudou jako úvod do Fate série stačit (který blázen by ale začínal Fate zrovna tímhle filmem). Mást může i rychlé tempo, přičemž vztah ústřední dvojice se vyvíjí možná až příliš rychle, a kompletní překopání událostí ze Stay Night. To ale znalci původního díla spíš ocení.