Muzika

Velmi slušně podchycená atmosféra, bez problémů přijatelný humor, skvělé absurdní výjevy (celá postava Anči Prepichové) či snová realita a vynikající herectví. To vše, bohužel, v naprosto prázdném scénáři, který snímek staví hned vedle stupidních seriálů řešící převážně kdo, kde a s kým. Na to, co se tu událo, by skutečně stačila slabá půlhodinka. Silný potenciál vynikajícího komediálního dráma zůstal někde za kamerou. (18.11.2015)

Muzika mi nezněla příliš libozvučně. Těšila jsem se na pořádnou dávku vydatného jazz a dostalo se mi vesnické kutálky. Sám příběh mohl být nosný, pokud by mu byla věnována větší péče. Takhle je Muzika poněkud roztříštěná nesourodá výpověď o době minulé, bohužel ne tak silná jako o sedm let mladší kousek Jak jsme hráli čáru. (19.11.2015)

Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... (29.11.2011)

Pamätám si ako na strednej škole nás zobrali na toto do kina. Niektorí sa bavili, niektorí nudili, ja som tomu na chuť prišiel až neskôr. Ono ten humor Kostelného, Pauhofovej, Nvotovej, Geišberga, Latináka a iných je špecifický, nie každému sa páči. Ako romantická komédia to celkom obstálo, bolo to o hľadaní šťastia a vzrušenia človekom, ktorého ničil komunistický stereotyp, o hudbe by som pomlčal, to že experimentovali bolo vidieť. Nakoniec z toho vyjde tragikomédia a aj láska akosi ustane, nuž ak chceli socialistické časy vykresliť ako nudné a smutné a ľudí ako exotov, z ktorých akože tí normálnejší ušli, tak im to vyšlo. (18.07.2012)

Videl som tento film v takmer úplnej pracovnej verzií asi v roku 2006 . . . Vravel som si vtedy, že sa slovenská kinematografia krásne zviecha takýmto príjemným nostalgicky letným, ako to len Slováci stále cítia a chcú ukázať, ale väčšinou to pošlú zaraz pod kytičky - filmíkom . . . A potom som ho celkom stratil zo zreteľa - kde bol celé tie roky podetý ? (20.04.2009)