Zelená míľa

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Nádherná mystery z vězeňského prostředí cel smrti v perfektní režii a podle vynikajícího scénáře Franka Darabonta. Herecký koncert nejen vzájemně si krásně přihrávajících hvězd Hankse a Morseho v rolích dozorců a "dobrých chlapů", ale především obrovitého Duncana v roli Božího zázraku Johna Coffey ("jako kafe, ale psaný jinak") a odporného a zlého bachaře Percyho v podání Douga Hutchisona. Krásný příběh o dobrých a zlých lidech bez ohledu na společenské postavení, o vině a o trestu, o nemoci a naději na vyléčení, o zodpovědnosti, o přátelství a lásce. Trailer: http://www.csfd.cz/film/2292-zelena-mile/videa/ (24.01.2009)

OBSAHUJE SPOILERY. Zlá pohádka záměrně a zručně zkonstruovaná jako stroj na slzy, těžící z Nového zákona. Musel jsem vidět mnoho filmů, abych nakonec dospěl k tomuto nelichotivému verdiktu, dříve bych spíše hovořil o hloubce a citlivosti. Pár správných chlapů nachází víru, upřímně se kající zločinec je požehnán vykoupením, zatímco ten, jenž svých činů nelituje, si vyslouží boží trest, stejně jako sadistický dozorce. Divák je důsledně tlačen k tomu, aby nenáviděl Percyho, vrah mu byl odporný a všechny ostatní si oblíbil. Pak musí přijmout boží trest jako spravedlnost Lásky - ano, uspokojivě si smí zamlaskat, jak jeden zloun zemře a druhého zavřou v psychiatrické léčebně. +++++ Dojme se nad vyléčenou myškou a stárnoucí paní a konečně může dospět ke konci, na němž Ježíš Coffey musí zemřít na křesle, protože... proč vlastně? Jak je možné, že Edgecomb neučiní nic, pro jeho záchranu, když ví o jeho nevině? Těžko říci, tentokrát nejde o odpuštění hříchů lidstvu (což mi ostatně připadá divné i u toho křesťanství), ale o pláč milujících dozorců za zvuků tklivé hudby ve zpomalených záběrech. Haleluja, plačte také, diváci. Ježíš a Jingles jsou věční! Hlavně aby tu pro diváka nebyla nějaká výzva... (04.10.2014)

Tohle je mysteriózní klenot. Strhující vězeňský film o hodných (až na jednu výjimku) bachařích a jednom vězni, který způsobil zázrak. Scénárista Frank Darabont režírovat opravdu umí a já Zelenou míli řadím na stejnou úroveň jako Shawshank. Samozřejmě hodnotím maximálně, protože takhle silných filmů je opravdu málo. (18.11.2009)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Nejsem moc velkým přítelem Shawshanku, ale tahle "druhá vězeňská kingovka" mě vzala. Knihu jsem četl ještě předtím než byla zfilmována, a vůbec se mi nelíbila. Darabont z ní ale vytáhl to podstatné, a přetavil ten materiál do snad nejlepší možné podoby. Všechna čest. Opravdu, po zklamání z knihy, pro mě velice příjemné překvapení! Míval jsem před lety podobné problémy jako Hanksův dozorce (ano, ty s močením), a stejně jako on jsem z nouze vzal podobně hnusnou práci, takže tady jsem byl okamžitě v obraze. Také doba, kdy se Zelená míle odehrává, má v sobě určitou nostalgickou příchuť "starých dobrých časů". A to já můžu. Příběhem jsem se nechal dojmout bez nejmenšího problému, a rád se na tuhle mimořádně povedenou kingovskou adaptaci kdykoliv znovu podívám. (31.05.2007)