Pohřeb v Berlíně

Druhý špionážní film roku 1966 z Berlína a o dost lepší než Quillerovo memorandum. Palmer se vydává do Berlína připravit dezerci vlivného plukovníka KGB, střetává řadu figurek - padělatel, "bondgirl", mistr útěků, kamarád z dávných dob a hodinu připravuje akci. Ta dopadne trošku jinak a pak ve finální půlhodině nastává smršť zvratů, kde se ukáže že nikdo není tím kým se zdál, že zdánlivě vedlejší postavy jsou důležité a že svět špionů je svinstvo kde dobro a zlo neexistuje. Je to sice opět (s výjimkou thrilerového finále) film bez akce, ale za to nechybí parádně zamotaný příběh (možná až příliš), zajímavé postavy, díky režisérovi mírny bondovský šmrnc a především skvělý hrdina. Cainův agent je sarkastický, rebelský, chytrý ale chybující jako normální člověk. Není to čisté hodnocení, ale je to o něco lepší než první Palmerovka, které jsem dal 3, takže s přimhouřením očí 4*. (23.02.2022)

„V noci jsme chtěli jít přes zeď na východ... Z Východního Berlína se můžeme dostat do Československa a odtamtuď do Švýcarska.“ WTF, co to bylo za slátaninu? Tenhle film mě dost zklamal. Čím více filmů z doby studené války o přechodech či špionážních akcí přes železnou oponu vidím, tím ještě více zpětně oceňuji režisérský um, s jakým Jiří Sequens natočil vybrané díly Majora Zemana na toto téma, leč možná ideologicky podbarvené. Ani se nedivím, jak byl seriál o mjr. Zemanovi populární v řadě dalších evropských zemích, Bílé linky a Modrá světla měly skutečný spád, napětí a Sequens z papírově nezáživných příběhů o cestě za získáním dokumentů pro rozvědku vytesal přímo dobrodružnou podívanou s pohltivou atmosférou. Z režisérů tematicky spřízněných filmů může Sequensovi dle mého názoru konkurovat jedině Claude Pinoteau (ve filmech s Linem Venturou Mlčenlivý a Sedmý terč), s mrknutím oka nad drobnými přešlapy v Roztržené oponě možná ještě Alfred Hitchcock. Jinak je eurospy (nejen) o cestách napříč Zdí často obrovská bída nejen v zbytku domácí tvorby, ale evidentně i v zahraničí. Pohřeb v Berlíně bohužel nemá po většinu času (snad s výjimkou závěrečné přestřelky) žádnou hutnější atmosféru ani kus dobrodružství, mimo hlavní postavy bohužel ani moc pokusů o humor, zato mu v druhé polovině nechybí třeba obrovská nepřehlednost v postavách, komplikovaných vztazích i plánech. Michael Caine se z celých sil snaží tuhle bídu zachránit, nebrát postavu svého agenta Palmera vážně a nutno mu k dobru přičíst, že se mu to díky občasným hláškám a značnému nadhledu docela úspěšně daří, byť mě Caine nedokázal chytnout až natolik, aby mě bavil tento film i jako celek. Jinak z celého toho spektáklu mě výrazněji zaujala jen ta úvodní cesta jednoho uprchlíka přes Zeď v jeřábním nákladu. 40% (01.12.2020)

Prekvapivo veľmi svižne nakrútená a zábavná špionážna báchorka z netradičného okolia východného a západného Berlína, kedy sa dosť scén odohráva práve v okolí múru. A bude sa pri ňom aj párkrát strielať. Pohreb kombinuje čistú zábavu so serióznymi témami a Hamiltonovi táto hra vychádza. Sem tam sa vynoria aj prekvapivé zvraty a otočia dej iným smerom. Caine tým prechádza s totálnym nadhľadom a možno aj preto mám z filmu taký pozitívny dojem. (07.05.2018)

Agenta Palmera mám mnohem radši než jeho nafrněného a snobského kolegu Bonda. POHŘEB V BERLÍNĚ je asi nejlepším ze série, o řád zábavnější než první Palmer (PŘÍPAD IPCRESS), je zde větší porce typicky britského humoru a příběh také mnohem lépe odsejpá. Jsou to dále pak perfektně vykreslené a ztvárněné postavy, např. ruského plukovníka Stoka, německého mafiána Kreutzmana, nebo rozčilujícího se komisaře Reinhardta, rafinovaná akce a úžasná atmosféra Berlína šedesátých let co dělají z tohoto filmu jednu z nejlepších agenťáren své doby. "A teď pojď zpátky do postele miláčku, protože v kuchyni za moc nestojíš". (02.02.2012)

Asi v půli jsem byla dost rozčarovaná ze zbytečně překombinované spleti postav, ale nakonec byl "Pohřeb v Berlíně" dost vtipný a pro mně zajímavější než rané Bondovky. Třeba pro skvělou kameru a práci s prostorem. A dík jednomu krátkému poděkování z úst Michaela Cainea jsem na moment nabyla dojmu, že i němčina může znít sladce. (04.09.2010)