Pohřeb v Berlíně

S pověstnou britskou precizností do detailů vybroušený film! Stejně dobrý jako Ipcress file, s až neskutečně zajímavou zápletkou, geniálním Michaelem Cainem, skvělými dialogy, vtipně-suchými hláškami a postupně se stupňujícím napětím, které - i kdyby se dalo krájet - byste neukrojjili ani motorovou pilou, jak je husté. Zkrátka špionážka první třídy s (jak tady někteří uživatelé správně píší) opravdu složitou závěrečnou půlhodinou, jež ale naštěstí není zmatená nebo nepochopitelná. Prostě se toho v ní jen dost stane, no. Pět hvězd dávám Pohřbu v Berlíně hned, ačkoliv mi z děje určitě taky něco uteklo. Další promítnutí dévédéčka všechno stoprocentně napraví. Těším se na ně.__P.S. Napravilo. (06.10.2010)

Zamotaná antibondovka (od tvůrců Bonda) v nejlepším světle aneb Edna... Ehm, Harry "jsem nejvtipnější cynik filmového plátna" Palmer v soukolí špionážní byrokracie po druhé; a tentokrát ještě lépe. Pochmurná atmosféra Londýna z jedničky byla nahrazena neméně působivou atmosférou rozděleného Berlína, kde nikdo nikdy nikomu nevěří. (10.01.2013)

Agenta Palmera mám mnohem radši než jeho nafrněného a snobského kolegu Bonda. POHŘEB V BERLÍNĚ je asi nejlepším ze série, o řád zábavnější než první Palmer (PŘÍPAD IPCRESS), je zde větší porce typicky britského humoru a příběh také mnohem lépe odsejpá. Jsou to dále pak perfektně vykreslené a ztvárněné postavy, např. ruského plukovníka Stoka, německého mafiána Kreutzmana, nebo rozčilujícího se komisaře Reinhardta, rafinovaná akce a úžasná atmosféra Berlína šedesátých let co dělají z tohoto filmu jednu z nejlepších agenťáren své doby. "A teď pojď zpátky do postele miláčku, protože v kuchyni za moc nestojíš". (02.02.2012)

„V noci jsme chtěli jít přes zeď na východ... Z Východního Berlína se můžeme dostat do Československa a odtamtuď do Švýcarska.“ WTF, co to bylo za slátaninu? Tenhle film mě dost zklamal. Čím více filmů z doby studené války o přechodech či špionážních akcí přes železnou oponu vidím, tím ještě více zpětně oceňuji režisérský um, s jakým Jiří Sequens natočil vybrané díly Majora Zemana na toto téma, leč možná ideologicky podbarvené. Ani se nedivím, jak byl seriál o mjr. Zemanovi populární v řadě dalších evropských zemích, Bílé linky a Modrá světla měly skutečný spád, napětí a Sequens z papírově nezáživných příběhů o cestě za získáním dokumentů pro rozvědku vytesal přímo dobrodružnou podívanou s pohltivou atmosférou. Z režisérů tematicky spřízněných filmů může Sequensovi dle mého názoru konkurovat jedině Claude Pinoteau (ve filmech s Linem Venturou Mlčenlivý a Sedmý terč), s mrknutím oka nad drobnými přešlapy v Roztržené oponě možná ještě Alfred Hitchcock. Jinak je eurospy (nejen) o cestách napříč Zdí často obrovská bída nejen v zbytku domácí tvorby, ale evidentně i v zahraničí. Pohřeb v Berlíně bohužel nemá po většinu času (snad s výjimkou závěrečné přestřelky) žádnou hutnější atmosféru ani kus dobrodružství, mimo hlavní postavy bohužel ani moc pokusů o humor, zato mu v druhé polovině nechybí třeba obrovská nepřehlednost v postavách, komplikovaných vztazích i plánech. Michael Caine se z celých sil snaží tuhle bídu zachránit, nebrát postavu svého agenta Palmera vážně a nutno mu k dobru přičíst, že se mu to díky občasným hláškám a značnému nadhledu docela úspěšně daří, byť mě Caine nedokázal chytnout až natolik, aby mě bavil tento film i jako celek. Jinak z celého toho spektáklu mě výrazněji zaujala jen ta úvodní cesta jednoho uprchlíka přes Zeď v jeřábním nákladu. 40% (01.12.2020)

Nevěřil bych, že nějaké palmerovce napařím plný počet. Jak Případ Ipcress, tak Mozek za milion dolarů mi přišly jako zhulené, experimentální vize, které si špionský žánr berou jen jako rukojmí. Ale tady vzal námět do ruky zkušený režisér nejen bondovek, ale i válečných filmů, který bystře vyhmátl to podstatné a udělal z filmu koukatelnou záležitost. Postavy se - konečně! - chovají normálně a lidsky, nikoliv zbytečně přehnaně a afektovaně, a dokonce i pojetí Palmerova agenta zde najednou dostává svůj smysl. Chlápka, který - konečně! - skvěle hláškuje, raději se nehrne do akce a stojí v pozadí, ale o to víc a lépe si dokáže věci sesumírovat. Navíc ale není super hrdina, i on bývá převezen a vypadá pak jako tupec, ale nakonec vlastně vše rozřeší ke všeobecné spokojenosti. (Scéna v rozpadlém domě s monologem: „Paul Louis Broum. Doklady má v kapse.“ je dokonalá, skvěle vše završuje, všechny snahy postav, a Eva Renzi dokáže v té chvíli vrhnout přesně ten pohled údivu a současně nepochopení, jaký je potřeba.). Velmi dobrá kamera i hudba. Výběr lokací - jako by člověk v tom rozděleném Berlíně byl. A pak ty hlášky - a dokonce hraní si s nimi, ať jde o hraní si s krycím jménem (a touhou po jiném), tak třeba s batmanovskými proprietami. (05.08.2018)