Veľká nádhera

Sžíravá kritika povrchní společnosti, konzumního způsobu života, neschopnosti naslouchat (druhým) resp. neukojitelné touze plkat za každou cenu, důležitosti kořínků resp. kořenů a (pozdní) hledání sebe sama, to vše zasazeno do pulzujícího Říma, kde den nekončí západem slunce, ale naopak začíná, alespoň tedy pro hlavního hrdinu Jepa Gambardellu a jeho přátele resp. noční parťáky. Pozor, nejde však o žádnou filmařskou prvoplánovou manýru sebestředného režiséra a už vůbec ne vyprázdněnou povrchní pózu.Vnímavě odpozorované, nekompromisní, zároveň však s nadhledem a potřebnou sebereflexí odvyprávěné, hravé, s velkým přehledem a citem zahrané, laciných gest prosté, v nejednom případě humorně glosující, umně střídající ironii, sarkasmus, cynismus s upřímností, (audio)vizuálně opojné a navracející se k samotné původní podstatě (myšlence), tj; velké plátno resp. návštěva kina (milou) povinností. La grande bellezza je snímek, který si sice musí prožít každý sám za sebe, ale zároveň zasluhuje (festivalovou) atmosféru podobně naladěných resp. smýšlejících vnímavých diváků, přičemž osobně bych se nezlobil, shlédnout jej z nočního osvětleného Piazza del Campidoglio promítaném na provizorně nainstalované velké plátno Palazzo Senatorio. Tím nechci nijak snižovat tu přátelskou atmosféru kina Aero, včetně útulného bárku, kde se snímek následně příjemně v hlavě dohrává a rozebírá. [Obavy z přepálené stopáže byly naprosto lichými. Nejsem si vědom jediné nadbytečné scény a naopak bych min další hodinu „Velké Nádhery“ přivítal. Pokud mě i (brzká) opakovaná projekce v tomto utvrdí, o čemž momentálně nepochybuji, soukromá filmová topka po delší odmlce dozná změn. V případě té režisérské resp. herecké, se tomu děje právě teď a pokud by byla k mání i ta kameramanská, dá se lehce odhadnout, kdo by okupoval první příčky. Tolik k samotnému technickému zpracování snímku]. 100% s dovětkem, podobnost s Felliniho Sladkým životem resp. 8+1/2 není náhodná, přesto “stejné a přece tak jiné”. Edit: po třetí (kino)projekci nemám výhrad. Ten film zraje. Po té naplánované čtvrté (v rámci holešovického adventu Bio Oko) si stejně jako Rob Roy dáme s filmem několikaletou pauzu. (11.11.2013)

Žádná velká nádhera, nýbrž velká blbost. Dokonce tak velká, že se to i blbě popisuje. Jediné, co se mi občas zalíbilo byla hudba. Vše ostatní jako by nebylo stvořeno pro moje oči. Čekal jsem nějakou zábavu okořeněnou zajímavými filosofickými názory. Já vím jsem vůl. Od party diskutujících debilů, kteří měli pouze více štěstí než ostatní se nic moudrého čekat nedá. Dočkal jsem se tedy pouze obrovského množství prázdných keců, která s přibývající stopáží nabíraly na intenzitě nudnosti. A humor zůstal zřejmě v pořádné dáli. S tou komedií se tu nějaký idiot pořádně upsal. Jsem si jistý, že jsem z téhle sračky nepobral úplně vše, co se mi snažila říct, ale další zhlédnutí by mohlo být smrtelné, takže se budu raději utápět v nevědomosti. Odpad, ale opravdový! Kdo má jen trošku dobrý vkus, nechť od tohoto nesmyslu utíká rychle a daleko. (04.01.2014)

Zcela jistě je Velká nádhera vizuální skvost, kde mně jedna projekce určitě nestačí. Jen mám trochu ambivalentní pocity z faktu, že po té příběhové stránce se mně pod kůži nedostal na 100% a to je moc velká škoda. Možná, že kratší stopáž bych při tak hutném filmovém zážitku tentokrát přivítala. Ale uvidím při druhé projekci někdy v budoucnu. Ovšem Toni Servillo byla určitě správná volba pro stárnoucího spisovatele Jepa s jeho úvahami o životě a lidech s kterými přišel do styku a to všechno v jedinečné a neopakovatelné atmosféře, jakou jsem dlouho nezažila. (28.11.2013)

Okouzlen krásami Říma i ženského těla obchází stárnoucí spisovatel známé ulice a místa, potkává známé tváře, je přesycen všedností a přece v ní nachází nitky nevšenosti.Ten ironický okrývač nevlídné pravdy mě začal bavit hned na začátku. Pokud se chci v současnosti podívat na zajímavý film, vyberu si Paola Sorrentina, zatím mě nikdy nezklamal. Jeho způsob vyprávění připomíná trochu Tarkovského a Godarda, ale oprvadu jen připomíná. Má vlastní způsob vyjádření, kterému bytostně rozumím, používá mluvu, která je mi vlastní. Opravdu veliká nádhera!! (15.07.2017)