Jánošík - Pravdivá história

Odtažitý film, který mě už po 30 minutách nutil pohrávat si s myšlenkou, že by nebylo špatné, kdyby toho Jánošíka už konečně odpravili. Jánočík je tak pozvolný a neakční film, že mi spíše evokoval dokument na téma: Život poddaného lidu v Uhrách na počátku 18. století. Zajímavé jistě je mísení pohanských tradic a křesťanské symboliky, lidových písní, tradicí a obřadů, ale pokud je jim věnován příliš velký prostor, otravují, stejně jako podivná hudba (ta sice nemá tolik prostoru, ale do scén moc nepasuje). Představitel hlavního hrdiny Václav Jiráček je naprosto matný, bez charismatu a suverénně ho přebájí Michal Zebrowski a Ivan Martinka, jehož Uhorčík byla jediná postava, která mě zajímala a bavila. (Když Jánošíka s Uhorčíkem chytili, zajásala jsem, že už se blíží poslední část filmu, ale zároveň jsem doufala, že Uhorčík vyvázne.) Kamera je místy opravdu krásná (záběry slovenských exteriérů, tancovačky) a místy selhávala (souboje, přepadení aj.) Je mi líto, že jsem se na Jánošíka těšíla příliš, ale je snadnější pobavit v dvouminutové ukázce než ve filmu s epickou stopáží 140 minut. Závěr: Lepší než Máj, ale to neznamená zas tak mnoho. (13.09.2009)

Trailer bol neskutočne dobrý. Bolo to fajn zostrihané s tými najlepšími zábermi a doprovod tvorila pútavá hudba. Veril som, že to môže byť dobré a môž to prekonať aj Bathory. Realita je iná a Jánošík - Pravdivá história(zaujímavý podtitul, ktorý je totálne bezpredmetný až zavádzajúci) je slabý film. Film čo má 140 min musí o niečom rozprávať, keď už je tak dlhý tak by som usúdil, že má čo povedať a aby sa niečo nevynechalo tak sa to trochu natiahlo. Jánošík je ale iba 140 minútová nuda bez scenáru a deju. Nečudoval by som sa tomu keby v scenári bolo napísané iba toto: "Jánošík sa stal zbojníkom, potom ho chytili a popravili na ľaví bok."pretože film nám ukázal len toto. Film bez akéhokoľvek deju, ktorý má roztrasenú kameru neustále zobrazujúce detaily tváre. K tomu si prirátajte, že jednotlivé scény sa opakovali(točenie kamery pri tancovačke, zábery pod vodou, stále tam niečo lietalo(dokonca aj samotný Jánošík)). Toto naozaj nie. Technická stránka filmu viac menej hrozná i keď niektoré scény boli ozaj vydarené. Keď už ide o samotného Jánošíka, toho hrdinu ľudu, ktorý bohatým bral a chudobným dával tak... tento Jánošík bol zakríknutý rojko, ktorý nemal žiaden rešpekt toho obávaného zbojníka a jeho predstaviteľ Václav Jiráček je hrozný. Jánošík je založený na legendách a žiaľ film sa toho vôbec nedrží a vynecháva všeobecne známe a dosť dôležité fakty, ktoré robia dej o Jánošíkovi zaujímavým. A slávnny Jánošíkov výrok: "Keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte" vo film tak isto nezaznie. Zbytočné vyhodenie peňazí. [Videl v Kine] (11.09.2009)

Pravda je taká, že novodobý Jánošík je chaotické prevedenie, v ktorom dokonca stráca čaro svojej legendy... nič len 2 hod. kecov, uponáhľaného strihania a bezduchého prevedenia... hrozne som sa nudil a taktiež ma dané prevedenie mrzí, fakt neviem čo by som tuna vyzdvihol... snaď len krásnu Slovenskú prírodu + Jiráček síce sympaťák, ale tuna nemal čo ponúknuť. Ukážka (ba dokonca urážka) toho ako sa z legendy stane len slaboduchý príbeh... 3-4/10 (20.01.2010)

Pravdivá história sa má k Bielikovmu Jánošíkovi asi ako Scottov Robin Hood k tomu s Errolom Flynnom. Je síce fajn, že Holland, Adamik a Borušovičová mali istú víziu, a to rozbúrať mýty a zasadiť dej do realistickejšieho a špinavšieho prostredia zbaveného folklóru a slnka, ale čo z toho, ak je to nuda a viacero vecí nefunguje. Všetci vieme, aké predprodukčné, produkčné a postprodukčné bolesti táto verzia zažívala a asi to bolo príjemné tvoriť ako byť vešaný na hák, ale zase divák za to nemôže. Takže za odvahu a skutočne tmavý, i keď nie príliš výrazný, vizuál tie prehnané tri hviezdy. S 5 litrovým pytlom pukancov v kine by to bolo znesiteľnejšie. (04.01.2021)

Od roku 1921 se Jánošík pravidelně znovu a znovu vrací jako hrdina stále nových a nových filmů. Jakoby nestačilo vždy podtrhnout technický pokrok a mít všechny Jánošíky v každé fázi filmového pokroku – v němém a zvukovém, v barevném a širokoúhlém. V hraném a animovaném. To by bylo příliš snadné a proto se současná Jiráčkova tvář zapsala jen do galerie mezi celou řádku adaptací, které se realizují napříč celou střední Evropou. V Polsku už také byl (1974), nejčastěji samozřejmě na Slovenku jako Jánošíkov dar (1989), Juro Jánošík (1987), Zbojník Jurko (1976), Jánošík I. a II. (1962) a v Československu Jánošík (1935). Nejideálnější zřejmě ale navždy zůstane ta úplně první verze, protože se nemusela potýkat s takovými absurditami jako je odlišný český a slovenský dabing. Dnešní Jánošík je snahou o překonání tradice a určení nového směru, ale na to je film Hollandové a Adamikové příliš roztříštěný s nepříliš dobře vyřešením vztahem ke své slavné konkurenci. (04.10.2011)