Jánošík - Pravdivá história

Zdejší Juro Jánošíka bez obvyklé vtahující baladičnosti, či spíše snaha zobrazit ho bez piety v opravdovém světle. Mě osobně se neheroizovaná postava docela líbila, který určitě měla něco do sebe. I přes některé klady filmu tohle pojetí nesplnilo mé očekávání a dokonce si myslím, že zůstane ve stínu Bielikova filmu Jánošík I., II. obracejíc do historie v líbivější verzi, nicméně ta zase vyzněla nevěrohodně. (21.06.2010)

Jaký je rozdíl mezi Vlkem a Jánošíkem? Ten první běhal po Wall Street, ten druhý po Terchovej. Ten první stihnul mezi souložením užívat omamné látky, Jánošík by na to mezi souložením čas nenašel. Hollandová klesla na samé dno filmařského umu a spáchala erotický snimek, v němž svým divákům nepokrytě ukazuje své perverzní představy. (18.03.2020)

JURO JÁNOŠÍK. Bývalý voják a valach, teraz zbojník. ,,Ale já jsem zbojníkem nikdy být nechtěl!“ Juro Jánošík musí nejdřív nechtět, aby to dostal..... A co tady má bejt zajímavý? Ano, V. Jiráček je sympatický Jánošík, ale jinak.....co čekat od filmu o zbojnících, ve kterém se víc souloží než pije? Jasně porno, ale to jsem nemyslel.....takže? Ano, je to blemcání od ničeho k ničemu. Trocha tradic, oživení jména národního hrdiny a připomenutí historických souvislostí. Avšak podané formou nezajímavou v neskutečně strašidelné stopáži. A kde je nějaká akce? Nějaká zbojničina? Tenhle Jánošík toho moc nedokázal. Akorát dojel na to, jak žil. Ale to nás čeká všechny.... Jo a ani neměl v páse čarovnou žilku! Hovada! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kolik mohla mít Anička v zimě na sobě spodniček. 2.) Doktor mi předepsal šťávu z čerstvého koňského lejna a mám trochu strach co všechno vyléčí. 3.) Zjistím, jak vypadá člověk sundaný z lámacího kola. 4.) Udělá v páce Jura svoji holku? (opakuji – v páce!) 5.) Nevím, proč všichni přejmenovali Nudu na Jánošíka. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.04.2010)

Odtažitý film, který mě už po 30 minutách nutil pohrávat si s myšlenkou, že by nebylo špatné, kdyby toho Jánošíka už konečně odpravili. Jánočík je tak pozvolný a neakční film, že mi spíše evokoval dokument na téma: Život poddaného lidu v Uhrách na počátku 18. století. Zajímavé jistě je mísení pohanských tradic a křesťanské symboliky, lidových písní, tradicí a obřadů, ale pokud je jim věnován příliš velký prostor, otravují, stejně jako podivná hudba (ta sice nemá tolik prostoru, ale do scén moc nepasuje). Představitel hlavního hrdiny Václav Jiráček je naprosto matný, bez charismatu a suverénně ho přebájí Michal Zebrowski a Ivan Martinka, jehož Uhorčík byla jediná postava, která mě zajímala a bavila. (Když Jánošíka s Uhorčíkem chytili, zajásala jsem, že už se blíží poslední část filmu, ale zároveň jsem doufala, že Uhorčík vyvázne.) Kamera je místy opravdu krásná (záběry slovenských exteriérů, tancovačky) a místy selhávala (souboje, přepadení aj.) Je mi líto, že jsem se na Jánošíka těšíla příliš, ale je snadnější pobavit v dvouminutové ukázce než ve filmu s epickou stopáží 140 minut. Závěr: Lepší než Máj, ale to neznamená zas tak mnoho. (13.09.2009)

S odstupom času som si to pozrel a musím sa priznať, že som ten film nevnímal veľmi citlivo a dvomi hviezdičkami som mu krivdil.............Toto feministické poňatie témy má až dokumentárno-etnografický rozmer. Čomu zodpovedá aj naratívna, aj štylistická rovina spracovania. Príbeh sa nesústredí iba na Jánošíka, ktorý je neheroizovaný nielen výberom malého herca, ale aj priestorom aký sa mu v scenári pridelil. Veristickému podaniu slúži aj syžetové spracovanie diktované historickým výskumom. Jednotlivé obrazy oddeľujú dlhé preskoky v čase. Nejedná sa teda o sústredený dramatický tvar, ale o pásmo zviazaných epizód, čo neznamená, že by vo filme nebolo napätie. Štýl neustále švenkujúcej takmer "tonyscottovskej" kamery možno nazvať realizmom aj abstrakcionizmom. Útržkovitá rozlietaná kamera totižto na jednu stranu evokuje prežívanie zbojníka v akcii a ponúka nedefinovateľné spektrum podnetov. Na druhu stranu sa výsledný obraz často mení na skrumáž abstraktných šmúh a línií. V konečnom dôsledku je ale jedno ako to nazvete. Podstatný je hlboký emočný efekt, ktorý použité prostriedky vyvolajú. Pocit realističnosti je teda spôsobený ozvláštnením. A ozvláštňovať vedia len dobrí režiséri...................Uznávam, že scenár nie je najsilnejšia stránka filmu, ale v žiadnom prípade to nie je prúser. Výborné je intertextuálne šťuchnutie ku školskej historke o udavačke Aničke, ktorou sa film ticho vysmieva všetkým pravým Slovákom frflúcim na toto moderné poňatie legendy o Jánošíkovi. Rovnako môže ísť scenár proti srsti početnej skupine latentne mizogýnského obyvateľstva, ktoré nerado vidí na plátne či v telke emancipované ženy a kopec ženského čarovania. Scenáru chýba silnejší quest a nakoniec sa to trocha zvrhne do klišeovitej pravdy o bojovníkovi za slobodu. Vyrozprávané to je ale pomerne slušne. Hollandová vie svojich scenáristov potiahnuť. To už neraz dokázala. Slušne je vykreslená aj psychológia postáv.................A aby som sa vrátil k dobovej dišpute. S Jakubiskovou Bathory to má jednu dôležitú vec spoločnú. Je to moderné poňatie ikonických hrdinov u nás navyše ľudovo preslávených cez krvavé slúžkovské romány. A takáto demýtizácia u nás nikdy nebude mať úspech. (27.01.2013)