Hrôza na javisku

Najviac sa mi páčila humorná stránka filmu, tá vyškrtla všetky nedostatky, ktoré film mal a dala mu nový rozhľad, vďaka čomu som si film mohol bez problémov užiť a zabaviť sa dokonca aj v nočných hodinách, kedy zvyčajne pri hororoch zaspím nudou. Fajn mix slasher/giallo žánrov, ktorý funguje ako má, aj keď svoj režisérsky um Michele Soavi plne rozviedol až v Dellamorte Dellamorte. (18.04.2021)

Bezvadný slasher z jevištního prostředí na italský způsob. Rozjezd je celkem klidný, nikam se nespěchá a pečlivě se buduje atmosféra. Ale pak to přijde ... a uprostřed uzavřeného divadla se rozehrává krvavý boj o přežití. Ztvárněná maska vraha je zajímavá a jsem spokojený i s celkovým arsenálem smrtích nástrojů. Od krumpáče přes vrtačku až po motorovou pilu. To tvoří vskutku dobrou zábavu a hlavně zamezí jednotvárnému způsobu zabití. Závěrečná část už jen potvrzuje kvality a především expozice mrtvol, s vrahem v křesle uprostřed, je jednoduše poezie. (28.03.2009)

Se svým celovečerním debutem se samouk italského hororového průmyslu i přes pár problémů (trochu pomalejší rozjezd a místy nechtěná směšnost) neztratil. Základní stavba je klasická vyvražďovačka s příběhem, který vás ani nijak nezaskočí, ale Soavi tady předvádí svůj talent - vizuální styl. Kromě originálního kostýmu vraha Soavi v hodně scénách během hodiny a půl bez problémů v opravdové budově divadla vytvoří napětí, nervozitu i z auta zaparkovaného v lijáku a pomyslné zlaté momenty filmu jsou scéna vraždy na jevišti, ve sprchách a finále, ve které vyšinutý zabiják konečně doinscenuje svoje představení a usedne na trůn v doprovodu hudby, to je prostě čistý Soavi. 3,5/5. (01.08.2007)

Banda mizerných ochotníkov nacvičuje muzikál v malom, zapľuvanom divadle. Je to hra o psychopatickom sexuálnom vrahovi. No pod rúškou noci sa medzi nich vplíži skutočný vrah, ktorý začne postupne likvidovať hercov aj ostatný personál. Tento film z roku 1987 je celovečerným debutom Michele Soaviho. Jedná sa o snímok zo starej klasickej talianskej giallo horrorovej školy. Soavi bol žiakom a obľúbencom fenomenálneho režiséra Dario Argenta, tiež spolupracoval aj s ďaľším velikánmi talianskeho horroru (Fulci, D´Amato, Bava). Zdá sa mi však, že sa moc toho na neho od nich nenalepilo. "Hrôza na javisku" bola pre mňa veľkým sklamaním. ** (12.12.2015)

Tento italský horor, je sice béčko jako hrom, ale disponuje slušnou atmosférou a připraví divákům i pořádnou porci napětí. I když je plný těch nejznámějších lekaček (ta u zrcadla je ale fakt slušná), klišé a má příšernou hudbu, jsou tady i plusy. Například vrah v atypické soví masce, místy až přehnaná brutalita (končetiny létají vzduchem) či scéna, kdy vrah aranžuje své oběti. Potěší i zajímavý závěr. Nebyl jsem nespokojen, dobře jsem se u tohoto filmu bavil. (26.01.2012)