Gunda

Na straně jedné tento dokument nalézá pečlivou observací a časosběrem v zvířecím chování (nejen u prasat, ale i slepic a krav) projevy, které si obvykle spojujeme s homo sapiens sapiens, totiž láskyplnou péči o potomky, zvědavost, ale zcela zřejmě i strach a smutek (souhrnně: znaky dokazující existenci vnitřního života), na straně druhé, když už se objeví člověk (indexově, totiž v podobě (ná)strojů, kterými si podmanil svět), jeho modus vivendi se v obdobně inverzní logice blíží chování, jež označujeme za zvířecí: chová se krutě, nemilosrdně (je ubližujícím - SPOILER kradoucím selata SPOILER, je omezujícím - ovlivňujícím svobodný pohyb zvířat skrze ploty, ohradníky apod.; otázkou zůstává, nakolik může být jeho chování chápáno také jako stresující - těžko říct, jak zvířata nesou přítomnost kamer?). Tak se dokumentu na straně jedné daří nabourávat představu o prostotě a jednoduchosti zvířecího nitra, na straně druhé musí znepokojovat každého, kdo aspoň přemýšlí o tom, jak pěstovat etické soužití člověka se zvířaty, avšak činí tak, aniž by někoho nebo něco konkrétně obžalovával, za což (tedy za kvality jako: neafektovanost, zenovost, empatičnost atd.) si, vyjma slušného ohodnocení, zaslouží plnohodnotný komentář. 75 % [dafilms] (18.08.2023)

Gunda je občerstvující časosběr, protože protilehle k tomu à la Helena Třeštíková není jeho ústředníkem hominidní disharmonik (i když i ten se na plátno vlomí), ale matka chrochtalka se selečí suitou (plus dvě intermezza, kvokavé a bučivé, zpestřující a prohlubující témata filmu). Pozorovat prasečí selanku – obě slova jsme si prosířili, takže… - pozorovat harmonii inteligentního savce znamená přijmout lekci z jednoduchosti, z života napájeného tím, co je přirozeně k mání, z nekomplikovanosti, byť ani ta nezamezí všem karambolům. Gunda je masterclass pro druh, který si touhou po sebestředně sebeuspokojivém životě vytvořil z nejen svého životního prostoru výrobní linku na škály složitostí, omezení, újem, srážek…; teď se somnambulně mátoží mezi zašmodrchanými motouzy, a místo aby restauroval moudrou elementární jednoduchost, kvaziuniká z labyrintů, které si sám zbudoval, tím nejnebezpečnějším přemostěním - jednoduchou zkratkou. // Z obsahu multioborových skript psaných jinými živočišnými druhy se měl homo sapiens začít učit už dávno. (23.08.2021)

Veganský wanna-be art o tom, že i průmyslové zvířata mají osobnost a emoce (wanna-be taky proto, že když mám rád zvířata a přírodu, nenatočím je proboha černobíle!). Nejlepší scénou filmu je opatrný, zkoumavý výlez klecových slepic do trávy ve volné přírodě, jejich vnímání zvuků a různorodosti otevřeného prostoru. Brilantní psychologická momentka. Epické spomalené záběry na krávy zase hezky zvýrazňují jejich majestátnost a v portrétových záběrech individualitu jejich tváří. Obsahově je ale jejich výstup v rámci filmu bezkoncepční. Nejméně zajímavé a místama až nudné je sledování Gondy a jejích selat, které však vyústí v nejsilnější moment filmu, konečně vyjadřující jeho myšlenku. Být kratších záběrů na prasata a smyslupnějšího “příběhu” krav, dal bych 4*. (11.08.2021)

Když se lidé dívají na přírodopisné dokumenty o, já nevím, ledních medvědech, nudím se, ale chápu to, protože se jim v reálném životě asi nenaskytne jen tak příležitost honit se za ledním medvědem. Když ale koukám na to jak žijí domácí zvířata v jejich podnebném pásu, pravděpodobně nejvíce 5 kilometrů od nejbližšího žijícího prasete, připadám si trochu šosácky. Jakoby mi někdo připomínal, že bych měl mít vegan, aniž bych se u toho nutně musel umazat a usmradit blízkostí skutečného prasečího chlívku. Nekonečné scény ze selátky mi připomínaly momenty, kdy vám někdo začne ukazovat fotky svých dětí.  Umělecky tam toho totiž jinak moc není, jen slušná kamera s obrovským rozlišením, přizpůsobující se sympatické fauně. Každopádně chválím dlouhý temný konec a rozhodnutí ponechat film bez hudby i jakéhokoli doprovodného slova. (15.08.2021)

Hodinu a půl dlouhý film beze slov a bez scénáře. Odvážně testuje hranici, co ještě divák snese. Sledujeme prasata, sledujeme slepice, sledujeme krávy. Děje pravda není mnoho, a úvahy na téma "ležící novorozená selátka připomínají morčata" člověka na dlouho nezabaví. Režisér nešel zážitku naproti, takže se nedají čekat líbivé scény známé z přírodopisných dokumentů. Záběry ležící krávy dynamicky střídají záběry zvedající se krávy a poté záběry stojící krávy. Kamera je excelentní, zvuky výborné, ale zbytek prakticky neexistuje. Kdyby šlo o debut neznámého nadšence toužícího prorazit, byl bych smířlivější. Renomovaný režisér měl přijít s obsažnějším a především rafinovanějším snímkem. (23.06.2021)